Walking on Vltava – Julian Opie a oživlá smrt

Animated Death
Umělecká tvorba Juliana Opieho představuje nový přístup k obrazům a formám, jenž reaguje na současný svět pomocí nových materiálů a médií, uvádí text kurátora. Opieho výrazná estetika vychází z geometrizace a redukce tvarů tak, jak jsme zvyklí vídat v počítačovém prostředí. Linie ženských těl jsou pevně definované vektorovými křivkami, tep jejich srdcí počítá algoritmus, barvu jejich kůže lze definovat poměrem RGB. Lidé a krajiny se mění v neživé ikony o to mrtvější, čím větší je snaha je rozhýbat flashovými animacemi. Animated Death – hororový příběh: postavy z virtuálního světa uniknou z cel Clipartů, vytrhnou se z pout svých přípon jpg a po větvích adresářových stromů se vyšplhají do našeho světa, aby nahradili člověka jako příliš složitý, poruchový, zastaralý a emočně nestabilní stroj. Je nastolen nový řád, sterilní a dokonalý, komplexní systém živočišného světa střídá determinovaný program řízený jedničkami a nulami.
ClipArt – nové umění
Opie si buduje jednoduchý, nezaměnitelný, snadno identifikovatelný styl, se kterým dobývá tvrze světových galerií. Je srozumitelný, figurativní, minimálního rozptylu formy i obsahu. Jistě vhodná marketingová strategie. Jeho tvorba má několik základních poloh, které se opakují: Portréty a krajiny a la Clipart Microsoft Word, někdy animované. Dále virtuální procházky světy, které připomínají velmi staré počítačové hry, a posledním, nejnovějším hitem (po r. 2000) jsou pak figury či snad akty, abstrahované do podob panáčků z informačních cedulek, kteří jsou vytrženi ze svého neosobního světa piktogramů, vsazeni do nových souvislostí a pojmenováni familiérními jmény. Anonymita postav s prázdnými kroužky místo tváří pak kontrastuje s intimitou zvolených jmen – Kiera, Monique, Sara. Kráčející figury, svítící na Prahu z panelů s LED diodami na jezu mezi Sovovými mlýny a Novotného lávkou, jsou Suzzane a Bruce, seznamte se! Suzzane a Bruce nejsou žádní nováčci, kráčeli už po rušných bulvárech v Bostonu (2005) a Indianapolis (2006).
Antiestetika?
Otázkou, kterou jsem si nedokázal zodpovědět, je, zda chce Opie svým dílem poukázat na sterilitu, umělost a anonymitu dnešního světa, zda je pro něj „Windows design“ antiestetikou, látkou určenou k výsměchu, nebo zda je tak jako popartoví umělci jednoduše fascinován tím, co dnešní kultura ve své digitální podobě nabízí, hledá v ní zdroj inspirace a nachází zalíbení. Posuďte sami.
Je namístě se ptát, zda je vůbec třeba, aby umění Juliana Opie opouštělo obrazovky monitorů a vkrádalo se do veřejných prostorů. Pokud Opieho postavy kráčejí po internetu, jsou tam jako doma – ve světě, který je stvořil. Pracná instalace velkoplošných monitorů v galeriích je
naproti tomu drahá legrace, která poněkud odkrývá úskalí Opieho díla. Takže milí čtenáři, na výstavu do Musea Kampa nechoďte, koukněte se na Vltavu a doma zabrouzdejte na Opieho WWW stránky, kde uvidíte jeho miláčky v jejich přirozeném prostředí a můžete si dokonce stáhnout screensaver na Opieho způsob.