Brněnský mezinárodní divadelní festival Setkání/Encounter 2013 se
přelil nenápadně do druhé půlky. Počasí jej provází vpravdě letní.
Diváci kolikrát zůstávají k rozmaru počasí skeptičtí, takže
navlečeni v jarním oblečení hledají kýžený chládek v divadelních
sálech. Nutno podotknout, že pro vyprodaná hlediště si kolikrát příliš
neoddechnou. Osm navštívených představení mě přivedlo k zamyšlení nad
tím, oč se současné divadlo studentů uměleckých škol snaží a kam
kráčí. Festival je specifický tím, že si vybírá na program absolventské
inscenace. Jejich aktéři tak zanedlouho vkročí do profesionální branže.
Právě na nich jsou tendence současného divadla studentů uměleckých škol
nejlépe patrné.
Záměrně používám ten krkolomný termín divadlo studentů uměleckých
(či chcete-li divadelních) škol. Znalí divadelníci mohou tento a
následující odstavec s klidem přeskočit. Zde se věnuji pojmu
studentského divadla. Ponechávám jej studentům středních a především
vysokých škol, na kterých není divadlo předmětem výuky a inscenace
vzniká bez jakýchkoliv zásahů pedagogů. Tento druh divadelní aktivity je
totiž natolik specifický, že se leckdy vyhýbá svému pozorování. Studenti
jej hrají pro sebe a své přátele. Což jim poskytuje úplnou svobodu
uměleckého projevu. Naprostá svoboda až anarchie je zároveň specifikem
tohoto druhu divadla, které může být revoltující a je mu promíjena
umělecká nedokonalost. Pokud vůbec inscenace vznikne a snaha neopadne
v proudu zkoušení. Čas od času takový studentský živel vejde i do
širšího povědomí. Jako příklad z našich končin uvedu již zaniklý
spolek DS Antonín, svá studentská léta přerůstající Ztracenou existenci
nebo ze školní třídy vzešlou VOSTO5, jejíž název vznikl podle první
zkušebny – učebny č. 105.
Oproti nim studenti divadelních škol účastnící se na konec svého
studia festivalu Setkání/Encounter jsou už ve chvíli zrodu budoucího
absolventského ročníku odkázáni jedině na osobnosti pedagogů. Oni je
během přijímacího řízení vybírají, oni je staví před jednotlivé
tvůrčí úkoly a častokrát s nimi připravují i absolventské inscenace.
Samozřejmě nezřídka na vzniku těchto inscenací pracují studenti oborů
dramaturgie, režie, scénografie a dalších. Někdy je ročník vystaven
výzvě v podobě spolupráce s profesionálním režisérem, který se
předtím se studenty nikdy nesetkal. Cílem je co největší přiblížení se
vzoru profesionálního divadla, předvedení talentu a dovedností, které si
posluchači za dobu svého studia osvojili. Posluchači nejen ve smyslu
studentů vysoké školy, ale i žáků poslouchajících svého učitele –
mistra předávajícího své zkušenosti. Ovšem ani pedagog není hluchý
k palčivým tématům svých svěřenců, ať již po umělecké, či
obsahové stránce. Vždyť právě předmětem umělecké činnosti je pojit
formu s obsahem a vztahovat se tak k jistým skutečnostem. Divadlo svou
povahou ani nedovoluje promlouvat k jinému než současnému divákovi a
k jinému než divákovi přítomnému.
Proto je zajímavé sledovat, s jakými palčivými tématy či zajímavými
divadelními formami absolventi na Setkání/Encounter do Brna vyrazili.
S aktualizací Ostrovského hry Výnosné místo přijeli
studenti bratislavské VŠMU, kteří ji pojali se zcizujícími prvky
uvaděčů děje, mikrofonů a židlí na horizontu scény přibližujících
spíše scénické čtení než kulisy Ostrovského dramatu. Vše přesně
zapadalo do záměru přiblížit salónní drama strohým konturám
kancelářské přítomnosti. Bez příkras až na dřeň dramatické situace
Výnosného místa, jehož prohnilost nám bohužel stále nepřijde jako cosi
vyčpělého.
Nijak zvlášť nápadité pojetí Výnosného místa dalo vyniknout
především samotným hercům, podobně jako v případě Shoping na
Fucking v podání studentů z polské Lodže, kteří předvedli
dobře zvládnutou formu anglické coolness. Otázka druhá je, co nám tato
dramatika dnes ještě dává, i když je možné, že polskými studenty
rezonuje mnohem více vzhledem k tamějšímu stále přetrvávajícímu
tabuizování sexuality.
