Surrealistický film Jana Švankmajera Otesánek z roku 2000 zaujal režiséra a vedoucího divadelní skupiny Vanishing Point Matthewa Lentona natolik, že 21. května 2008 premiérově uvedl divadelní inscenaci na jeho motivy pod názvem Little Otik. A to na prknech Citizen’s Theatre ve skotském Glasgow. Jak pochodil náš český nenažranec v zemi slavné whisky, hranolků s octem, dud a kiltů?
Jednoduchý příběh neplodných manželů, kteří si tolik přejí vlastní dítě, až svou touhou probudí k životu kus dřeva, je silný a skrývá v sobě velké divadelní možnosti, především však jde o výbornou dramaturgickou volbu pro hororově vyznívající inscenaci směřující výhradně k dospělému publiku. To sleduje postupný růst vymodleného dítěte v bestii, jeho stupňující se masožravou agresivitu i naprostý psychický propad matky. Ta je schopná bezohledně udělat vše, jen aby se jejímu potomkovi nic nestalo, a to i přesto, že se ta sukovitá potvora začíná vymykat veškeré kontrole. Stále ještě racionálně smýšlející otec je – v duelu s šílící mateřsky rozháranou matkou – zcela umlčen, s igelitkou plnou krvavého masa mlčky a rezignovaně přihlíží zkáze s vědomím nutně tragického a nevyhnutelného konce.
Inscenátoři se snaží navodit atmosféru častými projekcemi, z nichž některé vyznívají až protivně 
popisně – např. stále se opakující vidina dítěte, která ale vůbec nekoresponduje s narůstajícím fanatismem matky. Hraje se na jevišti pokrytém hlínou, kde nádherně působí triky ze země rodícího se miminka anebo klíčící kapusty, ovšem trochu nefunkční se mi toto řešení jeví poté, co zaprší a plocha se změní v lepkavé bahno. Celkově jako by se fokus režie přenesl z vyprávění příběhu pomocí propracovaných hereckých výkonů na simulaci filmu na jevišti za pomoci dokonalé techniky, což ve výsledku není šťastným řešením. Inscenace tak totiž postrádá ryzí divadelnost, působí odtažitě, herecký potenciál jednotlivých postav je naplněn jen zčásti, nedotažená je i práce s loutkou a rekvizitou a celkový rytmus kusu pokulhává, neboť se hraje striktně jen to, co je v textu. Režie nestaví žádné situace, kde by bylo mluvené slovo jen jedním z mnoha prvků jevištního jazyka. Jako nepříliš povedený se mi jeví už i samotný překlad názvu. Otesánek je tu Little Otik (stejně byl kdysi přeložen i název filmu pro zahraniční distribuci), tedy malý Ota. Ono poukázání na bezbřehou žravost tohoto Otíka zcela mizí.
Ve Velké Británii jsou diváci zvyklí poslouchat, neholduje se tu tak akčnímu a situačnímu divadlu jako v České republice, ale i přesto zastávám názor, že tak velký a aktuální příběh – jako je Otesánek – si zaslouží pořádnou koncepci a ne jen dokonalou výpravu, která ve výsledku překvapí, ale na dlouho pozornost neupoutá a fantazii k činnosti nevyprovokuje.
Pro více informací navštivte webové stránky:
www.vanishing-point.org
http://www.myspace.com/littleotik08
http://www.citz.co.uk/
A Vanishing Point v koprodukci s National Theatre of Scotland a ve spolupráci se Citizen’s Theatre: Little Otik – Na motivy filmu Jana Švankmajera Otesánek
Režie: Matthew Lenton
Úprava: Matthew Lenton, Sandy Grierson a kolektiv
Scéna a světla: Kai Fischer
Kostýmy: Becky Minto
Projekce: Finn Ross
Loutky: Ewan Hunter
Napsat komentář