Výjimečné domy

Experimentální prostorový koncept a prefabrikace

Hned zkraje zaujme zdařilý projekt „Villa NM“ v americkém státě New York, za kterým stojí mezinárodní skupina mladých architektů se sídlem v Amsterodamu, vystupující pod názvem UNStudio. Rafinovaně překroucené objemy dvou těles, které vilu tvoří, definují vzrušující volný vnitřní prostor, který neuchopitelně plyne mezi dynamickými stěnami. Ty se v jemných křivkách stáčejí tak, že pozvolna přecházejí do rovin podlah a stropů. Tento „Fluid design“ navíc nijak neprodražuje realizaci projektu – náklady snižuje vhodná prefabrikace konstrukčních prvků.

Jiný silný prostorový koncept doprovázený prvky modulové unifikace a prefabrikace je návrh vily v Berouně od atelieru HŠH – jedna z prvních realizací mladých pražských architektů Hájka, Šépky a Hradečného. Život obyvatel je svázán v ocelovém rastru, který tvoří 24 krychlí. Přísný prostor je členěn vložkami ze sendvičových betonových desek, popřípadě skleněnými rámy vkládanými do pravidelné konstrukce. HŠH na sebe v posledních letech upozornili také zdařilým projektem arcidiecézního muzea v Olomouci, puristicky oddělujícím staré a nově vložené prvky se strohou atmosférou asketického minimalismu. Poněkud bizarní prací byl potom návrh na novou národní knihovnu na pražské Letné v podobě stříbrného vejce.

Nápaditě si počíná Shigeru Ban ve svém projektu Dům-nábytek, ve kterém funkci nosné konstrukce přejímají prefabrikované skříně a police – to má za následek značnou úsporu materiálu a lidské práce. Tento věhlasný experimentátor mezi japonskými architekty se proslavil také používáním papíru jako konstrukčního materiálu.

Movitosti

Jedním z příkladů popření „nemovitosti“ bydlení je „Plovoucí vila“ – projekt nizozemského architekta Hermana Hertzbergera. Když Hertzberger na konci 50. let dokončil univerzitu v Delftu, vstupoval do dekády utopických vizí. Plovoucí vila (první návrhy z konce 80. let) snad ještě nese stopy nezkrotné fantazie britské skupiny archigram. Od 60. let Hertzberger sleduje téma individualizace (sociálního) bydlení, které se rodí v Holandsku v souvislosti s myšlenkovým proudem strukturalismu.

„Plovoucí vila“ je velkolepý třípodlažní house-boat držený nad hladinou pomocí masivních přístupných dutých rour o průměru 2 m, zajišťujících přesné vyvážení a stabilitu této náročné stavby. Majitel sice bude postrádat zahrádku, kde by pěstoval tulipány, zato může podle libosti řídit orientaci svého domu – například podle dráhy slunce natáčet obytné fasády nebo se třeba z rozmaru obrátit „zády“ k protivnému sousedovi tak jako pohádková chaloupka na kuří nožce. V nejhorším případě lze zapřáhnout remorkér a pohodlně přesídlit do jiné zátoky.

Dalším zajímavým mobilním konceptem je „Dům-ruksak“ mnichovského umělce Stefana Eberstadta – černá parazitická forma domu-sochy se nasaje na fasádu hostitelského domu a rozšíří tak obytnou plochu bytu o 9 m2. Při změně bydliště se krychle o rozměrech 3x3x3 metry snadno „zbalí na cestu“ a může následovat na tahači majitele do jeho nového domova. Dva „Ruksaky“ již visí na činžácích v Lipsku a v Kolíně nad Rýnem. Stejné rozměry 3x3x3 metry má také cestovní „ready-made“ – dům „Fred“ od architektů Johanese a Leo Oskara Kaufmannových. Krychle dřevěné konstrukce je nákladním vozidlem dopravena na určené místo a jeřábem osazena do kýžené pozice. Po napojení na elektrický proud se automatickými písty vysune menší vložená krychle a rozšíří tak užitnou plochu na dvojnásobek.

Nevěřte architektům

Při vší úctě je nutno poznamenat, že běžně povolená šířka nákladního vozidla je 2,5 m (oproti 3 m výše zmíněných prací), čemuž odpovídá starší, léty osvědčený vynález – plechová unibuňka – rovněž „mobilní dům“. Tím chci naznačit, že životní realita a umění se pohybují v poněkud odlišných vodách. Přestože doprovodné texty vystavovaných projektů a přiložená „osvícená“ schémata navozují pocit, že jsme svědky přelomových technických objevů, není tomu tak – jedná se většinou o drahou uměleckou exhibici bez širšího uplatnění v praxi. Tento poznatek budiž rozšířen i mimo zdi Fragnerovy galerie – nevěřte architektům, kteří přinášejí řešení, mající za cíl předstihnout stupeň technického vývoje lidstva. Řada architektů má za to, že snědli všechnu moudrost světa – ve své nabubřelosti fušují do jim zcela cizích oborů a výsledky mohou být katastrofální. Technické novinky budiž doménou inženýrů v zázemí laboratoří, amen.

Unylý experiment

Výstava představuje navýsost zajímavé projekty a architekty, to však samo o sobě k úspěchu bohužel nestačí. Problematicky vidím sám klíč k výběru prezentovaných prací, který na mě působil spíše nahodile než koncepčně – snad za použití metody „co dům dal“ nebo „co se mi v poslední době líbilo v časopisech“. Dále – k prezentaci výjimečných experimentálních domů by snad neškodilo využít méně konvenčních a všedních prostředků, než jakými jsou zavěšené prezentační panely. Ve Fragnerově galerii jsme často zvyklí vídat neotřele řešené výstavy, ta poslední však postrádá jakýkoli „vtip“, který by originálně pracoval s konkrétním prostorem, který galerie nabízí a který by povýšil návštěvu galerie na něco atraktivnějšího, než je pouhé listování v publikaci.