Média se dají těžko zavařit jako okurky, zabalit do bedny a postavit někam do suchého koutku se stálou teplotou a doufat, že se nezkazí. Ale jak uchránit média nestabilní? Dnešní starosti s videem brzo vystřídají trable s dívídíčky. Kam přijdou CD kolekce, rozrůstající se po domácích i veřejných knihovnách? Stále se digitalizuje, a tak je třeba vhodně archivovat.
Ve dnech 29. 10. až 4. 11. představil Institut Intermédií (IIM) v rámci akce Open Archives- kurátorské a archivářské aktivity užívající digitální technologii k zachování kulturního dědictví. Institut vznikl v červnu 2007 spoluprací AMU, VŠUP a ČVUT s cílem poskytnutí prostoru pro mezioborovou spolupráci studentů i pedagogů a cyklus přednášek, projekcí a prezentací lze považovat za jeho doposud nejvýznamnější počin. Organizátorům Lence Dolanové a Woodymu Vasulkovi se podařilo do Prahy pozvat i kurátory a autory jednotlivých projektů.
Vasulka promluvil o projektu archivace vlastních děl na webu www.vasulka.org i o výstavě Mindframes uspořádané na přelomu minulé zimy Centrem pro umění a média (ZKM) v Karlsruhe. Slovní hříčka v názvu, evokující expanzi mysli do meziprostoru pohyblivých obrazů, odkazuje k experimentům avantgardních filmařů a videoumělců s vizuálním kódem média. Expozice shrnovala aktivity Katedry mediálních studií při State University of New York v Buffalu v letech 1973–1990. Buffalská mediální studia, založená Geraldem O’Gradym, vznikla jako vůbec první instituce pro výuku mediálního umění. Na této první škole pro mediální umění působili pionýři videoartu Woody a Steina Vasulkovi, Tony Conrad a dokumentarista James Blue. Vyučovali zde protagonisté strukturálního filmu Hollis Frampton a Paul Sharits, a současný ředitel ZKM Peter Weibel.
Ale nejde jen o zachycení historie, výstava spojuje standardní galerijní prezentaci s festivalovými rysy i odbornějším přístupem k materiálu. Projekci v jednotlivých kójích rozšiřuje systém dynamické velkoplošné projekce (dynamic grandview) spolu s centrálním seznamem aktuálně projektovaných děl. V jádru expozice stojí „laboratoře“ s archivními a studijními materiály. Mindframes provázela celý týden v Institutu, do Prahy byla přenesena vybraná díla jednotlivých autorů a promítána v rámci tematických dnů.
Během týdne se střídaly přednášky dvojího zaměření. Co do počtu i divácké atraktivnosti převažovaly prezentace kolekcí videoumění. Thomas Thiel z Karlsruhe představil i kolekci krátkých Art_clips.ch.at.de editora G. J. Lischky. Série třikrát třiceti krátkých klipů z Rakouska, Německa a Švýcarska mapuje uměleckou scénu německy mluvících zemí od roku 2000.
Mimo zmiňovanou Mindframes se ZKM podílela i na projektu antologie kánonu německého videa 40yearsvideoart.de. Projekt pěti německých muzeí vychází na 12 DVD s doprovodnou publikací. Kolekce sestavená pro účely propagace videoumění na akademiích a školách představuje kánon německé video tvorby v rozmezí 1963–2004. Edice začíná Wolfem Vostellem a přes happeningové experimenty Black Gate Cologne nebo televizní intervence Jana Dibbetse míří k Christianu Jankowskému a dalším současným autorům. Ve výčtu videí jistě zaujme televizní inscenace Samuela Becketta Eh, Joe (1965).
Ke srovnání vybízí antologie Grauzone 8 mm, výzkumný projekt Institutu Ludwiga Boltzmanna v Linci. Kolekce se soustředí pouze na situaci 80. let bývalé NDR, kde se oproti západu videotvorba nerozvíjí v takové míře. Kolekce tak zahrnuje především experimentální film. Editorka Britt Schlehahn poukázala na rozšířenou praxi užití filmů a videí v rámci multimediálních produkcí a koncertů a tudíž na obtížnost jejich zachování. Autorce ve sběru materiálu dobře posloužil i archiv státní bezpečnosti STASI.
