Vložit datum/odeslat/a čekat...

Galerie Caesar se po měsíci opět zatřpytila současným uměním, tentokrát v podání energického malíře: Zbyněk Sedlecký prošel malířskými ateliéry na pražské AVU, brněnské FAVU, absolvoval studijní pobyty ve Stuttgartu, Antverpách či Bukurešti. Svěží tvůrce prezentuje rozměrná plátna příjemně kontrastující s drobnými malbami. Výstava byla zahájena 7. dubna a potrvá do konce měsíce.
Dílo, jež je zde zastoupeno, svědčí o rozmanitosti a bohatosti
autorových přístupů k malbě. Samotný název výstavy může postrádat
smysluplnost a nezdá se být příliš vhodným označením. Ve skutečnosti se
mu dostává racionálního vysvětlení: Sedlecký operuje s časovou rovinou.
Přítomnosti přisuzuje nulovou hodnotu. Tvrdí, že člověk žije pouze
minulostí a současností. Slovní spojení „vložit datum“ může
divákovi asociovat vyplňování nějakého úředního dotazníku,
formuláře, či může být jakýmsi atakem na paměť člověka, atakem,
o kterém ale sám netuší. Ve chvíli, kdy datum potvrdí a odešle,
promění současný moment v minulost podobně jako cestovatel, který si své
zážitky plně uvědomí až po své cestě – pomocí fotografie či
videozáznamu.
Plátna různých formátů jsou v galerii rozmístěna vedle sebe bez ohledu na obsah. Motivem prací Zbyňka Sedleckého je vnější reálný svět – svět osamocených lidí, opuštěných městských prostor a rozsáhlých staveb. V obrazech se zjevují scenerie naplněné prázdnými i rušnými ulicemi, prostředí letiště, nádraží… Divák se ocitá tváří v tvář monumentálním stavbám městského urbanizmu, které jsou velmi originálně ztvárněny. Inspiraci hledal malíř v místech, jež osobně navštívil a k nimž si vytvořil určitý vztah. Ze Slezska se tak jedním krokem ocitneme v prostředí Německa a Moravy a odtud směle kráčíme do Rumunska či dalekého Iráku. Transformace malířovy cestovní horečky do podoby obrazů je příznačně vystihnuta specifickou atmosférou každého místa. Malby tak mnohdy připomínají deníkové záznamy, jejich pořadí je volně promícháno.
Dalším zajímavým momentem výstavy je skutečnost, že Sedlecký při
své tvorbě vychází z fotografického podkladu, což je z obrazů cítit;
tento přístup však kvalitě obrazů neškodí. Za podklad mu slouží
snímky, které vznikly náhodou, nezáměrně, bez tvůrčího a kreativního
přístupu, se světelným či mechanickým defektem, jednoduše snímky
nepovedené. Materiály, které považuje za odpadové, se štětcem v ruce posouvá dál a svému
dílu tak poskytuje nové tvůrčí vazby. Architektonický slovník v dílech
odkazuje i na geometrické prvky, které se v dílech rýsují. Čistá
geometrie je však záměrně popřena expresí tahů, rychlým a spontánním,
avšak výstižným pohybem štětce či jiných prostředků.
Sedleckého dílo je opravdu přesvědčivé. Nic nepředstírá, nepovyšuje
se, není manýrou. Provází ho neuvěřitelná lehkost a svěžest čišící
skutečně z každého plátna. Divák v jeho díle nemůže hledat
hyperrealisticky ztvárněnou architekturu či pohledy na města. Je mu
předložena zcela originální podívaná. Díky preciznímu zvolení
barevnosti pro dané motivy dokáže velmi přesně vystihnout podstatu daného
objektu, jeho tvar, velikost a formu. Budova či chodník je na obraze jen
„nahozen“, ovšem s elegantní jemností a lehkostí. Splňuje výsledný
požadavek a v obrazech tak dokonale funguje. Cihlová se zelenou skutečně
vytváří prostor budovy, taktéž mnohonásobný otisk houbičky s barvou
tvoří chodník. Sedleckého hra s barvou je
přitažlivá a magická. Divák má stále potřebu pátrat očima po povrchu
plátna. Malíř používá širokou škálu způsobů provedení – od
lazurního zpracování po husté barevné nánosy. Ke své práci
pravděpodobně využívá nejen malířských štětců, ale i dalších
nástrojů, s nimiž na plátně kouzlí. V obrazech vzniká jakási změť
různorodých struktur, záměrně či pouhou náhodou.
Celkově výstavu hodnotím jako vskutku sympatickou. Nepředstírá, nevnucuje se. Nepoužívá zbytečné prvky, malbu od nich spíše oprošťuje. Svěžest a lehkost obrazů je podtržena autorovým spontánním rukopisem. Je třeba říci, že z prezentace malinko dýchá smutek a chlad. Časté použití ponurých barev – zelené, šedé, tmavě oranžové – vytváří odstup. Ovšem v rámci tématu plní tyto barvy dokonale svůj účel. Sedleckého malířské pojetí je opravdu specifické, jiné. Rozhodně stojí za to jej zhlédnout, proto výstavu vřele doporučuji.
Galerie Caesar v Olomouci, Horní náměstí, 7. 4.–30. 4. 2009; kurátor: Petr Vaňous