Rod Hawkins: "Umění je životní styl. Je to postoj. Je to moje podstata."
Rod Hawkins je z Velké Británie. Občas žije a tvoří i ve Spojených státech amerických. Pochází z prostředí fotografie, produkce, filmu a televize. Setkává se a pracuje s velmi talentovanými lidmi. Umělcem se stal poněkud později. Umění se pro něj stalo vášní. Zrcadlí se v něm jeho život. Ovlivňuje ho především hudba a kultura všeobecně. Rok 2013 pro něho bude plný práce. Čekají ho dvě velké výstavy a aukce. Čeká ho návrat z Ameriky do Evropy a doufá, že konečně navštíví Českou republiku.
1. Pověz mi něco o své tvorbě. Co přesně děláš?
Řekl bych, že jako každý umělec zkouším komunikovat s lidmi – s těmi, kteří se na moje díla dívají. Ale bez toho, aniž bych jim řekl, co mají cítit a vidět. Nechávám to na jejich fantazii. To proto nikdy nedávám svým dílům název. Pouze čísla. Chci, aby se divák podíval na můj výtvor svýma vlastníma očima.
2. Jak dlouho se umění věnuješ?
Jasně si pamatuji, když mi bylo 9 nebo 10 let, maloval jsem i několik hodin v kuse. A vystavoval si své práce po celém svém pokoji. Ale pak se stala mou vášní fotografie a nakonec se stala také tím, co mne dnes živí, spolu s reklamní a televizní produkcí. Touhu k malbě však ve mne probudila žena jménem Judith Beckford. Bez ní bych pravděpodobně nedělal to, co dnes dělám.
3. Co upřednostňuješ? Malbu, hudbu, sochařinu…? A proč?
Myslím, že upřednostňuji to, co právě dělám. Mám rád abstrakci a tu také dělám. Můj abstraktní styl se samozřejmě nelíbí každému. Z nějakého důvodu preferuji dvojrozměrné a trojrozměrné práce. A možná se pro mne jednou stane zábavnou právě sochařina. Kdo ví…
4. Co bylo tím prvním impulsem, který tě k umění nasměroval?
Myslím, že celý svůj život jsem zaměstnán uměním. Ať už je to malba, fotografie nebo hudba. Ve všech jeho formách je pro mě umění osudné a životně důležité. A to i v době, kdy jsem byl ještě malý kluk.
5. Máš nějaký umělecký vzor?
To je těžká otázka. Konkrétně asi ne. Moje inspirace vychází z toho, co vidím a slyším kolem sebe. Mohou to být hudebníci, kteří mne ovlivní svou skvělou hudbou. Mám rád „newyorkskou školu“ ze 40. a 50. let minulého století, kam patřili umělci jako Lee Krasner, Clyfford Still a Willem de Kooning a samozřejmě Jackson Pollock – skutečný inovátor. Mám v umění také rád geometrii, takže díla Pieta Mondriana mají na mne velký vliv. Stejně tak práce Joana Miróa.
6. Když slyšíš slovo „umění“, co se ti vybaví? Jak moc je pro tebe důležité?
Když zavřu oči a zamyslím se, vybaví se mi dojmy z děl umělců, které mám rád. Ale také si představuji prostředí, ze kterého pocházeli/pocházejí a ve kterém tvořili/tvoří. Je to Manhattan 50. let nebo Španělsko, kde je známý Joan Miró. Umění je prostě životní styl. Je to postoj. Je to moje podstata.
7. Kde tvoříš?
Mám v podstatě takový „skleník“, který používám jako studio. Světlo do toho prostoru prochází dovnitř střechou. Mám zde mnoho volného místa k práci. Také zde dělám hudbu. Je to hodně kreativní prostředí. Také vhodné na relax a povzbuzení.
8. Co nebo kdo je inspirací pro tvou tvorbu?
Je to moje dcera Grace, která studuje umění. Je pro to tak nadšená a velmi talentovaná. Moje další inspirace vychází z hudby (např. John Coltrane, Bob Dylan, Miles Davis, Dexter Gordon…). Pak také Steve Jobs a Andy Warhol. Miluju muzea – MoMa a The Met na Manhattanu, Tate Modern v Londýně, The de Young v San Franciscu, The Gemeente v Den Haagu – tady se dá získat spousta inspirace.
Co bys chtěl vzkázat čtenářům Nekultury?
Vypadá to, že v České republice to uměním přímo pulzuje. Kultura má ve vaší republice hluboké kořeny. A to obdivuji. Ještě jsem v České republice nikdy nebyl, ale doufám, že budu mít dost příležitostí k tomu, abych ji navštívil. Rád bych se sem po svém návratu z Ameriky podíval. Nejspíš koncem tohoto roku.
Fotografické ukázky z archivu Roda Hawkinse.
