USA

To je do jisté míry i záměr jejích kurátorů, kteří po dva roky cestovali do Ameriky, aby zhlédli díla 2 000 umělců v 500 ateliérech a vybrali z nich nakonec reprezentativní vzorek 42 tvůrců. Gunnar B. Kvaran, ředitel Astrup Fearnley Museum of Modern Art v Oslu, Daniel Birnbaum, rektor výtvarné školy ve Frankfurtu a Hans Ulrich Obrist, Švýcar vedoucí prestižní galerii v Londýně, podstoupili rizika letecké dopravy a těžkosti složitého rozhodování a vytvořili celek zachycující vývoj amerického umění třetího tisíciletí. Z tohoto souboru se stala putovní výstava, která se z Velké Británie a USA přenesla do Norska, Dánska či na Island a bude se dále stěhovat například do Číny.

Na vernisáži, na níž promluvil i americký velvyslanec, prohlásil kurátor Gunnar Kvaran, že pokud mají vystavená díla něco společného, jestli se americké umění třetího tisíciletí vyznačuje nějakým typickým rysem, je to zřejmě neustále působící vliv Andy Warhola a ikoničnosti pop artu a pak také tvorba fungující na více úrovních, tedy sociální či politické podtexty většiny děl. Snad právě to je recept na energii, která, podle ředitele galerie Petra Nedomy, oproti většině místní umělecké produkce přímo sálá z vystavených děl: estetický efekt, vizuální přitažlivost spojená s posláním, se záměrem pomoci, poukázat na problémy. Zároveň jde podle mě o sílu i slabinu americké povahy; onen rys, za nějž jsou Američané obdivováni i zatracováni, protože hranice mezi procítěným poselstvím a banálním klišé, uměleckým dílem a ideologickou propagací stejně jako touhou pomoci a vůlí přizpůsobit vše vlastním představám dobrého, bývá tenká… Nutno ovšem dodat, že se většina děl vystavených v Rudolfinu vyznačuje hravou a zároveň precizní formou a poselstvím, které není banalizováno, ani nijak vnucováno, takže je opravdu spíše obrazem schopnosti kritické a tvůrčí sebereflexe.

Některá z vystavených děl jsou vzhledem k ohromnému množství prací, ze kterých kurátoři vybírali, překvapivě nenápaditá (zvláště některá tradičně nudná videa), ale dá se říci, že většina věcí zaujme a navodí pocit, že jsme opravdu „při tom“, jak zdůraznil Petr Nedoma, totiž že máme možnost vidět americké umění v jeho plné síle – vystavení tvůrci nejsou ještě etablovanými autory s pevně zakotveným rukopisem, ale ani to nejsou čerství absolventi akademií – jsou to umělci na vrcholu sil, na prahu kariéry a jejich díla jsou vyváženým a přesným obrazem sil, které právě nyní hýbou uměleckým světem ve Spojených státech.

K autorům, okolo jejichž děl pravděpodobně neprojdete bez povšimnutí, patří především Frank Bencon a jeho hyperrealistický (až hypnotizující) ideál krásy Human statue, květinová zátiší Cristiny Lei Rodriguez s poetickými názvy Early snow on rhododendron či Sultry bamboo in summer rain vytvořená z roztékajícího se plastu a plexiskla, navozující dojem křehkosti, zachycené pomíjivosti, času smetišť, lepkavých pavučin snů. Taft Green vystavuje složitou konstrukci Reaction facets: international airport a potvrzuje svou zálibu v důmyslných dřevěných konstrukcích zachycujících materializované toky energie. Aaron Young se prezentuje elegantní sérií Never work inspirovanou graffiti. Rozhodně nepřehlédnete instalaci Mika Boucheta Top cruise, sál zaplněný tisícovkou ručně vyráběných a kolorovaných hliněných hlav made in Mexico, ani oběšence Matthewa Rohaye, dílo nazvané Falling... Spilling... Sprawling... charakteristické kontrastem mezi dětskou kresbou navozující dojem směšnosti, který ustupuje, až když divák pochopí závažnost námětu. Paul Chan představuje jednu ze svých světelných instalací 1st light, na podlahu sálu dopadající obdélník světla se stíny ptáků na telegrafních drátech, dodávající jakýsi další uklidňující rozměr (zvlášť vzhledem k Rohayovým oběšencům). Zvědavost vzbuzuje i práce Anthony Burdina, pro jehož projekt Voodoo room byl vprostřed výstavního sálu vystavěn speciální domeček skrývající tmavou místnost s gramofony, zrcadlovou stěnou a neonovými kresbami po stěnách – hezké, ale to si snad raději zajít na trance party a užít si podobnou, ale propracovanější výzdobu i s hudbou… Jisté ale je, že si na této výstavě každý najde něco, co ho zaujme či dojme, a že expozice je pestrá, hravá, energická a rozhodně stojí za zhlédnutí.

více na: http://www.galerierudolfinum.cz/