Ten ta to – Neviditelná výstava pod nánosem Šímy

Tisknout - Hodnocení článku:

So, 9. prosince 2006 / Autor: Vojtěch Poláček

Vrata Domu U Zlatého prstenu zdobí dva velké panely, lákající na výstavu Návrat Théseův, jež je zaměřena na antické motivy v díle Josefa Šímy. Vstoupil jsem, zaplatil, vystoupal do druhého patra a pocítil rozčarování. Jádro vystavených pláten totiž tvoří Šímovy surrealistické obrazy ze stálé sbírky "Prstenu" (Návrat Théseův, Krajina s obeliskem…), které organizátoři pouze přesunuli z prvního patra o patro výše a opatřili nálepkou krátkodobá výstava. Již jsem brousil jazyk a cídil černé pero.

Nakonec ovšem můj dojem vylepšily neokoukané Šímovy koláže, vytvořené spojením fotek nahých žen a antických ruin, a jinotajný cyklus Oidipus od malíře Aloise Wachsmana, který spolu s díly dalších Šímových současníků (Teige, Filla…) výstavu tematicky doplňuje. Nu co, řekl jsem si, průměrná výstava nadprůměrného umělce. Nemohla zklamat a nezklamala, skoro ničím ovšem nepřekvapila. Již jsem odcházel, když mě zastavil bodrý šatnář a s uličnickým tónem v hlase pravil: "Byl jste taky na těch prasárničkách dole? V noci vám dodají inspiraci." "?!" pomyslel jsem si a vyrazil po schodech do starých středověkých sklepení… Pavel Humhal - Hvězdy mého těla (ten ta to)

V podzemí jsem s potěšením zjistil, že se tu pod tajuplným názvem Ten ta to prezentuje sbírka fotografie a nových médií. Přestože mě přivítal pomalu se pohybující objekt Singles od Veroniky Bromové, který připomínal obří falus, vidina pořádné perverzní prasárny se bohužel i díkybohu nadobro rozplynula.

Co je tedy pod povrchem "Prstenu"? Pod nánosem Šímy? Médium většiny vystavených děl, jak název vystavené sbírky naznačuje, je opravdu čímsi nové. Umělecké artefakty zde totiž často na rozhraní několika výtvarných médií balancují, vstupují na pole ostatních uměleckých druhů (literatura, divadlo) a některé dokonce opouštějí hranice celé sféry umění.

Krištof Kintera, čtenáři možná známý jako autor chlapce bijícího hlavou o stěnu (Revoluce) z loňského Prague Bienále 2, v "Prstenu" představuje svůj projekt To (zde, zdá se, hledejme kořeny názvu výstavy). Spojuje v něm média hned tři. Nejprve vytvořil laminátový objekt – počítačovou myš Veronika Bromová - Larva (ten ta to) velikosti středně velkého psa (médium: 3D objekt – "socha"). Poté s ní uspořádal jakýsi happening, spočívající ve venčení tohoto nejlepšího přítele moderního člověka v městském prostředí (médium: tělo – jeho pohyb). Třetím krokem pak bylo vyvolání a vystavení fotek ze zmíněné paradivadelní akce (médium: fotografie).

Multimediálně se projevují ale i další vystavení umělci. Pavel Humhal fotí mužské tělo, na kterém jsou barevně označeny pihy. Dospívá navíc k zvláštnímu mimouměleckému přesahu tím, že hotové fotografie opatřuje razítkem školního doktora. Lukáš Jasanský a Martin Polák ve svém cyklu Vtipy vytváří hybrid výtvarně-literární. Jednoduché, fotografií zachycené výseky reality opatřují poetickými titulky. Obyčejnou fotku obyčejného tlampače doplňují například textem: "Nemocní si najdou maringotku, zdraví si najdou budku nebo díru." Kateřina Vincourová spojuje užité umění, komplet dámských svatebních J. Šíma - Orfeus šatů, se světelnou instalací. Nechá diváka vstoupit do temné komory, ve které fosforeskující látkou napuštěné textilie zelenkavě září. Jiří Černický zdravě šokuje objektem Heroin crystal, sadou na přípravu a aplikaci drogy z broušeného skla, kterou navíc fotí ve stylu prezentace šperků – zářivě osvětlenou a ležící na sametové podušce. Kombinovaný multimediální přístup vykazují i počítačové tisky Veroniky Bromové, manipulující s fotografiemi lidského těla. Bromová vytváří anatomické řezy klínem, nohama či hlavou a všelijak jinak deformuje tělesné partie. J. Šíma - Návrat Theseův

Nejde ale pouze o exkluzivní formu. Zajímavý je i obsah, respektive výklad, zařazených děl. Většina z nich je více či méně sociálně angažovaných. Kintera náhradou psa za počítačovou myš upozorňuje na fixaci současného člověka na nové technologické mazlíčky. Bromová v řezech ženskými těly a nebezpečným, ale zároveň poněkud směšným falem (Singles) nabízí feministický výklad světa (žena = kořist = maso, obří falus = přetrvávající kult mužské síly). Jasanský s Polákem nutí přemýšlet o možnosti poetizace obyčejných věcí.

J. Šíma - Krajina s obeliskem Výstava Ten ta to mi po rozpačitém Návratu Théseově učarovala. Přestože není nijak rozsáhlá, dotýká se široké škály formálních i obsahových otázek, na které často přináší velice zajímavé odpovědi. Na co však stále nedovedu odpovědět, je, proč je tato výstava téměř neviditelná. Jako kdyby o ni v "Prstenu" ani nestáli, nedej bože o případné návštěvníky. Parta důchodců, která tvoří personál Galerie o výstavě raději mlčí, nebo ji komentuje větami typu: "To si pak ale raději běžte spravit chuť nahoru na Šímu." Za chybu, tentokrát zřejmě chybu vedení instituce, považuji také absenci jakéhokoli poutače, který by na výstavu upozorňoval u vstupu do galerie nebo v hale s pokladnou. Poslední, na co mi schází odpověď, je, proč díla umístěná na výstavě Ten ta to označil pan šatnář za "prasárničky". ?...? Jisté je pouze to, že návštěvníku mohou v noci dodat inspiraci, v tom s tímhle chlapíkem plně souhlasím. Věřím ale, že bude jiného druhu, než si roztomile vilný šatnář představuje.