Brněnské HaDivadlo se v letošní sezoně pustilo do neskromného dramaturgického projektu „20. století v HaDivadle“. V jeho rámci každá hra reprezentuje jedno desetiletí 20. století. Temně rudá 50. léta zastupuje v pořadí třetí inscenace tohoto projektu – Pařeniště. Fascinující osud hry E. F. Buriana v době, kdy vznikla, pokračuje i ve století jednadvacátém. Jejímu uvedení předcházely peripetie, které přesně ladí s jejím kontroverzním charakterem.
Pařeniště bylo poprvé a naposledy inscenováno v roce 1950 samotným autorem, E. F. Burianem, a jako prokomunistická agitka veřejností odmítnuto. Takové stigma vedlo mimo jiné k problémům s jeho uvedením v současnosti. Ale co vlastně vedlo tým uměleckého šéfa Luboše Baláka a režiséra J. A. Pitínského k boji za inscenování Pařeniště? Hry, která jen několik týdnů po politických procesech, o nichž pojednává, zostuzuje ty, na nichž byl spáchán zločin? Hry, která pohoršovala a zvedala žaludky? Časem se totiž hodnotící znaménka jednotlivých postav a situací obrátila ve své protiklady – dnešní divák se identifikuje s odsouzenými „intelektuály“, místo aby je zavrhoval, a výstupy příkladné desítkářky vyvolávají jízlivý smích místo pochvalného potlesku.
V rolích ústřední dvojice Hoderových excelují zlínská herečka Helena Čermáková a Ján Sedal, na rozpadu jejichž manželství chtěl autor demonstrovat, na kterou stranu rozpolcené společnosti se má divák přiklonit. Nálepka „Pařeniště“ jako synonymum všeho nezdravého a zkaženého se ale přesouvá ze dveří, za kterými se odehrávaly intelektuální debaty a morální dilemata, na dveře, za nimiž se lidé udávali a obětovalo se „v zájmu vyšších idejí“. K posunu autorského záměru v interpretaci jednotlivých postav došlo nejen u hlavních postav, ale celá inscenace je přelidněna úlisnými udavači a režimními přisluhovači (mimo jiné vynikající Marek Pospíchal). Ti vytvářejí dojem neustálého tlaku a dohlížení na ty, kteří museli v dobách politických procesů volit mezi útěkem do exilu, nebo nejistou budoucností ve své zemi. Houstnoucí atmosféru ovládl strach.
Režiséru Pitínskému se v sondě do padesátých let podařilo působivě zachytit právě jejich hrůzostrašnou atmosféru, podporovanou kromě lidských figurek i odpovídajícími kostýmy (Zuzana Štefunková) nebo strohou socialistickou scénou (Tomáš Rusín). Divákovi, který se při tragikomických scénách může vesele bavit, ale zřejmě ztuhne úsměv při pohledu do programu. Dobové kritiky opěvující charakternost nejzrůdnějších postav a zavrhující nejodvážnější činy dávají divadelnímu zážitku jiný rozměr. A právě konfrontace pojetí téže hry v době jejího vzniku a v současnosti poskytuje divákovi základnu nejen pro politické zamyšlení.
E. F. Burian – Pařeniště
Režie: Jan Antonín Pitínský
Dramaturgie: Vendula Borůvková
Hudba: Petr Hromádka
Scénografie: Tomáš Rusín
Kostýmy: Zuzana Štefunková
Premiéra v HaDivadle dne 14. 2. 2008
Napsat komentář