Přesně takhle by se dal nazvat muzikál Excalibur, který měl premiéru na prknech Divadla Ta Fantastika 3. listopadu 2003. S úspěchem se hrál až do jara 2005, kdy derniéra doslova visela ve vzduchu. Přesto dalo divadlo muzikálu ještě šanci a nechalo alespoň pár představení do měsíce. Rok se s rokem sešel, máme rok 2007, jsme zhruba v půlce letošní divadelní sezóny a Excalibur se najednou sebral ze svého dna a hraje se znovu čtyřikrát až pětkrát měsíčně, což tu bylo naposledy někdy před dvěma lety. Jestli za to mohou Merlinova kouzla, zázrak či náhoda, to je otázkou. Důležité je, že Excalibur povstal z „mrtvých“, zrovna tak jako povstávají jeho postavy. A tím se dostáváme k příběhu.
Legenda o králi Artušovi a rytířích kulatého stolu byla předlohou pro mnoho her a vyprávění už od starověku. A stala se námětem i pro scénář Karla Steigerwalda. I on postavil diváka před kouzelníka Merlina, krále Artuše, krásnou Ginevru, rytíře Lancelota a čarodějku Morganu. Přesto klasickou báji poněkud zamotal a doplnil extravagantními prvky. Objevuje se samozřejmě typicky láska, zrada, přátelství a kouzla. Avšak vidět opilého Merlina s melírem na hlavě, který nejprve stvoří lidstvo a pak jej nechá zahubit, a Morganu, která pomocí knihy času listuje dějinami zase zpět, to by se nám pravděpodobně jinde nepoštěstilo. Zpočátku mi toto pojetí vadilo, ale v závěru jsem byla vlastně ráda, že konečně vzniklo originální zpracování legendárního příběhu o meči Excaliburu. Líbilo se mi, že byl příběh správně okořeněn.
Další neobvyklostí je scéna a kostýmy. Alexandra Grusková udělala z muzikálu chvílemi ohňovou show, která je výrazným doplňkem výstupů Morgany. Merlin je během představení několikrát zbaven historického obleku a přichází odzbrojit publikum v kožených kalhotách a moderním tílku. Dále se v jedné scéně prolévá krev v propracovaném šermířském souboji a o chvíli později jsou meče ty tam a v ruce jedné z postav se objeví fotoaparát. To je důkazem toho, že v Excaliburu je možné úplně všechno.
Všichni herci mají za hudby Michala Pavlíčka dostatečný prostor, aby ukázali svůj pěvecký talent. A nejen ten. K muzikálu patří samozřejmě tanec a v Excaliburu se poměrně často objevuje také mluvené slovo. Troufnu si tvrdit, že všichni svůj prostor využili do puntíku. Byla jsem svědkem toho, jak ze sebe po celou dobu „potili krev“ a podali brilantní výkon. Přesto bych ráda upozornila na Michaelu Zemánkovou (Morgana) a Jana Zadražila (rytíř Vortinger) – za stranu zla. A z kladných hrdinů na Artuše Jana Toužimského. Každý z nich – podle mého nejlépe – zastoupil jednu ze složek muzikálového žánru. Zemánková hereckou, Zadražil pohybovou a Toužimský pěveckou. Michaela Zemánková s obrovskou přirozeností sehrála cílevědomou mrchu. Jan Zadražil si se svou drobnou postavou vybojoval místo na jevišti právě díky tanci, kterým dokázal zastínit ostatní. A Jan Toužimský sálal emocemi na dálku. Pokládala jsem si otázku, jestli je doopravdy možné, aby žena muže takhle zničila. Toužimský mě opravdu dojal. Jeho trpící výraz v souladu s chraplavým hlasem byl „pastvou“ pro divákovou ucho i oko.
Režisér Vladimír Morávek spolu se všemi, kteří mají s tímto dílem co do činění, odvedli dobrou práci. Po zhlédnutí muzikálu věřím, že bude Excalibur na pražské divadelní scéně hýřit vášní, bojovat a čarovat ještě hodně dlouho.
Napsat komentář