Ladislav Karpianus – Kryštofův Vzdušný zámek
Přestože se rozhodně
nedá říci, že by měla česká literatura pro děti chudou historii,
v poslední době ve světě dětské představivosti vládnou spíš filmy
(zejména ty americké animované) s čestnou knižní výjimkou Harryho
Pottera. Možná by se dalo namítnout, že ani příběhy tohoto mladého
kouzelníka nejsou zrovna pro děti. Ani Kryštofův Vzdušný zámek
rozhodně není pro ty nejmenší. Doporučení na konci knihy uvádí: „Pro
čtenáře od 10 let.“ Pokud tedy máte doma ratolest v tomto radostném
věku, zkuste ji na chvíli odtrhnout od obrazovky. Kryštofův Vzdušný
zámek má totiž co nabídnout.
I u klasik typu Malého prince nebo Alenky v říši divů by se dalo dlouze debatovat o tom, pro koho jsou vlastně určeny. Podobně je na tom i Kryštofův Vzdušný zámek. Jeho hlavním hrdinou je sice dvanáctiletý a postupně o pár let starší mladík Kryštof, kterého trápí takové ty typické pubertální starosti jako první láska, škola a rodiče, ale tematicky kniha rozhodně přesahuje k hlubším problémům a otázkám. Stejně jako ve dvou výše uvedených klasikách je i v tomto díle co objevovat prakticky v každém věku.
Kdo si někdy
nepředstavoval, jaké by to bylo, kdyby si mohl vysnít svůj vlastní svět?
Kryštofovi se toto přání na jeho dvanácté narozeniny splní. Nejdřív je
sice jeho planeta, na kterou se dostává vždy po usnutí, malá a holá, ale
postupně se z ní stává malý ráj, svět stvořený Kryštofovou
představivostí. Autorovi se podařilo živě a s nadšením popsat tvorbu a
podobu Kryštofova světa snů. A zejména se dokázal vrátit k dětskému
myšlení. Těžko říct, jaký svět by si vysnil dospělý člověk… Ale
mladý kluk se chce hlavně bavit, chce mít partu kamarádů a co nejméně
starostí.
Kryštofův svět je opravdu krásný a je radost si o něm číst. Kouzlo mu dodávají i andělé, kteří v něm Kryštofa navštěvují a radí mu. Každý anděl má na starosti jeden den. A každý anděl má své zvláštní kouzlo. Tak jako bohové v řeckých bájích jsou vlastně v mnohém podobní lidem. Jeden je bezprostřední a nadšený, jiný trochu namyšlený, ale moudrý a další zase urážlivý. I moudrý strom Sofius, který stojí na jednom z „pólů“ planety, patří k důkazům živosti autorovy fantazie.
V Kryštofově vysněném světě jsou totiž taky problémy, které je potřeba vyřešit. A ani dospělému neuškodí, když se zkusí zamyslet třeba nad tím, jaké by to bylo být stvořitelem (byť snového) světa.
Sofius ví všechno, co kdy Kryštof přečetl nebo slyšel, z čehož občas vznikají i úsměvné situace. Jako když Kryštofovi, udivenému jeho jazykovými znalostmi, objasní, že umí francouzsky „od tý doby, co sis z nudy četl ve francouzském slovníku.“
Při probírání dětské
literatury nám na gymnáziu říkali, jak důležité je, aby výchovná funkce
díla byla dobře zamaskována, aby neodradila mladého čtenáře. V pubertě
je to snad nejpodstatnější. Je potřeba stále dospělejší jedince nějak
poučit o životě, o zodpovědnosti i o lásce, ale jak to udělat, když
při prvním náznaku „dobré rady“ obrací oči v sloup a vypínají
sluch? Kryštofův Vzdušný zámek nepoučuje, ale velmi přitažlivou
formou se věnuje právě těm nejzávažnějším životním otázkám.
V Kryštofově vysněném světě jsou totiž taky problémy, které je
potřeba vyřešit. A ani dospělému neuškodí, když se zkusí zamyslet
třeba nad tím, jaké by to bylo být stvořitelem (byť snového) světa.
Karpianův román je plný fantazie a tvůrčího nadšení, nechybí mu napětí i trocha smutku a zklamání. Je takový, jaké umí být mládí. Pro Kryštofovy vrstevníky to může být jedna z knih, na které budou v dospělosti rádi vzpomínat a později je předají svým dětem. Anebo si ji nechají, aby se občas mohli vrátit zpět do věku, kdy se všechno zdá možné.
Ukázka:
„Tak se do toho dáme. Začneme s něčím malým, ne?“
„Tak třeba motýla?“ zeptal jsem se nejistě. Nevěřil jsem tomu, že to
vůbec půjde.
„To je nápad!“ vzkřikl Rafael. „I když, motýl se tvoří asi
nejhůře z celého hmyzu, ale to nevadí. Dávej pozor, protože tvoření
živých bytostí je něco jiného než tvoření věcí. Věc si představíš
a ona taková zůstává, podvolí se ti v tom, jak chceš, aby vypadala.
S živými bytostmi je to jinak. Vytvoříš si v hlavě obraz, jak by měla
vypadat, ale už ze začátku ti bude klást lehký odpor. Čím větší nebo
inteligentnější tvory budeš tvořit, tím více se s nimi budeš muset
prát o jejich konečnou podobu.“
Všechno to do sebe dokonale zapadalo. Vzpomněl jsem si na to, jak lehce mi
vnutil svou podobu chytrý Sofius, stejně jako předtím různá zvířata, ze
kterých se mou nepřipraveností staly pokřivené zrůdy.
„Páni, netušil jsem, že to bude až takhle těžký.“
„Neboj, zkusíme toho motýla a uvidíme.“
„Jasan,“ vzdychl jsem a začal se soustředit. Pro začátek jsem si chtěl
vybrat nějakého jednoduchého, jednobarevného. Žluťáska.
Nastavil jsem před sebe ruce a začal ho tvořit. Opět jsem cítil, jak se
moje představa ohýbá chvíli sem a chvíli zase tam jako tráva, se kterou si
hraje prudký vítr. Výsledek byl ale stejný jako kdysi. Jakýsi brouk
o sedmi nohách se zmrzačenými křídly, která nikdy nemohla sloužit
k létání.
Zhnuseně jsem tvora položil na zem a bez rozmýšlení jsem se rozhodl, že ho
zašlápnu. Zastavil mě ale Rafaelův pohled.
„Tebe taky někdo stvořil, ať už mu říkáš jakkoliv, a nezničil tě jen
proto, že na tobě našel pár chyb. I tento stvořitel se stejně jako ty
musel učit a dojít přes hmyz až k opicím a lidem. Myslíš, že chtěl
pavouky tak škaredé? Měli mít jen čtyři nohy a tělíčko mnohem jinačí,
ale ani jemu se nepovedlo všechno.“
Ladislav Karpianus, Kryštofův Vzdušný zámek, Albatros, Praha, 2010.
Související:
Rozhovor
s Ladislavem Karpianusem
Pozvánka
na křest Kryštofova Vzdušného zámku
Stránky Ladislava Karpianuse