Strana 24 - výtvarné umění-recenze

V Holečkově ulici, na zapadlém dvoře kousek nad Bertramkou leží patrový, industriálně vyhlížející objekt. Uvnitř sídlí FUTURA, nezisková organizace orientující se především na propagaci a prezentaci mladých českých umělců. V patrové "továrničce" v současnosti probíhá pozoruhodná výstava Chaplin Resident Fighter, zaměřená především na nejnovější projevy konceptuálního umění v ČR.

Ve Výstavní síni Mánes na Masarykově nábřeží v Praze probíhá výstava zeširoka mapující tvorbu sochařky Evy Kmentové. Deníkem díla, jak se výstava jmenuje, můžete listovat velmi dlouhou dobu, a přesto a zároveň právě proto vás bude stále něčím překvapovat.

Do Českého muzea výtvarných umění v Husově ulici se v současnosti můžete vypravit na výstavu Hory, skály, kameny. Jde o zajímavý pokus sledovat v umění, vytvořeném mezi lety 1786 až 2007 v českých zemích, vývoj zpracování jedné skupiny námětů. Prostřednictvím soch, kreseb a maleb autor výstavy Petr Štěpán nastiňuje historické proměny vztahu člověka a neživého kamene.

V Městské knihovně v Praze se do března představuje výstavní projekt opravdu kolosálních rozměrů. K vidění jsou tu stovky děl od desítek autorů, která v rovině námětu, formy nebo obojího dohromady nějakým způsobem souvisí s první expresionistickou vlnou, zasahující do českého umění přibližně v letech 1890–1914.

Vrata Domu U Zlatého prstenu zdobí dva velké panely, lákající na výstavu Návrat Théseův, jež je zaměřena na antické motivy v díle Josefa Šímy. Vstoupil jsem, zaplatil, vystoupal do druhého patra a pocítil rozčarování. Jádro vystavených pláten totiž tvoří Šímovy surrealistické obrazy ze stálé sbírky "Prstenu" (Návrat Théseův, Krajina s obeliskem…), které organizátoři pouze přesunuli z prvního patra o patro výše a opatřili nálepkou krátkodobá výstava. Již jsem brousil jazyk a cídil černé pero.

Dekadence je proudem, který se oproti většině ostatních uměleckých směrů přelomu 19. a 20. století (impresionismus, pointilismus, cloisonismus, expresionismus…) nevymezuje na základě specifických formálních postupů. Jedná se o pojem ideový, za kterým se skrývá přístup umělce (vyhrocený individualismus), okruh námětů, které volí (náboženská, filosofická a symbolistická tematika), a v nejobecnější rovině naladění celé jedné generace intelektuálních elit (představa společenského úpadku, krize rozumu). Vzhledem k šířce tohoto termínu je takřka nemožné připravit smysluplnou, přehlednou a navíc zábavnou výstavu dekadentního umění. Autorům výstavy Dekadence – V barvách chorobných se to přesto povedlo.

Galerie Hlavního města Prahy připravila v domě U Kamenného zvonu další z řady velkých monografických výstav, tentokrát věnovanou českému malíři první třetiny dvacátého století Rudolfu Kremličkovi (v minulých letech zde bylo tímto způsobem prezentováno umění Emily Medkové, Adolfa Hofmeistera a jiných).