Nejvlažnější potlesk publika si odnesl domácí autorský počin
Vaše bolest / moje potěšení, jehož názvem se autoři hned
na začátku jasně vymezili vůči publiku. Přepsali antické drama k obrazu
svému, vypůjčili si texty od několika dalších autorů a do své hry
vložili i projev Miloše Kopeckého na IV. sjezdu Svazu dramatických umělců
Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru. Jednalo se o nejdelší
90minutové představení z programu festivalu zejména svou všudypřítomnou
intelektuálštinou, která není přístupná každému. Právě takové a
podobné experimenty divadlu uměleckých škol bytostně patří více než
stvrzování si svého umu naplněnou formou.
Autorsky původní a divácky velmi vděčnou konverzační hříčkou jsou
Sebevrazi v podání 3. ročníku činoherního herectví
JAMU. Jejich představení se uskutečnilo v rámci off-programu a bylo
mimořádně zajímavé po herecké a textové stránce. Obsazení akcentuje
protichůdné herecké typy. Herci hrají soustředěně a dávají svou akcí
znát každé hnutí mysli jejich postavy. Zaujal mě také autor textu a
dramaturg Adam Gold se svou diváku srozumitelnou sebeironií, s níž se
vyjadřuje nejen k svým emocím, ale de facto k celé současné mladé
generaci. Jsem zvědav, s jakou inscenací se zúčastní Setkání/Encounteru
příští rok, a snad jim chvála nestoupne do hlavy, aby napřesrok pokazila
jejich výkon.
Nejbouřlivější potlesk zatím sklidilo poeticky folklorní
Svěcení jara. Ač jsem se této inscenaci vzhledem
k profláknutému titulu hodlal raději vyhnout, byl jsem stržen jeho
věrnými diváky, kteří si našli cestu i do Brna. Nelitoval jsem.
Vzájemné oďupkávání a nahánění dívek chlapci proměnilo hodinku a půl
v zajímavou podívanou nejen díky lascivnímu námětu, ale také decentní,
pastelově barevné scénografii Adriany Černé, choreografii Adély
Laštovkové Stodolové a dramaturgo-režii tandemu SKUTR a především
damácké jedenáctce herců. Nejedno dívčí srdce jistě zatoužilo odnést
si svého polosvlečeného idola domů. Pokud mohu hovořit za nás muže,
s dívkami jsme to měli podobně.
Bulharský Kavkazský křídový kruh upoutal obrovským
nasazením celého ansámblu v žánru stylizované komedie na pomezí
jarmarečního divadla kabaretu, klaunérie sahající až ke kořenům komedie
dell’arte. Přičemž jejich snaha nepůsobila nijak přepjatě. Naopak
z jeviště sálala osvěžující preciznost. V některých chvílích herci
plynule přecházeli do angličtiny, aby mohli oslovit festivalové diváky,
když mezi nimi bylo třeba ukrýt nemluvně nebo se vysmát brýláči
z publika. Přesnost načasování jednotlivých gagů a hereckých akcí
patří zatím k těm nejpropracovanějším na festivalu.
Kabaret na téma nemocí lidského mozku s názvem Muž, který si
pletl manželku s kloboukem přivezli studenti z polského Krakova.
Druhová koláž v sobě pojí také hudební vložky, projekce videoartu
včetně živé projekce a krátkých zvukových záznamů. Volnost, jaká byla
hercům při tvorbě dána, se zúročila v podobě inscenace poutavé
především jejich hrou a zpěvy. Vše ostatní jako by přicházelo z dob
před jejich narozením a na divadle působilo již vyčpěle.
Přes určité výhrady k některým inscenacím je patrné, že současné
divadlo hrané studenty uměleckých škol je na vysoké, skoro až
profesionální úrovni. Pokud to má být jeho primárním cílem, daří se mu
to velmi dobře. Je znatelné, že pedagogové ve většině ustoupili od
naplňování starých forem jako řemeslné nutnosti pro výkon uměleckého
povolání. Vydali se naopak se studenty společně na cestu hledání nových
uměleckých prostředků, které jejich žákům umožní jejich talent
rozvinout do větší šíře. Teď je na studentech, aby na uměleckou školu
přicházeli s jasnější vizí ve snaze umělecky artikulovat svůj názor na
svět. Těm současným v tom pomůže nadcházející praxe
v profesionálním divadle. Nutno podotknout, že se toho nedocílí
komponováním složitějších koláží, vyumělkovanou jevištní technikou,
ale ryzostí umělecké existence. Spojující v sobě kromě umělecké
preciznosti také cosi jako filozofii všedního dne a lásku k člověku. Pak
může být herec něčím, čemu říkám bytostný umělec.
Napsat komentář