Ať už z povinné školní četby nebo z divadla zajisté každý z nás zná francouzského dramatika a herce Moliéra. Jeho hořký osud a životní úděl bravurně ztvárnil na prknech Divadla v Dlouhé Miroslav Táborský. Režie hry Michaila Bulgakova se ujal hostující Sergej Fedotov.
Tento slavný ruský režisér (více na: http://profily.scena.cz/?id_osoby=367) je znám svou láskou k Bulgakovovi a ke hře Moliére především. Sám před premiérou řekl: „Je to velká hra – obsahuje tragiku, komiku, grotesknost i absurditu.“ A o čem že je prodiskutovávaná hra Moliére? Hlavní téma hry je vztah umělce k moci reprezentované francouzským králem Ludvíkem XIV. Ale nelze si nevšimnout vedlejších prvků, doprovázejících představení – hra popisuje i divadlo jako takové. Dává jej do poměru s mocí církve i samotnou královskou mocí. Až neskutečně provokativně působí mnohé kontrasty, které na diváka útočí snad ze všech scén. Královský přepych na zámku Ludvíka XIV. a strohé obydlí herců Moliérovy společnosti. Bohatství a chudoba, závislost a moc…
Moliérův život v Bulgakovově hře má opodstatnění ve spojitosti s Tartuffem. Spisovatel je ochoten přistoupit na cokoliv, jen aby jeho hra spatřila divadelní prkna. Miroslav Táborský, jako by si byl vědom svého nelehkého úkolu, se „všemi deseti“ chopil této těžké postavy a naprosto dokonale se s ní sžil. Skutečně profesionálně střídal na jevišti výrazy své hlavní role. Na začátku plný života a vnitřní energie, kdy s nulovým odporem pochlebuje francouzskému králi a tím vlastně oroduje za svou hru Tartuffe. Ke konci bojácný, podvedený a v deliriu naříkající umělec.
Ovšem i zde platí pravidlo, že není velkých herců bez malých. Nutno je tedy vyzvednout výkony ostatních. Tomáš Turek jako by žil na dvoře Ludvíka Velikého, ztvárnil tuto roli bezchybně. Moliérovu mladičkou ženu, která tak snadno podlehne svodům jiných mužů, představila Klára Sedláčková-Oltová. Další role vytvořili například Ilona Svobodová, Pavel Tesař, Magdalena Zimová a Peter Varga. Podle Fedotova studoval Bulgakov při psaní historické materiály, aby byl co nejpřesnější. Však jen opravdu znalý divák si povšimne jedné nesrovnalosti. Bulgakov umístil Moliérovu smrt přímo na jeviště. Ve skutečnosti prý došel po představení ještě domů, kde naposledy vydechl. Nicméně, i s tímto letmým detailem se hra stává zajímavou a pro diváka, po celou svou délku trvání, i napínavou. Dalo by se říci, že hra obsahuje určité autobiografické prvky. Sám Bulgakov pociťoval jistou spřízněnost s básníkem a s jeho tragickým koncem. Pokoušel se Moliéra prosadit. Zkoušky trvaly šest let a po premiéře a sedmi reprízách v roce 1936 byl Moliére zakázán. Toto odmítnutí Bulgakova natolik zdrtilo, že v divadle dal výpověď. Podobně zápasil Moliére s králem o svého Tartuffa. Možná i díky této podobnosti vznikla skvělá hra, která nám dovolí nahlédnout do zákulisí Moliérovy divadelní společnosti a konečně i do života samotného umělce Moliéra.
Překlad: Alena Morávková
Režie: Sergej Fedotov
Hudba: Vladimír Franz
Kostýmy: Adam a Eva Pitrovi
PREMIÉRA: 10. a 11. září 2006 v Divadle v Dlouhé
Napsat komentář