Začínají letní prázdniny, bohužel s nimi začínají také prázdniny divadelní, což může leckoho zamrzet. Na druhou stranu máme dva měsíce na to, abychom si promysleli, kam od září vyrazit za kulturou, protože o lístky je velký zájem. Divadlo Ta Fantastika překypuje velkou nabídkou muzikálů. Tady je malá ochutnávka jednoho z nich:) Obraz Doriana Graye se na divadelní scénu vrací 22. září 2006.
Příběh chlapce, který vysloví přání, aby jeho portrét stárl za něj. Přání, které se naplní. Přání, které přivede hocha ke zkáze. Příběh většina z nás zná, buď z vlastní četby, nebo se alespoň seznámil s nastíněním děje, pokud byl pozorný, v hodinách literatury.
Stejně tak jako kniha velkého autora Oscara Wilda stojí za přečtení, tak i muzikál autorů Michala Pavlíčka (hudba), Jana Sahara Hedla (texty písní), Marie Reslové (dramaturgie, scénář) a Jiřího Pokorného (režie, scénář) je rozhodně zajímavé vidět a slyšet.
Pokud byste však čekali stejné scény a věty, nenaleznete je. Identických míst je opravdu jen pár. Samozřejmě linie příběhu zůstává stejná, většina pasáží je ale jinak pojata a objevují se i nové věci, skutečnosti či postavy.
O původu Doriana je v knize jen malá zmínka. Muzikál však začíná smrtí Dorianova otce, chlapcovým následným narozením, smrtí jeho matky a Dorianovým životem před osudným namalováním obrazu. V muzikálové podobě přibyli Dorianovi dva přátelé: Alan a Adrian. Společně s nimi, s manželi Wottonovými a Henryho sestrou pořádají bouřlivé večírky a v opojení lehkých drog si všichni dohromady užívají vášnivých orgií, což dodá dílu grády, nicméně část publika se může cítit lehce pohoršena. A co teprve když se Adrian převléká do dámských šatů a svádí Doriana. U "mejdanových" písniček se každému rozproudí krev v žilách, písně romantičtějšího typu – například když se Sibyla loučí s bratrem – vás zahřejí u srdce. V rytmu ostřejší hudby, po krátké přestávce, kdy Dorian zcela podlehne své kráse a začíná zabíjet, už sotva lapáte po dechu.
Místy se objevují i slabší pasáže, které jsou zbytečně dlouhé, a divák, který příběh nezná, těžko pochopí, co chce autor říci. Tyto scény jsou však vyváženy snímky z digitální kamery, která během představení promítá zajímavé úryvky na plátno (tvar obrazu) umístěné vpředu jeviště, a herci až do děkovačky hrají za ním. Plátna využívají i pro docílení zvláštního efektu, když do něj strkají nosy, ruce, nohy, různě ho natahují a tvarují.
Závěr je pojat tak, aby Dorian odešel z onoho světa trochu důstojněji než v knize. Zpoza obrazu ho volají jeho oběti, v čele s maminkou a Sibylou, a s otevřenou náručí zpívají: "Už je čas, pojď už k nám…"
Hlavní roli alternují David Kraus a Miloslav König. David Kraus se typově vyloženě hodí, od pohledu tak trochu vypadá jako fracek a dandy, proto bych tipovala, že jeho výkonem budou lidé nadšeni. Bezpochyby je Kraus osobnost, roli pojal po svém, pravděpodobně si v ní ale našel něco zcela jiného než jeho kolega. Miloslav König je pěveckým procítěním někde úplně jinde. Při Königově zpěvu běhá mráz po zádech, kdežto Kraus píseň buď vyřve, nebo odříká jako básničku.
Pokud jdete na Doriana pouze jednou, pak záleží na vkusu, chcete-li ho však zhlédnout víckrát, pak doporučuji jít nejprve na Davida Krause a poté až na Miloslava Königa. V opačném pořadí hrozí nebezpečí, že budete zklamáni. Velkou "cenu" pro představení mají role Alana a Adriana v alternaci Radima Schwaba, Viktora Dyka, Vojty Dyka a Martina Písaříka. Jedná se o roli velice vtipnou, hodně založenou na tanci a natolik šokující, že ne každý je schopen se s ní poprat. Kamil Střihavka se vyjádřil, že ze sebe nebude dělat šaška, a odmítl ji. Tanec zase dělá trochu problém Vojtovi Dykovi, ten má ale štěstí v tom, že to dohání krásným zpěvem a svou roztomilostí. Proto mu lze jeho občasné neobratné taneční kreace odpustit. Pro nemoc Martina Písaříka nemohu jeho výkon posoudit, na základě jeho jiných rolí si ovšem troufám tvrdit, že do Adriana dá všechno a ještě si to pořádně užívá. Radima Schwaba bych označila jako nejlepšího tanečníka muzikálu. Viktorovi Dykovi spíše sedí role básníka Basila, za kterou sklízí veliký aplaus. Jako zhýralý Henry Wotton exceluje český herec, známý ze seriálu Četnické humoresky – Karel Dobrý. Dívčí role jsou téměř na stejné úrovni. Jediné, co stojí za zmínění, je zajímavý hluboký hlas Terezy Hálové, po které pokukuje téměř celá část pánského obecenstva.
Obraz Doriana Graye nelze přirovnat k jinému muzikálu na dnešní současné hudební scéně, ani v minulosti byste zřejmě nenašli nic podobného. Je to dílo s velkým "D", které ať se vám líbí, nebo ne, rozhodně ve vás na dlouhou dobu něco zvláštního zanechá.
Napsat komentář