Divadlo Rity Jasinské oprášilo a v celovečerní verzi uvedlo svůj
evergreen – Shakespearova Richarda III. Alžbětinská hra o jedné
mocichtivé zrůdě, která kuje a uskutečňuje své pikle na anglickém
dvoře, se tak konečně dostává nejen před mladé diváky (pro které byla
dosud ve zkrácené verzi hrána), ale získává i rozsáhlejší, značně
modernizovaný charakter. A je úplně jiná, než jak se v poslední
době hrála.
Navíc přichází ve velmi vhodnou dobu. Skoro až nechtěně přesně
reaguje na současnou politickou situaci, ve které jeden kuje pikle na druhého
a k moci se pomalu ale jistě po čase dostává muž, o němž (stejně jako
o Richardovi) nevíme, zda je „všehoschopný manipulátor, psychopat,
krvežíznivá stvůra, nebo inteligentní, obratný politik, využívající
slabosti ostatních“. A navíc Richarda hraje Milan Enčev ne tak, jak je
obecně vnímán, jako odpornou postavu se zdeformovaným tělem
i charakterem, ale jako úlisného taktika, který se oficiálně navenek
chová jako bohorovný klaďák, takřka v mnišském hávu. Navíc Enčev
rozhodně není svou fyziognomií žádný střízlík a my ve finále tušíme,
že mu v tom politickém klokotu chybí k dokonalosti už jen přesně
posazená bradavice. Jeho Richard je tělesně nepřitažlivý, ale chápeme,
že si ženy dokáže podmanit svým sebejistým diktátorským charakterem. No
řekněte, nepřipomíná vám to někoho?
Richarda hraje Milan
Enčev ne tak, jak je obecně vnímán, jako odpornou postavu se zdeformovaným
tělem i charakterem, ale jako úlisného taktika, který se oficiálně
navenek chová jako bohorovný klaďák, takřka
v mnišském hávu.
Nejde tu ale o klasické a do extrému tažené politické divadlo. Výhodou
inscenace je výklad, který text staví přesně tak, jak ho Shakespeare
napsal – na začátku Richard své pikle představí, v průběhu hry je
provede a nakonec, neschopen ustát veškeré bouře, které rozpoutal, tragicky
skončí. Kéž by to i v reálné politice bylo tak jednoduché. Režisérka
Rita Jasinská vsadila na poněkud jednodušší, poezií ani moderními tvary
„nezasažený“ překlad Břetislava Hodka. To je trošku škoda, protože se
tím okradla o možnost ještě větší aktualizace.
Inscenace se od těch ostatních (např. v Celetné či Národním divadle)
liší tím, že historické události a Richardovy politické činy nechává
za scénou, kdesi v předsálí a v komnatách s výhledem na londýnský
Tower se postavy ocitají v komorních mezilidských dramatech, nejde tu
o politiku, jde tu o osobní vztahy. A to diváka poutá mnohem více –
v konfliktech a motivacích postav se najednou vyzná. Výrazně se to
projevuje zejména v Richardových výstupech s Annou (Romana Goščíková),
Markétou (Kateřina Pindejová) a Alžbětou (Alena Štréblová), kde téměř
každý obsahuje velmi výrazně sexuálně laděnou sekvenci. Nejzrůdněji pak
působí scéna, ve které je jedna ze jmenovaných dam Richardem doslova
znásilňována na královském stolci, a v té samé chvíli jsme na jevišti
svědky vraždy dvou malých dětí, toliko možných dynastických
panovnických nástupců.
Komornost se projevuje i ve scénografii. Velké dveře a vysoký trůn
nádherně kontrastují s malou Richardovou postavou. O to zajímavější je
potom svícení, oddělující oficiální Richardovo jednání s jeho
vnitřními monology směrem k divákům. Drobné vylekání přichází ve
chvíli, kdy se v momentě první politické vraždy objevuje na scéně rakev
s malou bílou hlavičkou v útrobách. Divák zpočátku nerozumí tomuto
podivnému scénickému symbolu, ale postupem času ho začne chápat jako
inscenační princip, který není trapný.
Historické události a
Richardovy politické činy jsou ponechány scénou, kdesi v předsálí a
v komnatách s výhledem na londýnský Tower se postavy ocitají
v komorních mezilidských dramatech, nejde tu o politiku, jde tu o osobní
vztahy.
Jak již bylo
naznačeno, je to trochu rozporuplná inscenace. Na jedné straně velmi
aktuální (tedy pro trochu více uvažujícího diváka, který chápe
metafory), na druhé straně laděná stále spíše pro mladší obecenstvo,
pro nějž je tu všeho dosti a ve snesitelné formě (srozumitelný text,
krásné ženy, sexuální scény, moderní kostýmy, drobně morbidní
sekvence). Něco nám říká, že by snad bylo záhodno u obojího přitlačit
na pilu a naopak ubrat z místy přehnaného herectví, které se je přesně
v intencích představení pro školy. Ale to už je asi osud inscenací
Richarda III. – zkuste zahrát uvěřitelně vyvraždění celé enklávy
možných nástupců na anglický trůn a trýznivý žal nad jejich ztrátou,
většině z nás se to denně nestává.
Richard III. byl vypuštěn do života a nezbývá, než mu přát hodně
energie a mnoho úspěšných repríz, během nichž se usadí, zklidní a
zmoudří. Našlápnuto k tomu má víc než dobře. Jen doufejme, že toho
intrikánského Richarda III. na jevištních prknech nezničí onen zmiňovaný
krvežíznivý Richard ve skutečném životě.
Divadlo Rity
Jasinské
William Shakespeare: Richard III.
Překlad: Břetislav Hodek
Úprava a režie: Rita Jasinská
Hudba: Jiří Aster Srnec
Scény a kostýmy: Klára Fonová
Hrají: Milan Enčev, Romana Goščíková, Alena Štréblová/Hana Baroňová,
Kateřina Pindejová, Ivo Šorman, Petr Franěk, Petr S. Petrof
Napsat komentář