Štěpán Málek žije, cítí, dýchá, vidí... Štěpán Málek tvoří
Výtvarník Štěpán Málek není pouhým malířem, ale všestranným umělcem. Je mu také blízká hudba a poezie. Jako malíř je znám tvorbou zabývající se vztahem mezi geometrií a náhodně vzniklou nepravidelností. Jako sochař zvýrazňuje protiklady pomocí oblázkových kamenů, které se staly tématem i jeho nástěnných děl – vyřezávaných i rýsovaných. V polovině 80. let minulého století založil s kamarádem punkovou skupinu NVÚ, s kterou dodnes koncertuje po celé republice.
1. Co a kdy bylo tím prvním impulsem, který tě dovedl k výtvarnému umění?
Prvotní impuls již těžko vystopuji, čmarlikovat mne bavilo od mala a již mě to nepustilo. Takže spíše než impuls je to průběžná záliba – potřeba – fascinace.
2. Nejen výtvarničení, ale i hudba ti je velmi blízká. Co bylo dřív? Výtvarno, nebo hudba?
Výtvarno zřejmě o něco dřív, ale muzika následovala nedlouho poté. Obojímu jsem se natvrdo „upsal“ na střední škole, tedy na „šutrárně“ v Hořicích. Mám to dané podobně jako Paul Klee, který pravil, že výtvarné umění je jeho žena a hudba jeho milenka. Tímto se řídím ovšem jen v tvůrčím životě, v osobní rovině jsem monogamní srdcař.
3. Jak bys charakterizoval svoji tvorbu a komu jsou tvoje díla určená?
Snažím se pracovat úsporně, neupovídaně, a tudíž nechávat prostor pro diváka. Myslím, že moje tvorba se dá označit jako nezobrazivá, meditativní a klidová, tedy ta vizuální. Mým neskromným cílem je, aby moje práce byly zdrojem klidu a pozitivních vibrací. Moje tvorba je pro každého, kdo je ochoten naladit se na její vlnu.
4. Z čeho a kde čerpáš inspiraci?
Vyzní to sice asi banálně, ale inspirací je mi vše, v čem žiju, co cítím, dýchám, vidím…
5. Máš nějaký svůj vzor, s kterým se třeba i ztotožňuješ?
Pochopitelně jsou persony, které spoluurčovaly a formovaly můj názor a napomohly kultivaci mého cítění a uvažování, a nejsou to jen výtvarní umělci, ale i lidé ze zcela neuměleckých oblastí, jelikož se mi prolínají věci z tvorby s mým celkovým životním postojem a názorem. Těžko jmenovat někoho konkrétního.
6. Jaké je tvé životní motto?
Svoboda ve smyslu neomezování druhých jak jen lze a zároveň nemít strach se vymezit vůči něčemu, co cítím jako špatné.
7. Čím se chystáš překvapit v nejbližší době své příznivce?
Nevím, jestli mohu nějak zásadně překvapit? Pokud ano, tak snad příjemně svojí další tvorbou jak vizuální, tak hudební či literární. Ale jak jsem řekl, je to průběžný proces, ze kterého mi asi nehrozí nějaké radikální odbočky.
8. Co bys chtěl vzkázat čtenářům Nekultury?
Choďte na výstavy i koncerty a podporujte kulturní dění v regionu, řiďte se heslem „myslím globálně, jednám lokálně“ a zůstaňte kulturními lidmi. Jinak přeji všem mnoho zdraví, sil a optimismu, jakož i energie ustávat prasečiny, které nám doba a někteří nadělují.
úvodní foto od Michal Kobrle Photography
