„Stříbrná mlha leží dole
nad městem. Slunce nad námi hledí z mlžných závojů. Vtom se
zablesknou v lehce prašné šedé modři nebe stříbřité pruhy: houfy
holubů krouží, zrcadlí se v tichém povětří a mizí za věžemi
Týnského chrámu. – Tiše – neskutečně.“ (Gustav Meyrink)
Zlatý anděl – kulturní, nákupní a
administrativní centrum na rohu ulic Plzeňská a Nádražní v Praze 5
získal „za vytvoření živého, přitažlivého městského komplexu,
který se stal počátkem komplexní urbanistické proměny této
části
Prahy“ ocenění Stavba
roku 2001. Komplex skládající se ze čtyř budov přímo nad stanicí
metra – v přízemí najdeme obchody, vyšší patra slouží firmám jako
kanceláře.
Stavbu projektoval francouzský
architekt Jean Nouvel. Jean Nouvel byl osloven také na začátku
devadesátých let, aby projektoval stavbu Tančícího domu společně s
Vlado Milunićem. Architekt však tehdy odmítl, neboť prostor 500
metrů čtverečních, na němž Tančící dům stojí, se mu zdál pro dva
architekty malý.
Jean Nouvel se narodil v roce
1945 ve Francii a vystudoval Ecole des Beaux-Arts v Bordeaux.
Umělecká kariéra Jeana Nouvela začala v 70. letech 20. století.
Nejvíce jeho staveb najdeme ve Francii, ale Jeana Nouvela
proslavily objekty po celém světě. Za pozornost stojí například
budova Gasometer projektovaná v roce 2003 ve Vídni nebo Torre
Agbar v Barceloně projektovaná v roce 2005. V roce 2008 získal
prestižní ocenění pro architekty – Pritzkerovu cenu.
Místo získalo název Anděl podle domu, který zde kdysi
stával. Nárožní dům zdobila freska zlatého anděla v tympanonu. V
80. letech byl v důsledku výstavby metra spolu se sedmi dalšími
domy zbořen. Název však přetrval, zbývalo jen počkat, kdo sem
anděla znovu umístí. Oblast na pražském Smíchově pro realizaci
Zlatého anděla Jean Nouvel důkladně prostudoval. Svůj první návrh
předložil v roce 1991. Stavba však začala až v lednu roku 1999.
Náklady celého projektu se vyšplhaly k výši jedné miliardy korun.
Slavnostní otevření Zlatého Anděla se konalo v listopadu roku
2000.
Hlavní budova působí odlehčeným dojmem –
má zvlněný tvar připomínající plamen. Fasáda této části stavby je
celá prosklená. Sklo bylo do Prahy přivezeno z Lucemburska a jedná
se o s
peciální materiál, neboť
chrání budovu před slunečními paprsky. Na fasádě se nachází
osmnáctimetrový obraz postavy anděla. Tato idea vznikla již na
začátku celého projektu. Měl být symbolem pro ochránce města.
Anděla vybírali z mnoha různých andělů z různých dob, hledalo se
na fotografiích, malbách, ve filmu. Jean Nouvel však požadoval
současného anděla, ztělesnění laskavosti a lidskosti – toho nalezl
v postavě anděla z filmu Wima Wenderse Nebe nad Berlínem. Na
fasádě stavby jsou bílé obláčky evokující nebe a texty básní od
autorů Franze Kafky, Gustava Meyrinka, Konstantina Biebla, Reiner
Maria Rilkeho nebo Jiřího Ortena.
Jen o
technologii umístění anděla na fasádu se jednalo několik měsíců.
Byla zvolena tehdy nově vyvinutá technologie. Bylo možné ji
umístit na různé materiály. Navíc umožňovala průchod světla
dovnitř budovy. Dalších sedm měsíců nepřetržitě trvalo konečné
řezání obrysů grafiky. Jeden čtvereční metr totiž obsahuje 80 000
teček a řezání každého metru trvalo několik hodin. Na celé ploše
stavby je téměř 150 milionů teček.
Pokud vás
budova Zlatý anděl zaujala a chtěli byste se dozvědět více o její
realizaci, přečíst si názory samotného tvůrce, seznámit se blíže s
jeho způsobem myšlení a postupy, doporučuji knihu Zlatý anděl od
Ireny Fialové. Autorka byla přítomna zrodu projektu a průběhu
stavby. Sledovala děj celé tři roky, čerpala z archivů Jeana
Nouvela ve Francii. Kniha navíc obsahuje mnoho fotografií, návrhů
a též texty básní umístěných na Zlatém andělu.
Literatura: Fialová, Irena. Zlatý anděl / Jean Nouvel / v
Praze, Praha: Zlatý řez, 2001.
Napsat komentář