Petr Kolečko – Soprán ze slapské přehrady

Do ostravského festivalového mlýna přispělo pražské A studio Rubín
hrou svého uměleckého šéfa Petra Kolečka. Ten v ní opět prokázal svou
schopnost poeticky zachytit některé stránky nepříliš poetické mladé
generace.

Mladý adept režie (Ladislav Hampl) se po jedné z proflámovaných nocí
probouzí v cizí posteli. V ranní kocovině si v hlavě pomalu srovnává,
proč a jak skončil v bytě náruživé sedmnáctileté intelektuálky (Marie
Štípková). Nejradši by se po anglicku vytratil, jenže nechce působit jako
bezcharakterní gauner. K dívce se tedy se sebezapřením chová jakžtakž
mile, ale dezertovat se mu k jeho smůle nepodaří – v noci totiž
přislíbil, že s ní stráví romantický víkend na chatě jejích rodičů.
„Bohémský světák“ z Františkových Lázní tak nakonec útrpně zatne
zuby a na slapskou chalupu se svou krátkodobou známostí odjíždí.

Zápletka sama o sobě by nebyla dvakrát zajímavá, kdyby ji Kolečko
neexponoval metodou nahlížení do vnitřních myšlenkových pochodů
mladíka. Veškeré své počínání pro diváky nahlas komentuje
ne(auto)cenzurovanými průpovídkami, které vyjadřují jeho opravdový názor
na věc. Právě v nich to často řinčí provokativně drsnými výrazy
(ostatně kdo vždy přemýšlí sterilním a politicky korektním jazykem),
které k postavě i situacím pozoruhodně přiléhavě sedí.

Ve druhé části inscenace hrané bez přestávky se líčí události
pobytu na venkově. Pro dívku idylka, pro mladíka očistec. Umělce užírá
pocit, že mu partnerka nerozumí. Na její popud se opět proti své skutečné
vůli vydává k sousedce odnaproti pro čerstvé mléko. Stará nahluchlá
paní (v přesném ztvárnění Zdeny Hadrbolcové) mu spontánně začne
líčit svou operní minulost a prosí ho, aby jí navzdory nedoslýchavosti
něco povídal. Zdánlivě absurdnímu návrhu se mladík nebrání, neboť tak
jednou může opravdu nahlas říct, co si myslí. Oba se překvapivě rychle
sbližují, stará dáma dokonce z ničeho nic – a nakonec bez
výsledku – zaskočí muže nabídkou sexu. Návštěva končí rozhovorem
s personifikovanou krávou (v podání Jany Strykové), od které si mladík
nadojí potřebné mléko. Tento výjev patří k „nejulítlejším“ a
nejvtipnějším momentům představení. Příběh vrcholí poněkud
pohádkově jednoduchým mladíkovým prozřením a uvědoměním si svého
štěstí v mladé filozofce.

Režisér Tomáš Svoboda servíruje inscenaci systémem ber nebo neber.
V duchu textu se nebojí jít na hranu divadelní snesitelnosti a naběhnout si
tak na rozdělení publika do dvou protilehlých táborů. Zatímco jedna část
se pro smích nemůže ani nadechnout, druhá se děsí, kam ten svět (a
divadlo) spěje. Ačkoli syrový jevištní projev již v českých luzích
zdaleka není raritou, rubínovská inscenace přece jen vyžaduje jistou
otevřenost a otrlost. Přitom se vlastně jedná „jen“ o mírně
nadsazený a stylizovaný záznam toho, co běžně můžeme vídat a slýchat
kolem sebe. Tvůrci, kteří možná neměli větší ambice než zplodit dobrou
komedii, což se jim ve výsledku bezesporu zdařilo, tak navíc předkládají
výmluvnou sociologickou zprávu sui generis.

A studio Rubín
Petr Kolečko – Soprán ze slapské přehrady

Režie: Tomáš Svoboda
Hrají: Ladislav Hampl, Jana Stryková, Zdena Hadrbolcová, Markéta
Frösslová/Marie Štípková
Psáno z provedení 8. června 2009 v rámci festivalu DreamFactory
v ostravském Dolu Hlubina