výtvarné umění

V Domě U Kamenného zvonu připravila Galerie hlavního města Prahy další rozsáhlou monografickou výstavu. Tentokrát se zaměřila na dílo významné české grafičky Aleny Kučerové. Při prohlídce expozice budete mít možnost seznámit se s širokou paletou výtvarných technik a námětových okruhů, kterou umělkyně během své dlouhé kariéry využívala.

Galerie Futura na Smíchově je živým prostorem, který se mění a přeskupuje s každým novým výstavním projektem. V nevyzpytatelném labyrintu se podle potřeb té které výstavy otvírají či zavírají různé průchody, zpřístupňují se vždy jiné místnosti, díla jsou pokaždé instalována na jiných místech. Měnící se architektonické řešení nutí návštěvníka vždy znovu Futurou bloudit, hledat možné cesty, kličkovat, uhýbat, vracet se, objevovat. Aktivita diváka tu bývá bezpodmínečnou nutností i při vnímání samotných uměleckých děl a nejinak tomu je i v případě videí, která jsou zde umístěna v rámci aktuální výstavy Punctum.

Až budete sedět v Týnské literární kavárně, pít třetí zelený čaj a probírat posté nesmrtelnost brouka, zvedněte své intelektuálské zadky a přesuňte je na výstavu Lawrence Ferlinghettiho, která se koná jen o několik málo metrů západním směrem v Domě U Zlatého prstenu. Ferlinghetti je známý především jako beatnický literát. V průběhu svého dlouhého života však vedle básní a divadelních her vytvářel a vytváří také díla výtvarné povahy. Právě na ně se zaměřila autorka výstavy Jitka Hlaváčková.

Patnáctého února byl za účasti generálů, politiků a novinářů slavnostně představen nově zrekonstruovaný maják na vojenském letišti Praha – Kbely. Média se zajímala o výšku věže (43 m), o datum jejího vzniku (1927–8) i o sílu dnes již demontovaných reflektorů (svítivost 1000 svíček). Tak trochu se ovšem zapomnělo na autora kbelské kulturní památky. Zůstalo tedy na NeKultuře, aby k této příležitosti připravila krátký článek o osobě architekta Otakara Novotného (1880–1959), muže, o němž veřejnost mnoho neví, ačkoli patří mezi absolutní špičku české architektury první poloviny 20. století, muže, jenž si zaslouží naši pozornost nejen kvůli kbelskému majáku.

Knížákova Národní galerie uspořádala Knížákovu výstavu Zdeňka Berana. V mnohém to připomíná pochybné praktiky Daniela Dvořáka, který si jako ředitel Národního divadla dohazoval kšefty. Zaměstnávání sebe sama v dotovaných státních institucích je sice nemorální, musím ovšem připustit, že v tomto případě je výsledek hodný potlesku. Zásluhy na tom má ale především vystavený umělec – snad malíř, snad sochař, zkrátka výtvarník Zdeněk Beran.

Průřezová výstava Hanse-Petera Feldmana v Langhans galerii pokládá otázky. Pravda, to je v konceptuálním umění běžné, ale návštěvníka připraveného na tradiční fotografickou výstavu to může poněkud překvapit.

Ve Staroměstské radnici se do 25. 3. prezentuje umělecká skupina Autovize, sdružující Jiřího Skálu, Evžena Šimeru, Ondřeje Brodyho a Viktora Freša, nedávné absolventy pražské AVU. 4 mladí muži, 4 ambiciózní projekty, 4 prázdná gesta, 4 zklamání, mnoho nepříjemných otázek a nakonec to nejhorší: lhostejnost.