Vložit datum/odeslat/a čekat...

Dílo, jež je zde zastoupeno, svědčí o rozmanitosti a bohatosti autorových přístupů k malbě. Samotný název výstavy může postrádat smysluplnost a nezdá se být příliš vhodným označením. Ve skutečnosti se mu dostává racionálního vysvětlení: Sedlecký operuje s časovou rovinou. Přítomnosti přisuzuje nulovou hodnotu. Tvrdí, že člověk žije pouze minulostí a současností. Slovní spojení „vložit datum“ může divákovi asociovat vyplňování nějakého úředního dotazníku, formuláře, či může být jakýmsi atakem na paměť člověka, atakem, o kterém ale sám netuší. Ve chvíli, kdy datum potvrdí a odešle, promění současný moment v minulost podobně jako cestovatel, který si své zážitky plně uvědomí až po své cestě – pomocí fotografie či videozáznamu.

Plátna různých formátů jsou v galerii rozmístěna vedle sebe bez ohledu na obsah. Motivem prací Zbyňka Sedleckého je vnější reálný svět – svět osamocených lidí, opuštěných městských prostor a rozsáhlých staveb. V obrazech se zjevují scenerie naplněné prázdnými i rušnými ulicemi, prostředí letiště, nádraží… Divák se ocitá tváří v tvář monumentálním stavbám městského urbanizmu, které jsou velmi originálně ztvárněny. Inspiraci hledal malíř v místech, jež osobně navštívil a k nimž si vytvořil určitý vztah. Ze Slezska se tak jedním krokem ocitneme v prostředí Německa a Moravy a odtud směle kráčíme do Rumunska či dalekého Iráku. Transformace malířovy cestovní horečky do podoby obrazů je příznačně vystihnuta specifickou atmosférou každého místa. Malby tak mnohdy připomínají deníkové záznamy, jejich pořadí je volně promícháno.

Dalším zajímavým momentem výstavy je skutečnost, že Sedlecký při své tvorbě vychází z fotografického podkladu, což je z obrazů cítit; tento přístup však kvalitě obrazů neškodí. Za podklad mu slouží snímky, které vznikly náhodou, nezáměrně, bez tvůrčího a kreativního přístupu, se světelným či mechanickým defektem, jednoduše snímky nepovedené. Materiály, které považuje za odpadové, se štětcem v ruce posouvá dál a svému dílu tak poskytuje nové tvůrčí vazby. Architektonický slovník v dílech odkazuje i na geometrické prvky, které se v dílech rýsují. Čistá geometrie je však záměrně popřena expresí tahů, rychlým a spontánním, avšak výstižným pohybem štětce či jiných prostředků.

Sedleckého dílo je opravdu přesvědčivé. Nic nepředstírá, nepovyšuje se, není manýrou. Provází ho neuvěřitelná lehkost a svěžest čišící skutečně z každého plátna. Divák v jeho díle nemůže hledat hyperrealisticky ztvárněnou architekturu či pohledy na města. Je mu předložena zcela originální podívaná. Díky preciznímu zvolení barevnosti pro dané motivy dokáže velmi přesně vystihnout podstatu daného objektu, jeho tvar, velikost a formu. Budova či chodník je na obraze jen „nahozen“, ovšem s elegantní jemností a lehkostí. Splňuje výsledný požadavek a v obrazech tak dokonale funguje. Cihlová se zelenou skutečně vytváří prostor budovy, taktéž mnohonásobný otisk houbičky s barvou tvoří chodník. Sedleckého hra s barvou je přitažlivá a magická. Divák má stále potřebu pátrat očima po povrchu plátna. Malíř používá širokou škálu způsobů provedení – od lazurního zpracování po husté barevné nánosy. Ke své práci pravděpodobně využívá nejen malířských štětců, ale i dalších nástrojů, s nimiž na plátně kouzlí. V obrazech vzniká jakási změť různorodých struktur, záměrně či pouhou náhodou.

Celkově výstavu hodnotím jako vskutku sympatickou. Nepředstírá, nevnucuje se. Nepoužívá zbytečné prvky, malbu od nich spíše oprošťuje. Svěžest a lehkost obrazů je podtržena autorovým spontánním rukopisem. Je třeba říci, že z prezentace malinko dýchá smutek a chlad. Časté použití ponurých barev – zelené, šedé, tmavě oranžové – vytváří odstup. Ovšem v rámci tématu plní tyto barvy dokonale svůj účel. Sedleckého malířské pojetí je opravdu specifické, jiné. Rozhodně stojí za to jej zhlédnout, proto výstavu vřele doporučuji.

Galerie Caesar v Olomouci, Horní náměstí, 7. 4.–30. 4. 2009; kurátor: Petr Vaňous

http://www.galeriecaesar.cz/…esar%200.htm