Zůstane to mezi námi – Mozková infuze v Karlin Studios
V cementových oblacích vstává z popela pražská čtvrť Karlín. Pod rukama jeřábů vyrůstají honosné skleněné paláce, v novém lesku se otevírají kavárny a restaurace. Mezi koly zfetovaného času však přesto uvízly omšelé pozůstatky staré industriální čtvrti – komíny, torza továrních hal, laciné pavlačové činžáky. Na první pohled vyvolávají pocity nostalgie, při bližším zkoumání však často odhalí silná, současností bijící srdce. Jedno takové najdete v omšelých halách hned vedle Bofillova Corsa Karlín. Centrum pro současné umění Futura tu zřídilo galerii a šestnáct ateliérů pro mladé výtvarníky – „Karlin Studios“. Bez většího zájmu návštěvníků, snad trochu ve stínu nedalekého Prague Biennale 3 tu v dnešních dnech probíhá pozoruhodná výstava „Zůstane to mezi námi“.
Pokud od uměleckých děl očekáváte příjemné estetické šimrání, obraťte svoji pozornost raději k Důvěrným příběhům Jana Zrzavého a Karlínu se oklikou vyhněte. Až na některé výjimky totiž vystavené artefakty balancují na samém okraji umělecké sféry. Skupinka středoevropských umělců namísto čistě výtvarných kvalit upřednostnila sociální angažovanost, a tak spíše než sladkou hostinu kochání očekávejte komplikovanou látku k přemýšlení. Pro přehlednost si dovolím vystavené práce rozdělit do několika základních skupin.
Část děl lze považovat za politické komentáře. Petr Vrábel doplňuje početnou skupinu stojánků se státními vlajkami videoprojekcí, na které lze mezi záblesky fotoaparátů tušit bombardovanou krajinu (snad Irák?). „Červenokobercová“ diplomacie je tak vtipným způsobem konfrontována s pochmurnou realitou, zastřenou všudypřítomnými blesky médií. S velkolepou politickou mystifikací se v Karlíně prezentují studenti berlínské Universität der Künste. Vytvořili fiktivní globální republiku (Transnational Republic), s vlastní vlajkou, měnou, úředními doklady a propagační brožurou, k dispozici jsou návštěvníkům dokonce i imigrační formuláře. Vše se nese na vlně komického paradoxu, založeného na spojení dokonalého grafického provedení a humorných výjevů (například dva muži ve spodním prádle na jedné z bankovek).
Početně jsou na výstavě zastoupeny práce vyjadřující se různými způsoby ke společenské situaci umění jako takového. Tomáš Svoboda například nechává diváka nahlédnout do svojí korespondence s 263 českými galeriemi. Poskytuje mu tak pestrý panoramatický pohled na institucionální základnu svého oboru. V instalaci „ON TV“ Doroty Kenderové útočí na diváka z pěti monitorů televizní zprávy. Do informačního guláše je tu přimísena reportáž o jakési výstavě, jejíž chuť se v dominující směsi politiky žalostně vytrácí.
Poslední větší skupina děl se zabývá tématy obecně společenskými. Asi nejzajímavějším z nich je video „Rekonstrukce“, ve kterém se Klára Tasovská pokusila rekonstruovat rvačku během finálového zápasu Strahovské ligy. Antipatie, patrné z obou týmů před začátkem natáčení, se v průběhu celé akce otupují a nepříjemná minulost se proměňuje v rozpustilou hru. Ve výsledku se tedy spíše než o nějakou věrohodnou rekonstrukci jedná o účinnou skupinovou terapii.
Můj článek je jen malou ochutnávkou z výživné mozkové infuze, již vám mladí umělci v Karlíně nabízejí. Nebojte se, pokud se vám z obracení myšlenek zatočí hlava, v podzemní části expozice na vás čeká uklidňující video Tomáše Moravce „Aqua“. Na konci dlouhé, vlhkem načichlé síně se tu pomalu přelévá voda po skle, a tak můžete nechat nepříjemné myšlenky odplavat spolu s ní. Ale pozor, aby vám něco zbylo na doma.