Krzysztof Dobrowolski z Polska představil aktivity WRO Centra mediálního umění (WRO Centrum Sztuki Medióv). Centrum vzniklo ve Wrocłavi roku 1989 a vedle pořádání výstav a publikační činnosti organizuje bienále mediálního umění, jehož 12. ročník proběhl letos v květnu. Dobrowolnicki v Praze představil sborník Od Monumentu k Marketu: Sztuk wideo i przestrzeń publiczna (Od monumentu k marketu: videoumění a veřejný prostor, editoři Violetta Krajewska a Piotr Krajewski), zahrnující sérii polských videí na DVD a soubor kritických textů psaných přímo pro kolekci. V porovnání s děním v Čechách si jde jen povzdychnout. Mimo DVD k výstavě v Domě umění Města Brna Frisbee, problematické svým výběrem i ambicí být přehledem současného dění, a loňské číslo Iluminace s DVD (2/2006) věnované Woodymu Vasulkovi na výraznější komentovanou antologii stále čekáme. Pro dokreslení trudné situace zmiňuji i publikaci Kataríny Rusnákové Historia a teoria mediálního umenia na Slovensku rovněž obohacenou DVD. Nebo snad není v Čechách dostatek kvalitních děl, není co třídit, komentovat a publikovat? Nejsou prachy, nebo zde kraluje lenost? Další úvahy už přenechávám čtenářům.
Vedle publikačních počinů zazněly v institutu i příspěvky na odbornější téma digitálních archivů a databází. Zástupci sdružení CIANT Michal Máša a Viliam Šimko představili evropské databáze GAMA a CASPAR, vyvíjející nástroje a metodologii pro uchovávání, konzervaci a prezentaci mediálního umění. Část aktivit směřuje k centralizaci a propojování existujících databází s cílem usnadnit přístup k digitalizovanému obsahu. K iniciativám vycházejícím z akademického prostředí patří česko-ruský projekt FAMU Hyperkino, představující systém anotace filmů na DVD. FAMU také spravuje i portál Konvergence (konvergence.info) poskytující platformu pro interdisciplinární výuku a diskuzi.
Řadu českých iniciativ dále rozšířily výzkumná pracoviště AVU a ČVUT. Výzkumné centrum průmyslového dědictví při Fakultě architektury pražské techniky (vcpd.cvut.cz) už dlouhodobě eviduje technické památky na území ČR, Vědecko-výzkumné pracoviště Akademie (vvp.avu.cz) zase udržuje a rozvíjí online databáze informací k českému výtvarnému umění po roce 1945, obdobnou jako online databáze Artlist.cz vznikající v Centru pro současné umění v Praze.
Užitečnost většiny projektů se prokáže především v množství hesel a přístupnosti obsahů, kdy např. u Artlistu nebo Bibliobáze chybí značná část regionálních aktivit a pozornost se soustředí na hlavní město. Archivářské projekty běžného návštěvníka zřejmě nemohou příliš zaujmout a tak nejpřitažlivější částí programu zůstaly projekce a zpřístupněné kolekce. Přesto se celá akce setkala s minimální návštěvností. Příčinou byla částečně malá propagace, částečně i nepříliš ideální lokace institutu zašitého kdesi v hloubi labyrintu Fakulty elektrotechniky. Také očekávání kurátorů se může zdát příliš smělé a idealistické. Exkluzivita a historická unikátnost filmů a videí dostatečně početné obecenstvo odborníků i laiků nezajistila. V porovnání s nedávno proběhlým festivalem Enter3 , organizovaným ve více popularizátorském a snad až příliš techno-optimistickém duchu, zůstal týden otevřených archivů poněkud zastrčen a nepovšimnut, ačkoliv svým významem i exkluzivitou se festivalu jasně vyrovná.
Foto: www.iim.cz
Napsat komentář