Královéhradecký van Gogh
Josef Audrlický a Vincent van Gogh… Také vidíte v jejich portrétech tu podobnost? Ty silné tahy štětcem. Ty barvy. Neuhasitelná vášeň pro umění. Malování je pro Josefa vyjadřovacím prostředkem stejně důležitým a živým jako slovo. Jeho obrazy jsou kromě jeho vlastních pocitů ztělesněním inteligence a analýzy, ale kdo nemaluje bez pocitů? Rád experimentuje s kontrasty a barevnou harmonií. Duši námětu se snaží zachytit prostřednictvím používaných barev a rytmu.
Použití jeho barev je zčásti avantgardní, ale energické a vyjadřuje umělcovo nadšení. V každém obrazu je zachycena i hudba, která dělá malíři zvukovou kulisu při tvorbě, ale bez níž by snad ani žádný obraz nevznikl, neboť hudba je druhým důležitým prvkem v Josefově životě. Hudba mu dodává energii, která je v obrazech dosti patrná. Královéhradecký malíř Josef Audrlický se narodil roku 1956. Vystudoval SPŠS v Hradci Králové, a i když malbu nikdy odborně nestudoval, je z jeho tahů štětcem patrné, že malování pro něj není pouhým koníčkem. S barvami a štětcem si začal pohrávat v 8 letech. Chodíval do výtvarného kroužku pana Fr. Nováka, otce svého spolužáka, který tento kroužek vedl na ZŠ, již oba hoši navštěvovali. A tehdy to vše začalo…
1. Co bylo impulsem k tomu, že ses začal intenzivně věnovat právě malbě?
Velmi mě ovlivnil pan ing. Filáček, profesor mechaniky na SPŠS, a toto období pro mne znamenalo zásadní zlom. V letech 1972–1974 jsem začal navštěvovat další malířský kroužek. Zde na mě měla vliv tvorba Pavla Šinkory. I během vojenské služby jsem se barev a štětce nevzdal. Portrétoval jsem řadu svých kolegů-vojáků a věnoval se také krajinomalbě, kde jsem se snažil zachytit přírodní scenérii brněnského okolí.
2. Někteří umělci mívají ve svém životě tzv. období temna, prázdna… Bylo tomu tak i ve tvém případě?
Po mém návratu z vojny jsem se oženil, založil rodinu a přiznám se, že malování šlo na několik let stranou. Malovat jsem opět začal až téměř po 20 letech.
3. Co tě k tvorbě opět přivedlo?
Byl to rok 1998, kdy v mém životě došlo k jakémusi druhému zásadnímu zlomu, kterým byla autonehoda. Malování mi dodávalo a stále dodává vnitřní sílu v těžkých a neveselých chvílích. Je to něco, co mě dokonale naplňuje. V témže roce jsem začal navštěvovat výtvarný kroužek paní učitelky Marvanové na ZUŠ Habrmannova v Hradci Králové. Zcela od základu jsem změnil jak tvorbu, tak techniku. V počátcích jsem upřednostňoval tempery a pozvolna přecházel k olejovým barvám, které jsou pro mne dodnes prioritní.
4. Kromě malby je ještě nějaká technika, které se věnuješ?
Především v začátcích své tvorby jsem se věnoval i kresbě pastelem a rudkou, ale přesto okrajově. Malba definitivně zvítězila. V letech 2002–2003 jsem se také věnoval výrobě malířských pláten, která jsem dodával do malířských potřeb a prodával je.
5. Kdy ses poprvé rozhodl představit své obrazy veřejnosti?
Mou výstavní činnost odstartovala výstava v České čajovně v roce 2002, která se uskutečnila v České Třebové a nesla název „Most nad tenkým ledem“. V letech 2004–2005 jsem vystavoval v prostorách kavárny OC Futurum a v AC Klubu v Hradci Králové. Další výstava nesla název „Svět v obrazech“ a uskutečnila se v Praze-Kobylisích. Od té doby jsem uskutečnil několik drobných výstav portrétů v Hradci Králové.
