výtvarné umění

Do 4. října představí v nástěnkové galerijce M.odla svůj projekt Nonument španělský umělec Luis Alipio, žijící dočasně v Praze. „Lepicí papírky post-it jsou nejlepším symbolem naší přetechnizované doby, v níž naše paměť stále více závisí na různých pomůckách a zprávy jsou čím dál kratší a pomíjivější. Atrofují naše mozky? V minulosti sloužilo umění k upamatovávání, ale v současnosti kolektivní projekty jako Wikipedie nebo celý internet mění tento starý koncept: demokratické systémy povolují jakýkoliv nápad a přehršle informací nám neponechává prostor pro volbu toho nejlepšího. NONUMENT nám připomíná naši současnou situaci ‚zapomínačů’ a ‚ne-pamětníků’ a nutí nás přemýšlet o lidské paměti nikoli jako o zásobárně slov a obrazů, ale v celé její komplexitě,“ říká Luis Alipio.

Do 16. září můžete v galerii Hollar navštívit výstavu grafik Igora Piačky s názvem Nahoru a dolů. Slovenský grafik Igor Piačka v letech 1990–2003 pracoval jako odborný asistent na VŠVU v Bratislavě, kde vedl kurz figurální kresby. Od roku 2003 je umělcem ve svobodném povolání. Vystavuje doma i v zahraničí. Jeho oblastí tvorby je malba, kresba, grafika, exlibris, ilustrace, známková tvorba. Tato výstava je zároveň metaforou pro jeho výtvarný svět, který má rád silné, často až protichůdné emoce, svět, ve kterém se může stát vše.

Do 31. října bude v restauraci Bastion otevřena výstava soch Olbrama Zoubka, který je jedním z nejvýznamnějších sochařů současnosti a výrazným způsobem se zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky. Patřil mezi umělce odmítající konformitu s komunistickým režimem. Mimo jiné je autorem posmrtné masky Jana Palacha (1969), kterou po nástupu „normalizace“ skrýval až do listopadu 1989, ale také posmrtné masky Jana Zajíce (1970). Až téměř třináct let po sametové revoluci, v květnu roku 2002 byl na Petříně odhalen jeho Pomník obětem komunismu. Ve své tvorbě vychází částečně z kubismu a archaické řecké plastiky. Syntézou obou dospěl k vlastní koncepci figurálních děl odlévaných do cementu nebo cínu.

Do 2. září bude v galerii Lapidárium otevřena výstava Kamila Schwarze s názvem Mnoho povyku pro nic. Kamil Schwarz od roku 1988 žije a pracuje v Německu (původně SRN), posledních 15 let se střídavými úspěchy ve svobodném povolání architekta, do té doby byl asi sedm let zaměstnán v jednom ateliéru. Posledních šest let se zabývá malbou a drobnou skulpturou, aktuálně řeší design menších osvětlovacích těles. Realizoval několik samostatných výstav (např. v Passau a Mnichově), několik společných výstav v Bratislavě a jednu putovní na Slovensku a v Itálii.

16. srpna proběhla v galerii Berlínskej model vernisáž jednorázové výstavy Ludmily Smejkalové s názvem Arco Iris. Ludmila Smejkalová je absolventka malířského studia Vladimíra Skrepla na AVU v Praze. Tato vizuální umělkyně, která pracuje se svou deníkovou kresbou, se symboly ženskosti/feminity, s texturou a vzory látky oděvu, s designem potisku vlastní látky, se vyjadřuje prostředky, jako jsou ruční sítotisk, malba a Gaivota (vlastní fashion design). Obsahem Lídiných kreseb jsou především ženské postavy v kombinaci s textem. Tyto postavy ztělesňují emoce a myšlenkové procesy týkající se jejího vnitřního konfliktu s vnějším světem, konfliktu představ, iluzí a ideálů s každodenní realitou života.

Do 31. srpna bude v galerii Greisen otevřena jedna z doprovodných výstav Prague Pride 2012 – výstava s názvem Mužský akt v české fotografii. Na výstavě najdete nejen díla takových velikánů, jako byl František Drtikol nebo je Vasil Stanko, ale i řady méně známých, nicméně velmi zajímavých tvůrců.

Do 16. září můžete v nově otevřené Record Gallery a Clubu navštívit výstavu známých i méně známých fotografií Jana Saudka a Sáry Saudkové. Potkali se roku 1991 a od té doby jsou jejich životní osudy i umělecké cesty vzájemně propojeny. Oba patří k nejznámějším tvářím moderní české fotografie, zároveň ale jejich umění v sobě uchovává notnou dávku provokace. Kromě typických děl zachycujících motivy vztahu muže a ženy je výstava doplněna o další cyklus fotografií, jež se věnují vztahu k dětem, nebo reprodukcí Purgatory (očistce). Nechybí ani nejslavnější snímky jako kontroverzní Incest, Tatra 1935, Michelangelo a velkoformátový Soumrak. Record Gallery Club je nově zřízená galerie, která chce zachytit atmosféru kosmopolitní tváře Žižkova. Očekává se od ní, že se v jejích exkluzivních prostorách budou neformálně setkávat umělci s běžnými lidmi.