Obytný soubor Hanspaulka – Baba 21. století?

Hanspaulka je místem s bohatou historií a mimořádným renomé, podle průzkumů vůbec nejlukrativnější vilová čtvrť v zemi. Přes její ideální polohu v blízkosti centra i přírody zde shodou okolností do dnešních dnů zbylo několik málo míst vhodných ke stavbě, což je pro bohaté investory nesmírně lákavé. Navíc je zde silná modernistická tradice, reprezentovaná především nedalekou kolonií Baba, která vylučuje jindy obvyklé požadavky na sklon střechy a podobně. Nové stavby plánované v lokalitě provází tedy vždy současně velké očekávaní i velké obavy.
Autoři novotvaru o kterém je řeč, českobudějovický Atelier 8000, se rozhodli neriskovat a sáhli po inspiraci z třicátých let minulého století. Volba působí na první pohled vypočítavě: 30. léta v sobě nesou jak dostatek formálních podnětů, tak i odlesk slávy meziválečného Československa, lákající (trochu nepravdivě) potenciální náročnou klientelu. 13 samostatných vil a 16 dvojdomů, které ve svahu vznikají, jsou z naprosté většiny prostých kubických tvarů a nebýt hravé barevné inovace ve stylu (holandského!) de Stijl, působí z dálky jako jedna z oněch slavných výstav Werkbundu, které před dobrými osmdesáti lety seznamovaly Evropu s novými koncepty funkcionalistického bydlení. Je-li takovéto programové retro kladem, anebo záporem, je však otázkou.
Když byla v roce 1932 slavnostně představena kolonie Baba, výstavu, která musela být pro velký zájem prodloužena, navštívilo okolo 12 000 návštěvníků. Lidé si přicházeli prohlédnout interiéry prvních osmi vil, jejichž unikátnost, účelnost a čistota byly zároveň vizí budoucnosti, součástí projektu modernity, jak se dnes s oblibou skloňuje. Do vil, kterých před válkou přibylo ještě dalších pětadvacet a které navrhovali tehdy vesměs začínající architekti, se následně nastěhovaly známé osobnosti kulturního života, členové Svazu Československého díla, a celý projekt tak byl završen jako jakási demonstrace pokroku pod vedením inteligence. O myšlenkovém náboji takové síly v souvislosti s dnešním developerským počinem hovořit pochopitelně nemůžeme. Na druhou stranu spokojit se s odsudkem o pouhém vypočítavém napodobování slavných forem minulosti také nelze.
O kolonii, kde nejlevnější polovina dvojdomu vyjde na devatenáct milionů a samostatný dům na osmačtyřicet, kde jsou schody a podlahy zhotoveny z exotického dřeva merbau a záchodové mísy značky Villeroy & Boch, se předpokládalo, že ji bez výjimky naplní zámožní cizinci. Kupodivu, opak je pravdou. Vyhlášená pražská adresa, zdá se, leží v srdci především našincům a celá třetina nájemníků nových domů dokonce pochází přímo z Hanspaulky. Že by se tedy nově vzniklé ulice staly mlčenlivou enklávou bez vazeb na místní vybavenost, se bát nemusíme. Navíc je třeba říci, že přes jistou stísněnost parcelace, na které je cena lukrativního pozemku snad až příliš znát, ulice svým měřítkem a vůbec urbanistickým pojetím do zbytku lokality výborně zapadají a tvoří její plnohodnotnou, organickou součást. To je velké plus, vezmeme-li v úvahu některé trendy dnešního bydlení pro bohaté, které v Evropě takříkajíc „visí ve vzduchu“. O ghettu Na Krutci jsme se na NeKultuře.cz již zmiňovali.
Závěrem připojme hodnotící poznámku k formálním výhradám, o nichž jsme mluvili. O české architektuře posledních let se říká, že si nedovede vážit sebe sama a že až příliš ochotně přejímá vlivy ze zahraničí. Hanspaulská kolonie je na toto nařčení jasnou odpovědí: Česká architektura si sama sebe a své tradice vážit dovede (Zapotřebí je k tomu pouze osvícený investor z Nizozemí.).
Související články