Autorské dvojici Janě Sloukové a Danielu Špinarovi se před dvěma lety,
coby ještě studentům pražské DAMU, povedlo obyčejně vypadající text
přenést na jeviště do podoby velice nevšední, zábavné, ale pro mnohé
diváky zároveň poučné inscenace HOM0 06. Ta byla původně
uváděna spolu se Soumrakem bodů v rámci jednoho představení pod
souhrným názvem Mužské záležitosti.
Soumrak bodů, autorská hra dramatika Petra Kolečka, vypráví
o drsné duši fotbalového fandy, jeho věrnosti a loajalitě vůči klubu a
rozebírá prosté nadšení a sounáležitost s ostatními neovlivněné
touhou po pěnězích. Tématickým protipólem je HOMO 06 aneb hoši
byli toho dne poněkud neklidní, které nahlíží do duše křehčí,
tedy do duše těch mužů, kteří dávají před ženami přednost pohlaví
stejnému jako jsou oni.
Divoká revue pro
dva herce a jednu herečku si po celou dobu udržuje rychlé tempo, které se
až na několik záměrně klidných míst nemění. Hned v úvodu je divák
vtáhnut do momentu, který je každému z nás bez rozdílu společný –
narození. Za úplné tmy nám jsou pouze prostřednictvím hlasů herců
Vojtěcha Dyka a Pavly Beretové příblíženy myšlenky ještě nenarozeného
dítěte, které se během chvíle mění v pocity při samotném porodu.
O tom, že s sebou život nese nejistou prognózu, o které se v úvodu
mluví, je divák přesvědčen v inteligentně poskládané koláži scén,
které následují.
Možné první náznaky jiné sexuální orientace se snaží rodiče
rozmést posláním svého potomka na dětský tábor a to s nepříliš
uspokojivým výsledkem. V dalších životních etapách si Mareček
v podání Lukáše Příkazkého prochází coming-outem, tedy přiznáním
své orientace, nejen vůči sobě, ale i vůči okolí, což se neobejde bez
zjitřených emocí. Následují další důležité etapy v životě
homosexuála – hledání partnera pomocí internetového chatu,
naturalisticky ztvárněný první intimní styk s mužem, pokládání dotazů
v poradně až přichází i akceptování jeho orientace širším i tím
nejbližším okolím.
Ovšem hra pamatuje i na to, že být jiné
orientace není žádné peříčko. Dokazuje to moment, kdy se herci navzájem
častují nelichotivými osloveními, kterými jsou homosexuálové nejčastěji
nazývání. V koláži dostává své slovo i víra a náboženství
prostředictvím citací z čistě anti-homosexuální literatury, v tomto
případě Bible. A že přiznání si svojí orientace není nijak
jednoduché, přibližuje i slovensko-český dialog mužských
představitelů. V něm proti sobě stojí dva homosexuálové, z nichž je
jeden skálopevně přesvědčen, že svojí orientaci vyléčil jako
nepříjemnou nemoc.
Mezi použitými texty
můžeme kromě vět, které napsal a řekl sám život, již zmíněné Bible a
Foglarových Hochů od Bobří řeky, kteří dostávají naprosto netušený
význam, rozpoznat i díla klasiků.
Dialog Romea a Julie vyzní až překvapivě přirozeně z úst dvou
mladých mužů ležících v objetí a ke konci divák věří Pavle Beretové
její váňovsky laděný monolog o tom, že se nám všem uleví.
Atypičnost inscenace uváděné v A Studiu Rubín tkví i v prostorovém
řešení samotného sálu. Jeviště je totiž z obou stran sevřeno
hledištěm. Diváci tak vidí nejen na dění na scéně, ale na reakce
ostatních na druhé straně. Scénografie je jednoduchá, ale současně plní
svou funkci. Zhruba desítka fialových velkých plyšových kostek, které se
během představení mění v různé tvary dle potřeby daných scén,
koresponduje s jednoduchými kostýmy všech tří herců, které speciálně
u mužských představitelů berou za své a v příhodných situacích letí
k zemi.
Při prvním pohledu by
se dalo říci, že HOMO 06 pouze reflektuje život homosexuála, ale pod
jednoduše se jevícím povrchem se toho nachází
podstatně víc.
Představení má kromě působivě zpracovaného textu i velkou výhodu ve
výkonech všech tří protagonistů, které hodně těží z improvizace a
z interakce s diváky. Pokaždé, když shlédnete hereckou symfonii
v provedení Beretová, Dyk, Příkazký, odcházíte domů s myšlenkou,
kterou vám nevnukne pouze jedna jediná scéna. Brouka do hlavy vám nasadí
celé představení a říkáte si, že být buzna v sobě nese hodně odvahy
stejně jako uvedení takové inscenace.
Jana
Slouková, Daniel Špinar: HOMO´06 (ze života buzny) aneb „… kluci
byli toho dne poněkud neklidní …“
Režie: Daniel Špinar
Dramaturgie: Jana Slouková
Výprava: Lucia Škandíková
Premiéra 16. června 2006 v divadle DISK
Obnovená premiéra 16. září 2008 v A Studio Rubín
Napsat komentář