V Bruggách

Nenechte se však mýlit. Právě předchozí odstavec, stejně jako ukázka či filmový plakát na tuto černou komedii, tak trochu mate tělem. Vše nasvědčuje tomu, že vás čeká další gangsterská komedie, plná černého humoru, hlášek, pronášených slangem pravého londýnského podsvětí, ve kterém se celý příběh bude odehrávat. Po chvíli je ale vše jinak. Podobně jako v Bruggách. Bruggy jsou v Belgii. To za prvé. Za druhé se totiž Bruggy zdají být dalším z řady pokojných malebných městeček kdesi v zapadlém koutě Evropy a zároveň naprosto ideálním místem pro dočasné ukrytí dvou nájemných zabijáků Raye a Kena, kteří za sebou mají tak trochu nepovedený džob. A vzhledem k tomu, že šéf Harry vždycky ví víc než jeho zaměstnanci, budou Bruggy pro tuto neplánovanou dovolenou asi opravdu ideální. Tak proto Bruggy. Malebné gotické městečko a díra světa zároveň.
Pro Kena (Brendan Gleeson) jsou Bruggy malebným gotickým městečkem. Pro Raye (Colin Farrell) jsou Bruggy dírou světa. Pro Harryho (Ralph Fiennes) jsou Bruggy vzpomínkou na poslední krásnou dovolenou, kterou tam strávil ve svých sedmi letech. A Harry by si rád tuto vzpomínku i nadále zachoval. Jenže. Bruggy jsou nejen lákadlem pro tlusté americké cizince a belgické filmařské štáby, které zde právě natáčejí americké liliputány v expresionisticky surreálných nočních scénách jako vystřižených z podivné snové pohádky. Z pohádky, kterou zažíváte i při pohledu z místní věže, na jejímž vrcholu můžete obdivovat krásy náměstí pod sebou, ale taky třeba dostat infarkt (pokud jste onen tlustý americký turista) anebo v určité chvíli bojovat o přežití. To, pokud jste Ken, který se kouká přímo do hlavně pistole svého cholerického šéfa Harryho. A to všechno, protože jste odmítli na Harryho příkaz zastřelit svého parťáka Raye, jenž je už beztak po poslední zpackané fušce stejně na sebevraždu. Proto mu raději místo kulky dopřáváte randění s krásnou Chloe (Cléménce Poésy) od belgického filmového štábu, který ona zase na oplátku pravidelně zásobuje kokainem. Jen spřátelená klíčová postava celého natáčeného filmu lilipután Jimmy má tu výsadu nechat se od ní dopovat ketaminem čili koňskými sedativy a pak vyprávět Rayovi při společném kokainovém dýchánku rasistické teorie čili prostě jen takové koniny. Zkrátka Bruggy. Ideální místo pro prohlížení památek, ale především pro problémy. A o ty tu právě jde. Všichni v nich jsou až po uši. Ale jejich řešení existuje vždycky. Plně nabitá pistole. A občas postačí i slepé náboje. Ale jen občas...
Trochu zmateni? Nevadí. Všechno tu má přesto svůj skrytý řád a tak trochu vyšší (popř. nižší) cíl, ke kterému veškeré postavy a situace pomalu, ale jistě směřují. Toho jako filmař většinou dosáhnete, když natáčíte autorský film. A Martin McDonagh je nejen dobrým (a prakticky debutujícím) režisérem, ale především výborným dramatikem a scenáristou. Tudíž má vše pevně v rukou. Pomalé tempo úvodu, doprovázené statickými záběry na detaily architektonických památek belgických Brugg kamerou Eigila Brylda a melancholickým (a po celou dobu filmu téměř neměnným) klavírním doprovodem skladatele Cartera Burwella, vás vnese do předvánoční atmosféry městečka téměř na úrovni kýčovitého videa turistického průvodce jakékoliv náhodné cestovní kanceláře. Nájemní zabijáci, jako jsou Ray a Ken, však bezdůvodně na podobné turistické výlety rozhodně běžně nejezdí. A po pár dialozích a jednom flashbacku, jež zapříčinil neplánovaný výlet z Londýna do Belgie, budete postupně tušit víc. Víc proniknete do atmosféry snímku a víc si oblíbíte jeho hlavní hrdiny. A o to víc vám pak úsměv ztuhne nečekaně na rtech.
Jednoznačnou kvalitou celého dramatického oblouku této tragikomické gangsterské povídky jsou pak perfektně napsané (a zahrané) postavy, dialogy plné irského slangu, jež však nejsou samoúčelně hurónsky vtipné, ale vždy mají svůj důvod, který se dřív nebo později na plátně odehraje a vyústí v takřka ideálně načasované dramatické či vtipně vypointované situaci. Situaci, kterou většinou britsko-irským ostříleným hereckým ikonám Colinu Farrellovi, Brendanu Gleesonovi či Ralphu Fiennesovi rozhodně nezávidíte, ale díky jejich takřka bezchybným hereckým výkonům pod režijní taktovkou Martina McDonagha rozhodně téměř pokaždé oceníte upřímnou dávkou srdečného smíchu. V průběhu filmu se ale zas tak často smát nebudete, spíš se ve vás usídlí melancholicky sentimentální pocit souznění s klíčovými hrdiny snímku. Obzvláště ve chvílích, kdy Ray s Kenem debatují nad renesančními malbami znázorňujícími Soudný den o pocitech viny, trestu, odpuštění, očistci a pekle. A během tohoto veškerého filosofování zůstávají komorně a nenuceně tak sympaticky lidští a zranitelní. Jsou tak spíše deprimovanými figurkami na ose celého příběhu, jenž osudově směřuje k nevyhnutelnému a surreálně černohumorně laděnému finále.
I my jsme se dostali pomalu do finále a je třeba vás pomalu, ale jistě navést směrem do kina, když už ne přímo do belgických Brugg. Bruggy jsou jednoznačně dosud největším a nejpříjemnějším překvapením letošního filmového jara. Pokud nebudete očekávat další variaci na Pulp Fiction, ale spíše nezávislou inteligentní gangsterskou tragikomedii s žánrovým přesahem, výbornými dialogy a hereckými výkony, přesně vypointovanými situacemi, zabalenými do trochu skromného a komorního režijního rámu. Rámu s pohyblivými obrázky, ze kterých čiší nejen nadšení a profesionalita všech zúčastněných, ale především tiše nezpochybnitelná kvalita filmu samotného. Navzdory nenápadnému názvu a trochu zavádějící propagaci si tento film po prvním zhlédnutí zamilujete a zatoužíte jej vidět možná i vícekrát než jen jednou či dvakrát. Pro ostatní z vás se bude jednat o příjemnou oddychovku a možná i důvod, proč někdy třeba jednou navštívit belgické Bruggy, o kterých jste dosud neměli nejmenší ponětí stejně jako my.
V Bruggách / In Bruges (Velká Británie / Belgie 2008)
Režie: Martin McDonagh
Scénář: Martin McDonagh
Kamera: Eigil Bryld
Hudba: Carter Burwell
Střih: Jon Gregory
Hrají: Ralph Fiennes, Colin Farrell, Brendan Gleeson, Zeljko Ivanek, Clémence Poésy, Jérémie Renier, Thekla Reuten, Eric Godon
Délka: 107 minut
Česká premiéra: 8. 5. 2008
Reklama