výtvarné umění

Fotograf, grafik a landartista Abbé Jaroslav Libansky, žijící již několik let v Rakousku, se narodil roku 1952 v Praze. Od roku 1982 žije a pracuje ve Vídni. Věnuje se instalacím, umění ve veřejných prostorách, landartu a fotografii. Zabývá se také výstavní činností nejen v Rakousku a v Čechách, ale i v zahraničí. Jmenujme např. Recycling Art (Curych/CH), Československá fotografie v exilu (Praha/CZ), Borders in the Head / 200 Benešových hlav proti populizmu (Border CZ-AT), Bibliotheca / I–VIII (Kuks/CZ), Permanent Breakfast (AT, CZ, H, SK, I, IL, NL, D, B, USA) nebo My Underground (Vídeň/AT, Krakov/PL, Tel Aviv/IL, Jeruzalém/IL, Drážďany/D, Varšava/PL, Brusel/B, Praha/CZ, Mnichov/D).

Do 8. ledna 2012 můžete v Galerii Jedné věci navštívit výstavu zvonařské dílny Marie Tomáškové-Dytrychové Aby zvony zněly. Dodnes bylo v dílně současné majitelky Marie Tomáškové-Dytrychové v Brodku u Přerova vyrobeno více než 7 600 zvonů. Její specialitou a vrcholem zvonařského umění vůbec je vytváření zvonkoher. Dnes patří její zvonařská dílna k největším v Evropě. Zvony, které v ní byly ulity, znějí doslova po celém světě. V Austrálii, stejně jako v Japonsku, USA, Polsku, na Ukrajině a Slovensku. Zvláštní zakázkou dílny bylo ulití dvou zvonů jako hudebních nástrojů pro Vídeňské filharmoniky k uvedení Berliozovy Fantastické symfonie, se kterou filharmonici objeli svět.

Do 28. února 2012 bude v Muzeu policie otevřena mezinárodní putovní výstava v českém a anglickém jazyce „Příběh nemocné duše“ o historii péče o duševně nemocné a o duševních chorobách. Cílem výstavy je přiblížit veřejnosti oblast historie a současnosti péče o duševně nemocné. Chce upozornit na neuspokojivý stav péče a zcestnou snahu omezovat psychiatrickou péči v lůžkových zařízeních a pobytová sociální zařízení, které jsou určeny nejzávažněji nemocným s omezenou schopností sociálního přizpůsobení. Výstava má zvýšit celkové povědomí veřejnosti o duševních poruchách a přiblížit historii jejich léčení jako součást kulturní historie lidstva. Výstavu pořádá Psychiatrická léčebna Bohnice.

Do 22. ledna 2012 je v Clam-Gallasově paláci k vidění výstava Pražské rokoko (Kulturní a společenský život v Praze 1740−1791). Výstava nás zavede do období rozkvětu rokokového stylu v Praze, ale zároveň i období rozvíjejícího se osvícenství, racionalismu a nástupu antických reminiscencí v umění. Hraniční data jsou určena nástupem Marie Terezie na trůn a pražskou korunovací Leopolda II. Základ expozice tvoří předměty každodenního života, nábytek, ošacení, drobné předměty denní potřeby, obrazy, plastiky, grafické listy, knihy a další exponáty ze sbírek a fondů pořádajících institucí.

Do 23. prosince můžete v Galerii Prinz Prager navštívit výstavu výtvarníků Adrieny Šimotové a Josefa Bolfa s názvem Paralelní linie. Představují se zde dva spíše protikladně působící umělci – Adriena Šimotová a Josef Bolf. Výstavu zhodnotila Zuzana Drtilová pro MfDnes takto: „Výstava Paralelní linie by si, co se týče instalace, zasloužila větší péči. Oba autoři se zde však výjimečně dobře protnuli. Navíc Prinz Prager Gallery je mladá výstavní síň, která okouzluje také atmosférou polorozpadlé tovární haly.“

Až do 25. března 2012 bude v Klášteře sv. Anežky České otevřena velkolepá výstava Sv. Anežka Česká – princezna a řeholnice. Výstava se cíleně koná v působivém objektu Anežského kláštera, který je významným exponátem sám o sobě. Poprvé zde jsou vystaveny některé zajímavé nálezy z rozsáhlého archeologického výzkumu ve 20. stol., zvláště pak původní architektonické prvky z doby výstavby kláštera. Dále se výstava zaměřuje na přiblížení františkánské řehole, která v ženském pojetí pod osobním vlivem sv. Kláry významně ovlivnila Anežčino celoživotní rozhodnutí, a na Anežčinu beatifikaci, která byla v r. 1874 předstupněm pozdější kanonizace.

Do 8. ledna 2012 můžete v Leica Gallery navštívit výstavu Dagmar Hochové s názvem Akrobat na glóbu života. Představený výběr fotografií připomíná, že byla žákyní J. Funkeho na Státní grafické škole v Praze. Její dokumentární i portrétní fotografie i postřehy ze zákoutí ulic byly kořeněny těmito východisky i absurdním nádechem tehdejší socialistické společnosti a Prahy 50.-80. let. Fotografka Dagmar Hochová patří mezi nejvýznamnější české představitele humanistické fotožurnalistiky. Z její tvorby jsou nejznámější fotografie dětí a starých lidí, portréty významných osobností, reakce na politické události roku 1968, fotografie z pohřbů J. Palacha nebo J. Seiferta i ze sametové revoluce roku 1989 nebo fotografie z cest (např. Rusko, Vietnam, Francie).