Univerzitní profesor a člen výzkumné laboratoře Johel Mitéran fotografuje s vášní
Johel Mitéran se narodil v roce 1968 v městečku Beaune v Burgundsku. Jako profesor na Université de Bourgogne a člen výzkumné laboratoře Le2i (Laboratoire électronique, informatique et image) se věnuje výzkumu v oblasti problematiky automatického rozpoznávání v digitálních obrazcích. Pracuje také v oblasti kontroly kvality pomocí počítačového vidění a v oblasti aplikace počítačového vidění v lékařství. Publikoval desítku článků v mezinárodních odborných časopisech a zúčastnil se řady konferencí. Tento vášnivý milovník kinematografie a fotografie již uskutečnil několik fotografických výstav ve Francii: Gevrey-Chambertin (2006), Dijon (2007), Flavigny sur Ozerain (2008), Paříž (2009) a v České republice: Kavárna Mlýn, Praha (2009), Český Krumlov (2009), Danube House, Praha (2011), Palác Akropolis, Praha (2011). Některé z jeho fotografií se objevily jako ilustrace v dílech (hudebních partiturách) vydaných nakladatelstvím Editions Delatour, jakož i v české verzi časopisu GEO.
1. Jak byste popsal své umění?
Abych vyjádřil svůj svět, používám hned několik prostředků, a to klasickou fotografii a digitální umění. Z reálného světa zkouším extrahovat obrazy, které by mohly být součástí snů. Rád si hraji s představivostí a s interpretací reality. Například se zvířaty a těly v oblacích nebo plamenech. Část mé práce je instinktivní, část intelektuální, obojí se spojuje v malbě: studium řeči těla, portréty, život – snažím se tak lépe pochopit malíře (a fotografy – a zde nastává chvíle pro hru se světlem, kompozicí, atd.). Samozřejmě do toho vkládám svůj obsah, svou interpretaci, někdy i trochu humoru.
2. Jaký druh umění upřednostňujete a proč?
Je mnoho stylů a období v umění, které mám rád. V podstatě mám rád umění, které kombinuje technické provedení s intelektuálním procesem a emocemi a s nádechem humoru (nesmysly a dělání si legrace sám ze sebe). Z toho důvodu mám rád da Vinciho, Rembrandta, Vermeera, surrealismus anebo street art. Také ve fotografii mám v oblibě více stylů, od piktorialismu po avantgardu a experiment, stejně tak portréty, humanismus atd. Kromě výtvarného umění miluji hudbu a zpěv. Píšu písně a zpívám se svou kapelou „Les Cols Roulés“. Napsal jsem také pohádku s názvem „Le Bouquet“, která byla inspirována řadou českých adaptací Popelky. Napsal jsem scénář, ale věnuji se jinak fotografii a digitálnímu umění. Záleží samozřejmě na možnostech a inspiraci.
3. Čas od času žijete v České republice, častěji ve Francii. Jak je to dlouho, co jste do Čech přišel a co vás sem vlastně přivedlo?
Poprvé jsem přijel do České republiky v roce 1990. Jedna česká studentka navštívila Francii po sametové revoluci. Byl jsem mladý. Ona krásná. Vzali jsme se roku 1995 a jsme stále spolu. Já pracuji ve Francii, moje žena tady v Čechách, tedy žiju na obou místech. To proto používám jako přezdívku „Karleener“.
4. Nacházíte nějaké rozdíly mezi Čechy a Francouzi? V čem jsou si naopak podobní?
Takové otázky nemám rád. Netřídím a nesrovnávám jednotlivé lidi a národnosti. Připomíná mi to hodně diskuze doma…
5. Máte nějaký vzor a proč?
Spousty lidí! Francois Mitterand, který zrušil trest smrti. Václav Havel, kterého obdivuji díky jeho politické aktivitě a uměleckému cítění. Neznámé vojáky, kteří se vzbouřili v zákopech během 1. světové války. Mezi další, které obdivuji, patří E. Zola, Voltaire, G. Sandová, B. Vian, Coluche, Renaud atd. pro jejich svobodu myšlení a věznění, které museli snášet. Dále R. Descartes, J. Fourier, J. C. Maxwell, T. Edison, N. Niépce, L. Lumiére… a samozřejmě Jára Cimrman, kterého obdivuji za jeho kreativitu:-).
6. Z čeho čerpáte inspiraci?
Z fotografů se mi líbí Man Ray, ten patří k mým nejoblíbenějším. Spolu se jmény jako jsou R. Depardon, R. Doisneau, A. Stieglitz, W. Ronis, J. Sudek, H. Newton aj. Inspiraci čerpám ze všeho. Procházím se rád městem, stejně tak jako přírodou. Zkouším najít originální detail a světlo. Ve studiu trvám na dobrém světle, dobré kompozici. I když trvám na živém portrétu, stále objevuji nové – jak v portrétu, tak v kompozici. Je to pro mě vždy těžká zkouška, v umělecké úrovni často nevděčná, ale obohacující v úrovni technické a lidské.
7. Jaký je Johel jako muž, jaký je Johel jako umělec?
Je to ten samý člověk. Mohl bych říct, že je to muž, který si váží krásy – estetické a intelektuální – krásy světa, přírody a krásy lidské. Jako umělec se pak snažím tuto krásu sdílet a někdy šidím realitu.
8. Jaké je vaše životní motto?
Carpe Diem, tedy „užij dne“!
9. Co byste chtěl vzkázat čtenářům Nekultury?
Užívejte si obrázků, které vidíte a rozpoznáváte v mracích, ať jsou to zvířata, nebo něco jiného. A nezapomeňte být opatrní, kam kráčíte.
Johel Mitéran, jehož otec byl hudebním skladatelem a uznávaným kytaristou, založil v roce 2006 vlastní hudební skupinu „Les Cols Roulés“. Jeho kolegy ve skupině jsou Christophe Girard (akordeon), Jean-Christophe Masson (violoncello) a Benoît Masson (bicí). Johel má na starost zpěv, kytaru, hudbu a texty. Skupina vystupuje v Paříži a v Burgundsku. V roce 2007 vystoupila rovněž na 16. ročníku Mezinárodního hudebního festivalu v Českém Krumlově. V roce 2010 skupina vystoupila v Praze a v Kladně na Burgundských dnech. Pod názvem „La chasse à la chaussette“ vyšlo v roce 2006 její první album. Druhé album pojmenované „Le nectar du papillon“ vyšlo v roce 2008.
Reklama
