S Nadiou Rovderovou o Artinboxu
V roce 2010 založila pražskou galerii Artinbox. Galerii, která se věnuje především fotografii. Nadia Rovderová fotografií žije. Nadia fotografii miluje. A také sama fotografuje. Navázala tak volně na svou zálibu v malování. Pochází ze Slovenska. Po sametové revoluci zakotvila v Praze nastálo. Tady se vdala, založila rodinu, založila galerii, tady tvoří a žije. Nadia má tak trochu děti tři. Syna, dceru a Artinbox.
1. Art in box neboli umění v krabici… Má název galerie naznačovat, že se jednoduše na jednom místě setkává socha s obrazem, grafika s fotografií a že se tu konají tematické výstavy a workshopy, to vše pod jednou střechou?
Nikoliv. Název poukazuje na název domu, kde galerie sídlí – dům V Kisně – tudíž v krabici, počin architekta Havleny, mj. autora paláce Svět. Tudíž „umění v krabici“ – art in box.
2. Jak vůbec Artinbox gallery vznikla? Jaké byly její začátky a co vás vedlo k jejímu založení?
Galerie Artinbox je dítětem náhod, štěstí, tvrdohlavosti. V letech 2004–2007 jsem vedla galerii ArtPro – české plastiky a poté, co krátce po sobě přišli na svět syn a dcera, jsem zvažovala, jestli se po mateřské pauze vrátit, nebo založit galerii vlastní, věnovanou fotografii, ke které mám nejblíže. Díky pomoci shůry, mého muže a několika přátel se povedla ta těžší, ale o to milejší druhá varianta.
3. V čem je Artinbox gallery jedinečná?
Galerie se věnuje převážně různým podobám fotografie od počátků tohoto fascinujícího média. Pořádali jsme vůbec první pražskou samostatnou výstavu daguerrotypií – prvních fotografií z poloviny 19. století. Rovněž mě fascinuje přesah média fotografie do jiných médií. Dalším bodem zájmu je tvorba mentálně postižených umělců, úzce spolupracujeme se sdružením ARTBRUT.CZ a ABCD. Každoročně pořádáme aukci na pomoc sdružení Greendoors, jež pomáhá postiženým schizofrenií. A nakonec naše specialita – tematické výstavy bez ohledu na médium či věk umělců. Doposud proběhly tyto: LÁSKA JE SLEPÁ – SEX JE JINDE UMĚNÍ PORODIT HOUBY, HOUBIČKY, ATOMOVÉ HŘIBY SKŘÍTKOVÉ, VÍLY A TRPASLÍCI NĚŽNÝ FOTOEROTIKON SNĚNÍ (pocta surrealismu) KDO LŽE, KRADE? aneb Lež má krátké nohy, lidé krátkou paměť Koncem roku připravujeme osmou tematickou výstavu: GENY A GENERACE.
4. Jste výtvarnicí, kurátorkou, publicistkou. Jaká jste jako výtvarnice, jaká kurátorka a jaká jste jako publicistka? Jaká je Nadia jako žena?
Jsem umanutá. Když to nejde přímo, vezmu to oklikou. A mám pocit, že skoro celý můj život vede oklikou. Chtěla jsem být především výtvarnicí, ale studium na výtvarné škole nebylo možné, tak jsem zvolila náhradní variantu – žurnalistiku, u toho jsem malovala, fotila… Psala jsem hlavně o umění, dělala rozhovory s výtvarníky a podobně. Zajímaly mě osudy inspirativních lidí. Od roku 1991 jsem se věnovala tématu Andy Warhol a Československo a podílela jsem se na vzniku knihy, kterou nedávno vydalo nakladatelství Arbor Vitae. Můj poslední rozpracovaný projekt bude kniha o Jitce Válové, za kterou jsem jezdila rok před její smrtí. Koncem 90. let jsem načas psaní úplně opustila a plně jsem se věnovala jenom fotografii. U toho jsem organizovala centrum pro současnou fotografii – jedno z uměleckých center v rámci M.E.C.C.A. – Středoevropské kolonie pro současné umění v Terezíně. Bylo to jedno z nejintenzivnějších, nejdivočejších, nejtěžších, nejchudších a nejzajímavějších období v mém životě. Finanční situace mi neumožnila pokračovat takto dál, proto jsem v roce 2003 začala pracovat v galerii ArtPro. Pak manželství, děti, vznik galerie Artinbox – a teď se opět oklikou vracím k tvorbě vlastní. Konečně jsem začala připravovat svůj autorský katalog, který by uceleně shrnul, čím jsem celá ta léta žila.
5. Sama se věnujete fotografii. Co charakterizuje vaši fotografickou tvorbu?
Začínala jsem u expresivní malby, miluji impresionisty, zároveň mě od puberty fascinuje alchymie fotografických procesů, hra se světlem. Moje tvorba nakonec vyústila v obrazy, které vznikají čistou fotografickou cestou, ale působí jako malby, akvarely… Hraji si s nejrůznějšími chybami ve fotografii, fotím za jízdy, ve tmě, přeexponovávám za denního světla, používám expirované filmy apod. A hlavně si hraji s náhodou, která není náhodná. Proto má moje tvorba podtitul FOTOFATAL. A také proto, že zrcadlí můj život.
6. Pocházíte ze Slovenska. V době sametové revoluce jste objevila Prahu. Co pro vás tento moment znamenal?
Praha je moje láska na první pohled, to město mě dobíjí, dává mi to správné podhoubí a energii, nevím, jestli by se mi to vše, co dělám, povedlo někde jinde. Prahu miluji a neplánuji ji nikdy natrvalo opustit.
7. Jaké je vaše životní motto?
Co tě nezabije, to tě posílí.
8. Na co se mohou návštěvníci Artinboxu těšit v nejbližší době?
Koncem srpna zahájíme poprázdninový provoz výstavou skvělého umělce a člověka Kurta Gebauera. Moc, moc se na to těším.
9. Co byste chtěla vzkázat čtenářům Nekultury?
Ať dělají to, co je baví, a nikdy to nevzdávají.
