výtvarné umění

Street art krystalizuje z šedi městského prostoru. Jeho projevy by tudíž měly sahat hluboko do minulosti. Zkusme se vrátit v čase zpět. Vyberme si rok 1949: v roce 1949 je Vladimíru Boudníkovi dvacet pět let, zrovna absolvoval Státní grafickou školu a ve volném čase maluje po oprýskaných zdech ve veřejném prostoru obličeje a fantaskní ptáky, v jejichž křídlech sídlí děs.

I v regionální galerii můžete narazit na dobré jméno. V Galerii výtvarného umění v Hodoníně díky prodloužení výstavy ještě stihnete soubor krátkých komiksových příběhů výtvarníka a architekta Tomáše Kučerovského (1974).

Za sedmero Alpami, Středozemním mořem, Saharou a stezkami pochmurných nomádů si pavouk schoval své varle na střechu a odešel pracovat na pole. Varle našla dcera a nevědouc, že je to tatínkovo, poskytla jej matce, která ten kus masa připravila k obědu. Najedla se matka, najedly se děti, a když se vrátil nic netušící pavouk… Řekněme, že nejedl maniok. Když záhy zjistil, co to společně spořádali, vzal kytaru a začal zpívat. Ponaučení zní: pokud nejsi s těmi, kdo vaří, radši se před jídlem přesvědč, co ti připravili.

„Do Prahy jsem přijela z Varšavy. Přivedla mě sem láska,“ říká Mirela Zukal, majitelka galerie U Zlatého kohouta. Sedíme spolu nad hrníčky kávy a já obdivuji malby a objekty v malé „přijímací“ místnosti v úrovni země. Hlavní část galerie se totiž rozkládá dole ve sklepení. Mirela Zukal působí vstřícně a její čeština je okořeněná polským přízvukem.

Alena Kotzmanová. Jan Nálevka. Hartmut Böhm. Zbyněk Baladrán. Liam Gillick… Tato jména nabízel svým návštěvníkům českobudějovický Dům umění. Ten od roku 1997 spravuje akciová společnost Městské kulturní domy České Budějovice. Co nabízí tato instituce dnes? Okamžitý odchod jejího dosavadního ředitele Michala Škody, který jihočeskému publiku nabízel od roku 1998 v zajímavé dramaturgii profily a díla evropsky i světově uznávaných umělců.

„Něco takového je k vidění jednou za 100 let.“ Tak byl již mnoha médii i osobnostmi okomentován unikátní projekt právě probíhající ve vídeňské Albertině. Jedna z nejvýznamnějších výstav minulého roku, na které je možné spatřit díla například Moneta, Renoira či van Gogha, byla prodloužena až do 14. února 2010!

Ráda kreslí. Vystačí jen s perem, tuší a papírem. Vytváří svůj imaginativní prostor obohacený liniemi a černými skvrnami. Vznikají časové záznamy – prvotní, čisté a ničím nezatížené. Fenomenální kreslířka zaobírající se meditací a hudbou, jež je pro ni důležitá. Taková je Inge Kosková ve svých kresbách.