Nový divadelní soubor v Praze, založený loňskými absolventy katedry
činoherního divadla DAMU, zahajuje svoji první sezonu. Jaké jsou jejich
ambice? Co přinášejí nového? Co nám chtějí sdělit? Máte-li rádi Monty
Pythony, dobrý cimrmanovský humor a Voskovce a Wericha, tak se vám bude
určitě líbit i inscenace Mesiáš nového Divadla NaHraně. Divadelní
soubor nemá zatím stálou scénu, Mesiáše je možné vidět v Divadle
Čertovka, dříve Malém Nosticově divadle v areálu Tyršova domu
na Kampě.
Malý prostor divadla vytváří intimní atmosféru, ve které dva
estrádní baviči Robert (Pavel Kryl) a Norbert (Ondřej Novák) rozehrávají
příběh o cestě Josefa a Marie do Betléma. Robert a Norbert mají svojí
typologií blízko k tradiční klaunské dvojici: vážný bílý klaun a
hloupý August. Norbert je vážný a důležitý, „režíruje“ a
„přeobsazuje“ výstupy a má spousty práce s mladým, trochu
přihlouplým, veselým klaunem Robertem, který pouze chodí na kurzy herectví
ke slečně Koutské, lehce se nechá strhnout potleskem publika a z radosti
přidává do secvičených scének detaily, které starého Norberta k smrti
iritují.
Představení začíná výborným pantomimickým výstupem, kde Norbert
vypráví příběh a Robert jej pantomimicky předvádí. Pavel Kryl zde
dosahuje mistrovství a svým expresivním projevem rozesmává publikum.
Dvojici bavičů doplňuje ještě slečna Tichá (Lucie Prokopová), do které
jsou oba baviči zamilováni. Slečna Tichá je zneuznanou operní zpěvačkou,
která využívá každé volné chvilky, aby přerušila herecký výstup a
zazpívala.
Robert a Norbert baví publikum tím, že předvádějí příběh Josefa a
Marie a jejich cesty do Betléma. Nečekejte však nějakou náboženskou pietu,
autor textu Patrick Barlow nahlíží biblické postavy podobnou perspektivou
jako Monty Python ve filmu Život Briana: jako naprosto přízemní lidské
bytosti s dobrými i špatnými vlastnostmi, které se najednou dostanou do
situací, ve kterých vůbec nechtěli být a vlastně nevědí, co si v nich
počít. Robertova Marie mluví přehnaně vysokou fistulí, pracuje na
obšívání „dvacetimetrového kostelního hadru“ a v jednom kuse se
hádá s Josefem, který kdesi „stlouká kredence“ a domů přichází
často ve velice podroušeném stavu.
Během představení se herci vystřídají nejen v rolích Marie a Josefa,
ale jednoduchými úpravami svých kostýmů ztělesňují i další postavy:
v trenkách navlečených přes kalhoty smokingu představují pastýře,
v pletené čepici jsou trhovci nabízející suvenýry, křídla z nich
udělají anděla, vousy na gumičce zase krále. Je to drsné divadlo, jak
o něm píše Peter Brook, které nepotřebuje iluzivní scénu nebo bohaté
kostýmy, ale naplno využívá minimum divadelních prostředků, které má
k dispozici, aby bavilo publikum. Vyvolává radost a smích a je si vědomo
svého publika i místa, kde se odehrává. Diváci jsou dokonce zapojeni do
divadelní akce: slečna v první řadě klepe o židli v souladu
s pantomimickým předváděním Norberta na scéně, aby později dostala
vynadáno, že „tato scéna se hraje pouze jako pantomimická“. Při
Césarově projevu v Římě publikum skanduje a náhodně vybraní diváci
provolávají hesla, která dostali na připravených kartičkách.
Publikum se baví inteligentním humorem, avšak zábava je o poznání
bezelstnější, než jsme u zmíněných Monty Pythonů nebo Cimrmanů
zvyklí. Společenská kritika, která činí divadla tohoto typu aktuálním,
v inscenaci režiséra Šimona Dominika chybí. To ale nijak nesnižuje
divácký zážitek z představení. Takže, nedostalo-li se na vás při
předprodeji na Žižkově, zkuste si najít cestu do Divadla Čertovka.
Divadlo NaHraně
Patrick Barlow: Mesiáš
Překlad: Pavel Dominik
Režie: Šimon Dominik
Dramaturgie: Adéla Balzerová
Scéna: Karel Čapek
Kostýmy: Zuzana Mazáčová
Produkce: Kateřina Hůlková, Lukáš Grüner
Hrají: Ondřej Novák, Pavel Kryl, Lucie Prokopová
Na klavír doprovází: Silvie Náhlá
Premiera: 21. prosince 2009 v Divadle Čertovka, psáno
z reprízy 5. března 2010
Napsat komentář