Vladimír Skrepl: Jako v zrcadle

Vladimír Skrepl (*1955) se stal letošním laureátem Ceny Michala Ranného za rok 2008, kterou MG v Brně vyhlašuje jednou za dva roky. Při této příležitosti byla v Pražákově paláci téže instituce uspořádána výtvarníkovi výstava. Skrepl je výtvarný samouk. V roce 1981 absolvoval katedru dějin umění a etnografie na brněnské filozofické fakultě. Nyní působí jako vedoucí Malířské školy II. na Akademii výtvarných umění v Praze.

Výstava zahrnuje díla z posledních dvou let: malby, kresby a šest trojrozměrných objektů, které byly pro prostor Pražákova paláce speciálně upraveny nebo nově vytvořeny. Hned ve vstupní místnosti se nacházejí mj. tři velkoformátové obrazy s tajemným názvem: Miss Kosmos B. Š. Autor prozradil, že B. Š. znamená Barbora Škrlová. Nijak explicitně se v nich však k případu nevyjadřuje a s výjimkou prvního díla tohoto minicyklu se vesměs podobají ostatním.

Styl malby je skoro až přemrštěně expresivní, figury mají jednoduchou anatomii připomínající dětské kresby do písku nebo na zamlžená okna v autobuse. Nespoutaná, jasnými odstíny hýřící malba je pastózní, autor se nevyhýbá šplíchání barvy na plátno přímo z tuby. Některé obrazy vyhlížejí, díky reliéfnosti povrchu a barvě, jako malby do bláta.

Objekty jsou vytvářeny z různých materiálů: polystyrenu, těsnící pěny, plastelíny a dalších, nejspíš tak, jak se tvůrci v danou chvíli připletly pod ruku. Např. velká ležící figura je doplněna zapíchanými kartáčky a hřebíky. Z objektů asi nejsilněji působí instalace nazvaná Poslední vlak. Zahnuté překližkové desky poskládané do kruhu naznačující koleje. Na nich je postavená taška naplněná kachličkami a botou; poblíž položený hákový kříž nesporně odkazuje k transportu do vyhlazovacího tábora.

Autor otevřeně vyjadřuje svůj názor na svět, své pocity a myšlenky. Přesně podle názvu výstavy nastavuje zrcadlo svému nitru a nechává diváka nahlédnout do jeho myšlenek, názorů, představ. Bez jakýchkoli zábran zobrazuje sexuální akt (Fuck my L., Do you Love Me?), své pocity (Po terapii někdy brečím, Save, Sad), řeší vztah k rodičům – především matce (Mother´s hell, Eat your parents, Happy mother), jednoduše nic nezakrývá. V obrazech se objevují zvláštní figury ohavných princezen, kterým z očí, boků a úst něco stříká, postavičky trpaslíků, ďábla a další podivné bytosti.

Popartově se vyřádil také na objektu-figuře Mír, kterou popsal nápisy: Ježíš # 1, lékárna a láska zvítězí vole atp. Na počmáraných a popsaných plakátech zesměšňuje poprockové hvězdy a jejich mediální prezentaci, imituje nevkusný způsob vystavování zboží na tržnicích a v levných pouličních obchodech.

Často používá jednoduché symboly jako pěticípou hvězdu, α, Ω, symboly ženského a mužského pohlaví. Nápisy (názvy, vročení, mluvící bubliny a především podpisy) zaujímají na obrazech velmi důležité místo. Je zřejmé, že autor usiluje o to, aby jméno jeho osoby nebylo možné přehlédnout, jako by se bál, že přes veškerou expresivitu, naléhavost hesel bude přehlédnut nebo zapomenut. Obrazy tedy doslova křičí, až má člověk pocit jakési křeči. Skrepl sám je středobodem malby a výtvarného vyjádření, tvorba je pro něj prostředkem prezentace svého já.

Přesto stojí za to jít se na výstavu podívat jako na možný způsob výtvarného vyjádření extravagantního umělce, i když mnoho objevného ani převratného – co do výrazu ani co do témat – nenajdeme.

MG: Pražákův palác, Brno
Vladimír Skrepl: Jako v zrcadle
6. 3.–28. 6. 2009