výtvarné umění

Do 24. března bude v galerii Jiří Švestka otevřena výstava Mariny Paris s názvem Unreal space. Tato italská výtvarnice, která žije a pracuje v Římě, se ve své práci zabývá především stálostí paměti, vzpomínek a jejich fluktuací v čase a prostoru, za využití širšího spektra rozličných médií, sahajícího od kresby, přes fotografii k videu a instalaci. Paměť či vzpomínka se v tvorbě M. Paris objevuje jako východisko – reálná situace – situovaná ve vzdáleném čase, rekonstruovaném různými způsoby, nejčastěji pomocí práce s prostorem, který vlivem autorky podstupuje jemné modifikace, zaměřené na změnu běžného vnímání místa tak, aby bylo možno si vytvořit alternativní, sice iluzivní, ale stále ještě pravdivou představu.

Do 14. dubna bude v kavárně Krásný ztráty otevřena fotografická výstava snímků Jana Krapáče s názvem Žena, kůže, tíseň, kost. Mimo jiné je J. Krapáč i autorem fotografií kapely Sunflower Caravan, fotografuje momentky, portréty a dělá dokumentární snímky. Nyní se návštěvníkům výstavy představuje jako fotograf lehce erotických záběrů.

Do 16. března bude v galerii Fotograf otevřena výstava s názvem Tichá žena. Politicky i esteticky nekorektní výstava pojednávající o ženě jako objektu ve fotografii 70. a 80. let na zdánlivě disparátních příkladech oficiálního umění i tehdejších outsiderů chce ukázat, do jaké míry byl fotoaparát nástrojem uctívání ženského půvabu či zotročující zbraní. Vzniká tak subjektivní kurátorská konstrukce o tehdejších genderových kánonech, ale i o době vlastního zrození a jejím sex-appealu, o nostalgii a mizející touze.

Již jen do 29. února můžete ve výstavní síni Mánes navštívit charitativní fotografickou výstavu Jana Foltána s názvem Maroko – brána západu. Výtěžek ze vstupného bude předán Klinice dětské hematologie a onkologie 2. LF a FN Motol. Fotografování je pro Jana Foltána něco, čím může sdělovat, jak vidí svět kolem sebe, a na druhé straně je to způsob, jak může pomáhat tam, kde je to potřeba. V první části výstavy představuje své tradiční fotografie: lidské tváře, portréty, přírodu a abstrakta. Druhá část představuje snímky z dětského utečeneckého tábora UNHCR v Rabatu a třetí část nás seznámí s tvůrčí fotografickou činností dětí z Kliniky dětské hematologie a onkologie FN v Motole, které jsou vedeny Klubem interaktivního domu, o. p. s., který dlouhodobě těmto dětem pomáhá.

Do 13. května bude v Národní galerii, konírně paláce Kinských, otevřena výstava Františka Kavána s názvem Symbolistní, dekadentní. NG v Praze nyní prostřednictvím malé, ale objevné výstavy zpřístupňuje veřejnosti jeho obrazy, kresby a grafické listy vzniklé během pouhých pěti let, mezi roky 1894 až 1899. Nově objevená Kavánova díla z druhé poloviny 90. let 19. století, které Národní galerie v Praze nedávno získala, tak v mnohém rozbíjejí tradiční představu o Kavánově tvorbě.

Do 15. dubna bude Polský institut hostit výstavu Marka Sobczyka s názvem Jemní. Polský malíř, grafik, teoretik a pedagog M. Sobczyk je absolventem varšavské Akademie výtvarných umění a je znám především ze svého působení v umělecké skupině Gruppa v 80. letech 20. století. Jeho tvorba se postupně vyvíjela od abstrakce směrem k figurální, ornamentální malbě. Sobczykovy obrazy vstupují do angažovaného dialogu se společenskou realitou, využívají překvapujících kompozičních spojení a mnohoznačností. Malíř dlouhodobě spolupracuje s krakovskou galerií Zderzak a vystavoval v prestižní varšavské Zachętě.

Do 17. března bude v Divusu k vidění výstava velkoformátových děl Pavla Reisenauera. Přes třicet velkých prací ze série pracovně nazvané „Pro sebe“. Tato díla se liší od veřejnosti dobře známé produkce pro časopis Respekt. Barevná reality-psychedelická série obsahuje témata skrytých pasáží jen zdánlivě slavných dějin a motivy zšeřelých zákoutí světského ducha. P. Reisenauer poprvé představuje vlastní vidění světa v tak velkém rozsahu. A podle interních informací to zas bude na dlouhou dobu jeho ojedinělé individuální „vystoupení“.