výtvarné umění

Seriál Stavby, které změnily tvář Prahy otevíral Jan Jaroš textem o Klementinu, jehož výstavba znamenala obrovský zásah do tehdejšího rázu Prahy. Architektonický návrh nové budovy Národní knihovny Jana Kaplického na sebe upoutal pozornost ještě před svou realizací z obav nad narušením podoby dnešní Prahy. Ač knihovna nové prostory životně potřebuje, dodnes není jasné, kde a kdy a zda bude budova stát. Kvůli politickému tlaku jsou dokonce zablokovány pozemky na rozhraní Letenské pláně, s kterými návrh původně počítal. Nečekaná smrt architekta Kaplického (14. ledna večer) vyvolala nejen obrovskou vlnu soustrasti, ale také vlnu podpory stavbě nové budovy Národní knihovny podle Kaplického návrhu.

Na začátku 20. století vznikl v Čechách ojedinělý styl. Projev kubismu v architektuře je totiž českým unikátem. Kubismus se prosadil svým osobitým způsobem, kdy se umělci snaží trojrozměrný obraz rozdělit a přetvořit do geometrických tvarů. Tento trend se projevoval převážně v malbě, grafice a plastice, avšak čeští umělci se jím nechali inspirovat též v architektuře.

Tento rok si připomínáme 100 let českého hokeje. Letopočet se sice nezadržitelně chýlí ke konci, ale to naprosto nebrání tomu, abychom si ve zbytku času osvěžili počátek onoho dojemného příběhu, jehož kapitoly se hemží blýskavými medailemi a tvářemi českých mužů, v nichž se zračí tvrdošíjná zarputilost, prudkost a svěžest ducha. Nebudeme zastírat, že příčinu k našemu dějinně-lingvistickému zkoumání zavdala výstava Sto let českého hokeje probíhající v Panteonu Národního muzea, na ochozu druhého patra. Právě naopak, pokusíme se zvolna kráčet v jejích šlépějích.

„Tak jako Gottwald, tak i tento most zkrátí lidem, kteří přijdou v úvahu, cestu na Pankrác,“ začalo se vtipkovat po uvedení do provozu. Letos tento most oslavil 35. výročí od svého otevření. Jedná se o jeden z nejzatíženějších mostů v České republice, v jehož vnitřní části jezdí metro.

Není snadné zvát na událost, která již proběhla. Přesto bych se o to chtěla pokusit. O co se jedná? V prvé řadě o projekt Evy Koťátkové nesoucí název Výtvarná výchova. Pak také o server, nebo chcete-li internetovou televizi artyčok.tv, která by neměla ujít vaší pozornosti. A to nikoli nutně v tomto pořadí.

Před nedávnem se mi do ruky dostala sbírka povídek lotyšských autorek. Vzpomněla jsem si na ni, právě když jsem mířila na výstavu s kryptickým názvem Od M do ZZZ. Asociace to byla pohříchu mechanická. Přejít od lotyšské výtvarné tvorby k lotyšské literatuře opravdu nedá hodně práce. Přesto jsem nahlédla do knihy znovu, a hned mezi prvními stránkami jsem narazila na pozoruhodný odstavec: „Často se dívám z okna. Je zajímavé dívat se z okna, všelicos se dá vidět. Přesněji řečeno – vidět se dá málo, ale domyslet se pak dá hodně.“ Nezmiňovala bych se o tom všem, kdyby úryvek až překvapivě dobře nesouzněl s mnohým, co je v těchto dnech v Galerii Langhans k vidění.

„Stříbrná mlha leží dole nad městem. Slunce nad námi hledí z mlžných závojů. Vtom se zablesknou v lehce prašné šedé modři nebe stříbřité pruhy: houfy holubů krouží, zrcadlí se v tichém povětří a mizí za věžemi Týnského chrámu. – Tiše – neskutečně.“ (Gustav Meyrink)