Okem umělce… (Rozhovor s Jitkou Mikulicovou)

Na čem právě pracuješ?

Momentálně jsem na měsíční dovolené v Riu de Janeiru. O své práci teď proto spíš přemýšlím a sbírám materiál na nové projekty. Válím se na Copacabane a opaluji se do bronzova.

Máš nějaký zajímavý kulturní zážitek?

Díky cestě do Brazílie mám samozřejmě mnoho nových zážitků, a to v pozitivním i negativním ohledu. Co se týká kultury, navštívila jsem v Riu de Janeiru i v Sao Paolu několik významných institucí prezentujících současné brazilské umění.
Zvláště tady jsem si uvědomila všudypřítomnost "instantního" přístupu k umění, u kterého nejsem schopna rozlišit, z jakého kulturního kontextu vychází. Připadá mi, že zde i v Evropě jsou často preferovány práce postrádající autenticitu a vazbu na vlastní sociální prostředí.

Elitářství velmi úzké a poněkud znuděné umělecké komunity je zde znatelné snad ještě více než v Evropě. Raději se proto zmíním o návštěvě továrny na výrobu karnevalových kostýmů a podivných alegorických vozů. Každá ze škol samby si vytváří vlastní originální design, ve kterém pak v době karnevalu tančí. Jsou to v pravém smyslu slova umělecká díla. Úžasný zážitek byla i návštěva Sao Paola, města s více než dvaceti miliony obyvatel. A také neuvěřitelné množství funkčních a stále živých staveb od pravděpodobně nesmrtelného architekta Oskara Niemayera.

Co plánuješ v nejbližší době?

V nejbližší době plánuji znovu se vrhnout do práce ve svém ateliéru v Karlin Studios.
Chci využít volný čas, který momentálně mám, a samozřejmě v neposlední řadě s chutí realizovat nové projekty.

Můžeš říci něco o svých výstavních aktivitách?
Snad jen to, že v porovnání s průměrem asi málo vystavuji.

Co tě zaujalo v oboru malby v českém prostředí, co naopak hodnotíš kriticky?

Je tu několik lidí, jejichž práce si vážím a ráda bych se o nich zmínila.
Jako prvního jmenuji Vladimíra Skrepla, který svou pedagogickou činností na AVU i vlastní tvorbou výrazně ovlivnil následující generace. Za zmínku určitě stojí jeho dvě poslední výstavy uskutečněné v Karlin studios a v ateliéru Josefa Pleskota. Tyto prezentace by si zasloužily určitě větší reflexi, než jaká jim byla věnována. Jeho práce je sofistikovaně primitivní, estetická i brutální zároveň.
Důležitou osobností české malby je také Jan Merta, kterému je myslím věnována větší pozornost v zahraničí než u nás.
Dále bych zmínila Patricii Fexovou a její výstavu cédéček v galerii NoD. Líbí se mi, že Patricie pracuje kontinuálně, pomalým a ničím nerušeným tempem. Její způsob práce je ve výsledku viditelný. Její obrazy vnímám v pozitivním smyslu slova jako podivně mechanické a absurdní.

Václava Girsu jsem vždy považovala za jednoho z nejzajímavějších českých malířů. Václavovy obrazy jsou pro mne zvláštně narativními a ďábelsky expresivními ilustracemi v monumentálním provedení.

Malby Silvie Brodiové působí nenápadně, ale o to více vás mohou zasáhnout, myslím si, že Silvie si neklade za cíl ambiciózní hledání nových obsahů a formy v médiu malby.
Na její práci je rozpoznatelný vliv popu, který mixuje se smutným poeticko-lyrickým pohledem na svět. Někdy na mne její obrazy působí příliš "cool", sladce a žensky, přesto ve mne většinou zvítězí obdiv nad jejich skrytou hloubkou, tajemstvím a citlivostí.

Alice Nikitinová je další výraznou a zajímavou malířkou. Všimla jsem si její práce na soutěži mladé malby, kterou organizovala galerie Kritiků v paláci Adria v Praze.
Tato výstava a soutěž, které jsem se bohužel také zúčastnila, byla naprosto neprofesionální a zavádějící akcí.

V poslední době jsem v Praze zaznamenala několik kolektivních malířských výstav, které podle mého názoru dopadly velmi špatně. Byly to kurátorské počiny bez názoru, vize a schopnosti inteligentní selekce. Mám na mysli výstavu Reseting v Městské knihovně.
Také v Karlin studios nedávno proběhla pro mne zcela zbytečná výstava s názvem Spleen & Ideal. Klíč k výběru umělců se mi zdál povrchní a spekulativní.