O Konkretistech nejen královéhradeckých s Janou Vincencovou
Jana Vincencová je žena, díky níž se v Hradci Králové a nejen tam koná řada zajímavých výstav. Její jméno je spojeno především s Konkretisty, kteří podporují kulturní rozmanitost, rozvoj uměleckých forem a tvorbu nových společenských projektů s následnou veřejnou prezentací. Podle slov Maxe Billa konkrétní umění zpředmětňuje ryze uměleckými prostředky abstraktní myšlenky jako takové a tímto způsobem vytváří nové předměty. Cílem konkrétního umění je vyvinout předměty duchovní potřeby podobné těm předmětům, které člověk vytvořil k uspokojení svých materiálních potřeb. Prostřednictvím konkrétní malby a plastiky vznikají útvary, které lze vnímat jako předmětné. Výrazovými prostředky tohoto umění jsou barva, světlo, pohyb, objem a prostor.
1. Jak bys charakterizovala práci, kterou děláš? V čem spočívá a co tě k ní přivedlo?
Jsem koordinátor. To je jako u filmu produkční. Holka pro všechno a za vše zodpovědná. Nejdřív něco vymyslím a pak na to sháním peníze. Vymyslím výstavu, kdo a kde vystaví, termín, souvislosti, název, velmi často vizuál nebo grafiku, jestli budou pozvánky, plakáty, katalog, co bude za muziku na vernisáži a kdo ji uvede. Všechny obvolám, napíšu jim, seženu je. Pak hlídám termíny a peníze. Vymýšlím studentská sympozia, téma, školy a umělce, kurátora, vedoucího sympozia, výstavu po něm. Začalo to vlastně prací produkční u filmu a reklamy, vždy jsem něco nebo někoho organizovala. Pak jsme založili sdružení CON.FRONT.ART, které se přetransformovalo v Klub konkretistů.
2. Kdo jsou Konkretisté?
Konkretisté jsou umělci, kteří se vyjadřují úsporným, často geometrickým nebo konceptuálním jazykem. Konkretismus vychází z abstraktního a konstruktivistického umění, počátky sahají k meziválečné ruské avantgardě, hnutí De Stijl a škole Bauhaus. Rozvíjení jeho idejí ale přišlo teprve po roce 1945 a utvářelo se až do konce 60. let. A tehdy právě vzniká v naší zemi umělecké hnutí nazvané Klub konkretistů, které na domácí scénu přineslo nebývalou tvůrčí invenci. Založil ho Arsén Pohribný, Radoslav Kratina, Tomáš Rajlich, Miroslav Vystrčil a královéhradecký rodák, od 14. května čestný občan Hradce Králové, pan Jiří Hilmar. Myšlenka je ale živá stále a mladých umělců, kteří se hlásí k tomuto „jazyku“ vyjádření je mnoho.
3. Ty sama ses věnovala tanci. Co z umění je tvému srdci nejblíž – výtvarno, hudba, tanec, divadlo, film…?
Tanec, výtvarno a hudba, pak divadlo, pak film. V tomhle pořadí. Pro vyjádření pocitů, vnitřního světa, nitra, pro okamžitou zpětnou vazbu a energii, vášeň, smutek, radost je to tanec. Jde to ze mě, jsem tvůrčí. V rámci pasivního vnímání – i když trochu fotím -, je to výtvarno. Projdu výstavou a cítím energii. Stačí mi projít, nemusím u obrazů nebo objektů nějak stát. Hned to vím. Pokud mám vnímat výtvarno v exteriéru, jsem citlivá na architekturu, ale i na krajinu. V rámci vizuálního umění upřednostňuji minimalismus a geometrii. Protože jsem studovala i DAMU, dobré divadlo ocením a film samozřejmě taky.
4. Sdružuje Klub konkretistů umělce z východních Čech nebo je otevřen umělcům z celé republiky?
Proto jsme se přejmenovali – z KKVČ na KK3. Dřív jsme sdružovali jen Východočechy, ale stále s námi vystavovalo víc autorů z republiky. Rozhodli jsme se budovat centrálu v Hradci s odkazem na rodáka Jiřího Hilmara a v návaznosti společně na tvorbu Radoslava Pavlíčka a Štěpána Málka, teď už i Michaelu Čápovou a Michala Čepelku. Jsme otevření a demokratičtí, o členství ale rozhoduje samozřejmě předseda Štěpán Málek.
perexový snímek Michal Kobrle Photography, další snímky z archivu Jany Vincencové
Reklama
