Strana 21 - výtvarné umění-recenze

Disaster Relics (ostatky katastrof) – tak zní téma právě probíhající výstavy Andyho Warhola v malostranském Muzeu Kampa. Lákavá nálepka dává tušit, že by se mohlo jednat o nový a neotřelý pohled na notoricky známé dílo notoricky známého autora. Bohužel jediné, co kurátoři do výkladu Warholova díla vnáší, je zmatek.

V cementových oblacích vstává z popela pražská čtvrť Karlín. Pod rukama jeřábů vyrůstají honosné skleněné paláce, v novém lesku se otevírají kavárny a restaurace. Mezi koly zfetovaného času však přesto uvízly omšelé pozůstatky staré industriální čtvrti – komíny, torza továrních hal, laciné pavlačové činžáky. Na první pohled vyvolávají pocity nostalgie, při bližším zkoumání však často odhalí silná, současností bijící srdce. Jedno takové najdete v omšelých halách hned vedle Bofillova Corsa Karlín. Centrum pro současné umění Futura tu zřídilo galerii a šestnáct ateliérů pro mladé výtvarníky – „Karlin Studios“. Bez většího zájmu návštěvníků, snad trochu ve stínu nedalekého Prague Biennale 3 tu v dnešních dnech probíhá pozoruhodná výstava „Zůstane to mezi námi“.

Do Galerie Josefa Fragnera na Betlémském náměstí doputovala z Brněnského centra architektury výstava nesoucí název Výjimečné domy. Jedná se o přehlídku odvážných experimentů na poli individuálního bydlení s datem výroby posledních 15 let. Z obyčejných domů se stávají domy výjimečné za použití netradičních materiálů, originálních prostorových konceptů, neobvyklých konstrukčních postupů nebo chytrého využití prefabrikace. Výběr projektů se také lehce dotýká oblasti mobilního bydlení, tématu, které již odnepaměti nedá spát všem snílkům-stavitelům.

Ve třetím prázdninovém týdnu vtrhlo do Čech středomořské počasí, jež nám svým nesnesitelným vedrem často znepříjemňuje životy. Aby té jižní atmosféry nebylo málo, rozhodlo se České muzeum výtvarných umění na prázdniny připravit výstavu čtyř současných španělských malířů. Naštěstí z uměleckých děl vám na těle krůpěje potu nevyrazí, a tak je procházka příjemně chladivým prostředím středověkého domu v Husově ulici poněkud přijatelnější, klimatizovanou variantou letošní středomořské expanze za Alpy.

Za komplikovaný průnik valné většiny meziválečných uměleckých směrů lze souhrnně označit dílo Jindřicha Štyrského, se kterým se mohou do září seznámit návštěvníci Domu U Kamenného zvonu na pražském Staroměstském náměstí. Galerie Hlavního města Prahy ve Štyrského výstavě znovu uplatňuje princip velké chronologicky uspořádané monografie, jaký v tomto prostoru užila i v případě dvou předcházejících výstavních projektů (Alena Kučerová, Rudolf Kremlička). Tato donekonečna recyklovaná šablona se již bohužel stává pro pravidelného návštěvníka „Zvonu“ noční můrou a do jisté míry mu zabraňuje, aby si v plné míře vychutnal Štyrského nestárnoucí umělecký odkaz.

Tovární halu v Thámově ulici v pražském Karlíně opět zaplnila umělecká díla Pražského Bienále. Na ploše gigantických rozměrů (5 000 m?) se tu návštěvníkům představují práce umělců převážně ze střední Evropy. Jak se zdá, společné mají ovšem snad právě jen místo původu svých autorů. Karlínský výběr je totiž bezbřeze široký průřez současnou, ale nejen současnou výtvarnou produkcí středoevropského regionu, zahrnující snad všechny představitelné i nepředstavitelné formální postupy a obsahová témata.

V Museu Kampa vystavuje londýnský výtvarník Julian Opie. Jak už je na Kampě zvykem, setkáme se se zahraničním autorem zvučného jména, leč formou velice skromnou na nepatrném půdorysu. Na podzim to byl Joseph Beuys, v zimě Bernardi Roig a teď na jaře Julian Opie. Meda Mládková přivádí do Prahy to nejaktuálnější ze současného umění, klobouk dolů, leč motto „méně je někdy více“ přestává platit ve chvíli, kdy všechno přehlédnete jedním pohledem. A to má být celé? Stejný charakter mají také prezentovaná díla Juliana Opieho: svá tajemství vyjeví v několika okamžicích a pak již nezůstává nic, co by dále dráždilo divákovu zvědavost.