Trochu jiný pohled do zákulisí

Možná jste o tom slyšeli. V březnu a dubnu již zvolna míjejícího roku 2008 se v Karlin studios konal cyklus lekcí výtvarné výchovy. V prostoru galerie kvůli tomu vznikla důkladná replika školní třídy zahrnující mimo jiné židle, lavice, tabuli a v některých případech i květinu na kantorově stole. Na tom by nebylo nic zajímavého, kdyby současně za katedru neusedli známí výtvarní umělci a do škamen veřejnost, tak široká, jak až to nezbytná odvaha dovolovala.

Vzpomeneme-li si na vlastní zkušenosti s institucionalizovaným vzděláváním, ať už jsou dávné či nedávné, je ihned jasné, že muselo dojít k zvláštnímu spojení. Ne nadarmo se autorka projektu v tiskové zprávě dovolává osnov pro základní školy. Stojí v nich, že žák čtvrté třídy, za předpokladu, že poctivě navštěvuje všechny hodiny výtvarné výchovy, dbá pokynů učitele a vnímavě a osobitě plní školní zadání, bude schopen přiměřeného zobrazovacího i výtvarného projevu a výtvarného vyjádření způsobem, který jej uspokojuje. Jde o kulantní shrnutí, v němž lze cítit onu nemožnost dosáhnout v lavici skutečně volné tvořivosti. Mezi snahou o pochopení vzájemné souvislosti zobrazovaných předmětů, rozeznávání základních rozdílů lineární kresby a jinými „důležitými“ vnějšími aspekty tvorby se mimo jiné ztrácí důraz na ponor do vlastní psýché. Shrnuto a podtrženo, bonbónek nakonec: žák musí být schopen uvést po skončení práce své pracovní místo do původního stavu.

Některé lekce v Karlin studios zákonitě proběhly v antagonistickém duchu k tomuto všeobecně známému modelu. Michal Pěchouček se pustil do „diletantské“ terapie. Jiří David se pokusil o úskok stranou v podobě „suplu“, který se nakonec zvrhl v dlouhý monolog. Anežka a Jakub Hoškovi uspořádali malý koncert na povzbuzení negativních emocí. Došlo i na vrhání rajčat na katedru. Krátké sestřihy jsou k vidění na zmiňovaném webu artyčok.tv. Najdete je porůznu roztroušené v záložce artprojekty, jejichž název vždy uvozuje sousloví „Výtvarná výchova“.

Na tato mírně toporná videa se lze dívat několikerým způsobem. Pro ty, kteří lekce skutečně navštívili, půjde v prvé řadě o připomenutí zážitku. Pro ostatní může být sledování zajímavou příležitostí vidět tvůrce v jiných souvislostech než jen skrze artefakt. Umělec a divák jsou zde v obráceném vztahu. Jde o jakousi demokratickou situaci, v níž byli výtvarníci nakonec těmi, kteří přihlížejí, procházejí mezi lavicemi a nahlíží do cizích výkresů.

Zavítáte-li na zmiňované stránky, nezapomeňte se porozhlédnout. Kromě rozhovorů, které se vážou k probíhajícím, častěji ale spíš proběhnuvším výstavám, zde naleznete rozrůstající se soubor krátkých filmů, kupříkladu temný loutkový „Obývací pokoj“ Josefa Bolfa, který tak můžete zhlédnout zcela soukromě v teple svého obývacího pokoje.

Výtvarná výchova, autor projektu Eva Koťátková, hledejte zde: http://artycok.tv/…rt-projects/