výtvarné umění

Nejen svět umění je plný překvapení a paradoxů. Kdo si v programu letošního v pořadí čtvrtého Komiksfestu přečetl, že hlavní hvězdou bude švédský pankáč žijící v Berlíně, určitě si nepředstavoval nakrátko ostříhaného, brýlatého pána v obleku, který mluví tichým hlasem a užívá sušší než suchý humor. Ovšem zdání klame a na stereotypy neradno spoléhat.

Chladný podzim si mohou obyvatelé i návštěvníci Brna zpříjemnit prohlídkou jedinečné výstavy, která v těchto měsících probíhá v Moravské galerii v budově Uměleckoprůmyslového muzea. Výstava je věnována tvorbě jednoho z nejvýznamnějších českých umělců, který svým talentem otevřel cestu novému uměleckému směru – secesi. Jde o prezentaci děl Alfonse Muchy.

Galerie Rudolfinum se jako jedna z mála u nás dlouhodobě věnuje představování významných osobností současné zahraniční výtvarné scény (Hirst, Crewdson, Rauch, Tomatsu…). Projekty organizovanými často ve spolupráci s cizími galeriemi a kurátory výrazně rozšiřuje a oživuje český galerijní rybníček, jehož aktuálně největší rybou se stala výstava Georg Baselitz/Obrazy 1960–2008, připravená ve spolupráci s Museum der Moderne Salzburg.

Možná si říkáte, že v umění už bylo vše prozkoumáno a objeveno a návštěva galerie tak asociuje tiché popocházení od obrazu k obrazu s občasným pochvalným zabručením. Co když vám ale vystavující tvůrci nabídnou vizuální prožitek pochodujícího útvaru nahých vojáků za zpěvu vojenské pochodové odrhovačky? A hned vedle na vás čeká záznam soužití člověka se psem, kdy se člověk pohybuje po čtyřech, jí se psem z misky, komunikuje s ním „po psím způsobu“ a to někdy i velmi intimně?

Stratilova kohorta věrných fanynek a neochvějně „vše nové“ nasávajících intelektuálů utvořila neforemnou krustu v centru galerie U Dobrého pastýře. V úterý 6. října proběhla vernisáž Václava Stratila „Dobrý pastýř“. Grafiky, obrazy a kresby se na zdech ztrácely za vibrujícími těly studentů. Mělo se něco dít. A chvíli bylo ticho.

Paramnézie čili porucha paměti. Projevy: narušení přesnosti a jistoty. Pacient: Jan Šerých. Na první pohled nevykazuje známky této choroby. Vzpomínky osvětluje barvitě, geometrická přesnost obrazů a instalací velmi dobrá, jistota, s níž vstupuje do světa umění, přesvědčivá. Kde vězí problém? I přesto, že Paramnézie Jana Šerých již není v aktuálním stadiu, stojí za zmínku. Upřímně řečeno, jeho „choroba“ jej natolik nesužuje. Naopak se z ní rozhodl výtvarně těžit.

Ve street artu je něco jako Obama v politice. Profláklý, populární, směle chrlící myšlenky, které se nemohou nikomu normálnímu protivit. Chrlí o válce, chrlí pro mír, chrlí o drobných absurditách, lásce, válce, míru, míru a válce. A činí to s až dech beroucí přímočarostí a jednoduchostí. Je jako přestárlý hipík, který se zapomněl v období květin a volné lásky. I když někomu může mezi street artery připadat trochu jako pop, je to dobrý pop. Řemeslně vytvarovaný k dokonalosti, trademarkový, nezaměnitelný, s jasnou myšlenkou, často v plačtivém povzdechu ukazující na lidskou hloupost.