Návštěva divadla se nemusí nést jen v duchu ortodoxní nudy a
případných intelektuálních debat, od nichž se snaží každý soudný
člověk rychle utéct do klidu svého domova. Zvlášť když se od diváka
nežádá žádná podrobná znalost textu a dílo neodkazuje svými významy
křížem krážem k divadelní i jiné historii a nesnaží se být až
vyčpěle současné. Skoro beze slova nese se příběh milostné trojice,
jejíž nevinné hrátky probíhají v kulisách sluncem zalité plovárny.
Kulisách jen myšlených a plovárny vcelku imaginární, bezejmenné.
V letním bezčasí sem zavítá křehká dívka, jejímuž kouzlu ihned
podlehne dvojice plavců.
Pražská divadelní novinka nazvaná Plovárna režisérky Veroniky
Riedlbauchové je rozvíjena milými a úsměvnými gagy v žánru nového
cirkusu. Z něj režisérka vybrala pro své dílo jevištní akrobacii
včetně chůze po laně a žonglování. Jednotlivá čísla jsou přirozeně
propojena do lehce srozumitelného a vtipného příběhu mužské řevnivosti.
Zvlášť pokud jde o něžné pohlaví. To vše pojato s nadhledem a
elegancí slušící nejlepším divadelním inscenacím poslední doby tohoto
žánru u nás.
Lehkost provedení podtrhuje preciznost aktérů (Kristýna Vlčková, Adam
Jarchovský a Václav Jelínek), s níž dávají vyznít atmosféře letního
žáru a sladkému nicnedělání v kontrastu s urputnou a leckdy upachtěnou
snahou křehkou dívenku alespoň na moment čímkoliv zaujmout. Příležitost
je i pro gagy filmových grotesek, jež chvílemi připomene i reprodukovaný
hudební podkres. To vše ve velmi úsporné scénografii toho nejnutnějšího,
co je pro kousky trojice akrobatů potřeba. Vše ostatní nechala scénografka
Mariana Stránská na představivosti diváka. Sám jsem se občas nemohl
ubránit vzpomínce na filmovou adaptaci Vančurova Rozmarného léta, ač na
něj v divadelní inscenaci až na roztomilé usnutí na dívčiných ňadrech
a plavecké úbory není jediná narážka.
Publikum v pražském Ponci vděčně přijímalo každé náročnější
číslo bouřlivým potleskem. Dívčinu chůzi po ramenech obou pánů pak
provázel potlesk nepřetržitý. Už tehdy bylo založeno na závěrečné
ovace ve stoje. Soudě dle diváckého nadšení se inscenace bude reprízovat
ještě několik dalších sezón. Nyní míří na zdejší i zahraniční
divadelní festivaly, z nichž jí nejvíce budou slušet ty letní, zalité
sluncem. Bude zajímavé sledovat, co na český způsob nového cirkusu
řekne svět.
Psáno z reprízy 21. 3. 2013 v pražském divadle Ponec.
Napsat komentář