Po Čechovových Třech sestrách se na jevišti DISKu v krátké době
opět setkáváme s ruskou klasikou. Tentokrát se jedná o absolventskou
inscenaci Idiota. Miroslav Krobot již podruhé vytvořil adaptaci známého
Dostojevského románu přímo na míru konkrétnímu souboru (první Krobotova
adaptace Idiota vznikla pro Dejvické divadlo v roce 2008), nyní 4. ročníku
katedry alternativního a loutkového divadla. Idiot v DISKu působí až
překvapivě mladým dojmem a vnáší do Dostojevského textu odlehčující
svěží komiku. Samozřejmě pokládá také otázku, do jaké míry zachovat
původní morální vyznění románu.
Text v adaptaci a režii Miroslava Krobota doznal obrovských změn.
Výrazné škrtání dějů i postav je samozřejmě v případě
inscenování podobně rozsáhlého díla nezbytné. Krobot se ovšem nebál
udělat z tohoto postupu podstatný dramaturgický záměr. V DISKu na
jevišti zůstává skutečně jen nejzásadnější jádro Dostojevského
hrdinů, což umožňuje větší soustředění na jednotlivé postavy a
především dřeň příběhu. V podobně pojatém inscenačním postupu je
ovšem nutné vždy velmi obezřetně sledovat a důsledně udržovat logickou
motivaci jednání jednotlivých postav. Tento úkol v Idiotovi na několika
místech přece jen ustoupil do pozadí. V důsledku toho je divák
konfrontován s přílišným zjednodušováním především v postavě
Myškina – např. motivace znovu se objevujících záchvatů nebo jeho
náhlé rozhodnutí oženit se s Nastasjou Flipovnou nejsou v rámci vnitřní
logiky této postavy dobře ozřejmeny.
Skutečně povedená je v Krobotově adaptaci celková aktualizace
Dostojevského textu, která se nesoustředí na vizuální rovinu inscenace,
ale jde hlouběji, až k myšlenkovému a jazykovému základu hry. Setkáváme
se v tomto kontextu s překvapivě moderní formou humoru s nádechem
absurdity, který celou adaptaci nesmírně osvěžuje a odlehčuje.
Samozřejmě ovšem podsouvá také otázku, nakolik zůstává zachován
původní Dostojevského koncept ideálu mravně krásného neposkvrněného
člověka. Myškin se totiž v DISKu proměnil spíše v novodobého bohéma
vyznávajícího čistou radost ze života a nekompromisně šířícího
asertivní lásku vůči svému okolí. Konfrontace této postavy s tradičním
Ruskem 19. století, kde jsou vždy všichni připraveni se zastřelit, hluboce
zamilovat nebo propít všechen majetek, je ovšem natolik zábavná, že
původní dramatické podání dnes už poněkud těžkopádného morálního
záměru hravě oželíme.
Hraje se ve velmi zajímavě řešených dekoracích. Dominantu scény
tvoří modrá poloprůsvitná stěna se čtyřmi vchody. Před ní tušíme
společenský salón hotelu, který naznačují lavice a především dvě řady
zdobných skleněných lustrů, které působivě zahajují a uzavírají celé
představení. V pozadí stěny herci neskrytě před zraky diváků čekají
na své výstupy. Již podvojnost scény naznačuje, že v této inscenaci
nebude vše tak, jak se na první pohled může zdát. Průhledné materiály se
navíc objevují také v částech všech kostýmů, kromě Myškinova. Ten je
oblečen jako prázdninový zahraniční host, což ještě umocňuje jeho
výlučnost.
Miroslav Krobot se do inscenace zapojil také herecky. V roli Ivolgina
výrazně podporuje osobité komické vyznění. V tomto ohledu mu zdatně
sekunduje představitel Myškina, Jan Vejražka. Jeho pojetí „idiota“
naplňuje potenciál obou rovin této postavy. Vejražka nechává diváka,
stejně jako ostatní hrdiny hry, oscilovat mezi rozhodnutím, zda je Myškin
blázen, nebo se jen natolik vzdálil jinak všudypřítomnému koloritu
carského Ruska. Trhlinami v jeho výkonu jsou pouze Myškinovy záchvaty,
které v daném kontextu působí násilně, přehnaně a především
samoúčelně komicky. Naopak vyváženou a skvěle odměřovanou míru
vypjatých emocí nabízí Rogožin Lukáše Bouzka. Ten svého hrdinu
nenechává sklouznout do přehnaně teatrální roviny a předvádí
uvěřitelný a zajímavý výkon. Nepříliš přesvědčivě vyznívá pouze
prostitutka Marfa Markéty Dvořákové. Její postavě chybí zanícenost,
s níž by si Marfa měla nárokovat peníze, které potřebuje.
DISK předvedl nejen novou tvář Dostojevského Idiota, ale i novou tvář
adaptace Miroslava Krobota. Morální záměr textu prošel výraznou
aktualizací, která inscenaci z přílišného psychologizování posunula na
novou, stravitelnější úroveň. Mravní báze Dostojevského románu je však
mezi řádky stále čitelná. V inscenaci DISKu je pouze vyřčena moderním
jazykem a navíc získala přidanou hodnotu uměřené dávky humoru.
Divadlo DISK
Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Miroslav Krobot: Idiot
Režie, dramaturgie: Miroslav Krobot
Scénografie, kostýmy: Adriana Černá
Hrají: Jan Vejražka, Lukáš Bouzek, Jiří Konvalinka,
Vítek Rohr, Ondřej Beseda, Miroslav Krobot, Mariana Večeríková, Adriana
Máčiková, Marie Švestková/Anna Čonková, Markéta Dvořáková
Premiéra: 2. dubna 2011, psáno z veřejné generálky
Napsat komentář