Okem umělce... (Rozhovor s Robertem Šalandou)

Na čem právě pracuješ?

Momentálně dokončuji sérii větších obrazů a menších tisků, které se snažím vždy v půlročních cyklech zrealizovat. Je to jistý celek, abstraktní příběh o několika kapitolách, který je většinou směrován na konkrétní výstavní místo. Průběh práce bych přirovnal k šachové partii, kterou však hraji pouze sám se sebou. Snažím se více či méně promyšlenými tahy vytlačovat slabšího sebe/protihráče a dospět tak k úplnému vítězství. Nejčastější a nejméně oblíbené jsou samozřejmě patové situace. Zároveň mne velmi silně zaměstnávají myšlenky na video animaci, na kterou se s velkou chutí chystám. Chci navázat na své starší a ne příliš prezentované flash pokusy, kde jsem se zabýval možností propojení malby s animací. Jak v myšlenkovém, tak i v technickém slova smyslu.

Máš nějaký zajímavý kulturní zážitek?

Nejsilnějším kulturním zážitkem je pro mě bezesporu můj dlouho plánovaný přesun do Berlína. Zvláštní a ojedinělou atmosféru, která zde panuje, snad není třeba popisovat a to obzvláště příznivcům umění.
Abych byl ale konkrétnější, můj nejčerstvější art zážitek je z nedávného místního Berlin biennale. Některé konceptuálně laděné expozice místy vyžadovaly zvýšenou pozornost, jiné naopak úplnou ignoraci a přesun jinam. Musím však zmínit práci od Belgičanů Haralda Thyse a Jose de Gruytera, která mne dostala. Divné, tragikomické video s experimentální dramaturgií, v němž byli obsazeni neprofesionální herci zajímavého vzhledu. Kamera vše zachycovala téměř bez pohybu ve statických kompozicích. Vyvolávalo to ve mně až dráždivé napětí. Absurdní příběh, v němž je divákovi jaksi vše povědomé, ale s těžkostí sdělí, co to vlastně viděl. Ačkoliv jsem absolutní „antifotbalista“, všiml jsem si, že se nejpopulárnější hra planety často stává vděčným tématem. Výborným příkladem je velkoformátové dvoj-video od Douglase Gorgona „Zidane“, na které jsem narazil na výstavě Art Unlimited v Baselu. 39 kamer je během zápasu zaměřeno ne na fotbalový stadion, ale pouze na populárního francouzského fotbalového hráče Zinedina Zidana, a to většinou velmi zblízka. Divák navyklý na klasické televizní záběry tak postrádá smysl samotné hry. Zároveň díky tomuto nezvyklému zoomu na jediného hráče také zjišťuje, že se toho vlastně během hry moc neděje. Záběry jsou prokládány krátkými myšlenkami samotného hráče, takže se z videa stává portrét fotbalové hvězdy. (Do 9. října je možné zhlédnout v berlínské galerii Daad.) Jako většina lidí mám také svoje malé – velké kulturní zážitky v objevování autorů, o jejichž existenci vím, ale musel jsem si chvíli počkat, až si k nim najdu cestu. Bližší seznamování tak probíhá většinou nákupem publikace. Momentálně to je například malíř a grafik Ed Ruscha nebo multimedialista a konceptuální šprýmař Rodney Graham.

Jaké jsou tvé plány v nejbližší době?

Co se týče cest, tak do konce roku mne čeká další návštěva art veletrhů, kterých jsem se začal díky galerii Vernon zúčastňovat, a to konkrétně v Curychu a v Turíně. Navštěvování veletrhů je velmi zvláštní, zajímavá a myslím i přínosná zkušenost. Zúčastňování se těchto akcí může být někdy trochu stresující. Pokud autor nepřijme fakt, že se jedná skutečně o veletrh, může podlehnout menší panice z množství vystavených prací a z obchodní atmosféry, která zde neustále visí ve vzduchu.
Zazimovat se odjíždím do Českého Krumlova, kam jsem obdržel dvouměsíční pobyt v ateliérech Egon Schiele Art Centra. Záměrně jsem si vybral pro pobyt zimní měsíce, což se paradoxně hodí spíše pro introvertní umělce, neboť město je nezvykle prázdné. Na rozdíl od letní sezony, kdy to žije a je plné turistů a „ahoj vodáků“. Nicméně, nemůžu si pomoct, něco mne na zamrzlém Krumlově láká.

Můžeš říci něco o svých výstavních aktivitách?

Nejaktuálnější akce, která proběhne za pár dní, je Atelierfest ve staré berlínské fabrice.
Je to prezentace ateliérů od asi dvaadvaceti autorů, včetně mého, která se koná jednou ročně.
V srpnu proběhne v galerii White box v Mnichově prezentace profesorů AVU a jejich bývalých žáků. Přehlídky tohoto typu skýtají jistá nebezpečí, no ale nechám se překvapit.
Do konce roku mne také čeká „minimal“ výstava v pražské La Fabrice, kde bych chtěl vystavit jeden velký formát, a pokud mi to bude dovoleno, udělat i sprej přímo na zeď.
Nejdůležitější pro mě však zůstávají plány na výstavu, která se uskuteční v jedné z částí Wannieck Gallery v Brně. Velmi se na ni těším. Výstava by sice měla proběhnout až na podzim příštího roku, nicméně veškeré mé myšlenkové pochody, které se týkají obrazových cyklů a celkového konceptu, jsou teď směřovány do tohoto prostoru.

Co tě zaujalo v malbě v českém prostředí, co naopak hodnotíš kriticky?

Momentálně jsem z českých autorů pro sebe žádnou novinku neobjevil, i když věřím, že někde někdo něco zajímavého určitě kuje. Učím se spíše cestovat v čase nazpátek, neboť jsem některé umělce jak české, tak zahraniční zbytečně ignoroval. Co se týká otázky inspirace, necítím se vlastně na malbě jakkoliv závislý. Nevnímám tedy příliš velkou absenci, pokud dlouho nevidím něco, co by mne v oblasti tohoto média ohromilo. Čerpám odjinud. Už delší dobu se mi však zamlouvá tvorba už známých autorů jako je např. KW, Petr Písařík a Jiří Petrbok. Co mi ale určitě vlilo energii do těla, byla výstava Neo Raucha v Rudolfinu. Zapomněl jsem na to, že malba umí také přivodit ono mrazení v zádech, které já zažívám většinou jen u hudby, filmu, divadla nebo extrémnějšího sportu. Pokud odbočím od malby, tak mne velmi zaujala výstava Michala Pěchoučka v galerii Jiří Švestka. Výborná záležitost, obzvláště první dvě místnosti. Gratuluji.
Doporučil bych také návštěvu nějaké akce v nově vzniklém centru současného umění Meet Factory na Smíchově. Skvělé prostory, kde se může člověk zhluboka nadechnout. Probíhají zde zajímavé výstavy a hudební akce. Co by však nikdo neměl zmeškat, je další ročník festivalu alternativního divadla Čtyři plus čtyři dny v pohybu, který se uskuteční v říjnu. Spousta neočekávaných akcí na neočekávaných místech. Každý si přijde na své. Vzpomínám si například na představení „Superstars“ švýcarského seskupení Velma. Velkolepá hudební performance s padesáti účinkujícími, gradující až do úplné „exploze“. Skvělé!

Související odkazy: www.robertsalanda.com