Činoherní klub zahájil premiérovou řadu pro tuto sezónu nesmrtelným
textem Tennesseeho Williamse, jednoho z nejvýznamnějších dramatiků
20. století. Tramvaj do stanice Touha, často označovaná jako vůbec
nejlepší text tohoto autora, v sobě nese vše, co je pro Williamsovu tvorbu
typické. Prostředí amerického jihu konce 40. let, silné, vášnivé hrdiny
a věčnou bolest toužící lidské duše. Na jevišti v Činoherním klubu se
výjimečný příběh setkal s výjimečnými hereckými výkony. Výsledkem
je inscenace, kterou byste si neměli nechat ujít.
Stará tramvaj se proplétá uličkami New Orleansu. Ve stanici jménem Touha
z ní vystupuje Blanche Dubois. Přijíždí změnit svůj život a zapomenout
na všechny bolesti uplynulých let. Během návštěvy u své sestry ale
fatálně zasáhne hned do několika životů. Tramvaj do stanice Touha je
silným psychologickým dramatem. Přivádí na jeviště postavy dvou světů,
které se ale ve skutečnosti cítí stejně a hluboce vykořeněné. Ztraceni
uprostřed svých životů hledají správný směr své další cesty. Přitom
se vzájemně zraňují, budí nejen soucit, ale i porozumění.
A samozřejmě touží. Touha je hnacím motorem jejich jednání.
Na jedné straně Blanche, jižanská kráska a padlá aristokratka, která
na svět kolem sebe stále hledí povýšeně, ačkoliv sama už nevlastní nic,
co by ji k tomuto postoji opravňovalo. Na druhé straně její švagr Stanley,
přistěhovalec, ale hrdý Američan, který své peníze vydělává
každodenní otročinou v továrně. Život utápí v alkoholu, kartách a
násilí vůči své manželce. Dva tolik odlišné motivy. V režii Ladislava
Smočka se však podařilo zachovat i jejich komplementární charakter.
Blanche a Stanley totiž vzájemně reprezentují nejen to, co je odpuzuje, ale
také to, co jim chybí, po čem touží jako po své poslední záchraně.
Hrdinové Tennesseeho Williamse nejsou černobílí. To, že ani ve Smočkově
inscenaci nelze žádného z nich lehce odsoudit, nebo naopak pasovat do
ústřední kladné role, je vůbec nejzásadnějším momentem, který
svědčí o hlubokém pochopení inscenovaného textu. V Činoherním klubu
má každá z postav svou část pravdy. Pozitivní a negativní se snoubí ve
spletitých spirálách, kde hraje svou roli i nepochopení a životní
ironie.
Excelentní výkon Lucie Žáčkové navíc Smočkovu inscenaci posouvá
o další úroveň výš. Její Blanche s výraznými, okázalými gesty
„velkého světa“ naplňuje celé jeviště. Projev, na oko sebejistý, od
počátku prozrazuje vnitřní nevyrovnanost, která se s každým dnem dere na
povrch. Drobné záchvěvy hysterie, strachu a úzkosti eskalují s každým
jejím výstupem. Lucii Žáčkové se podařilo zachytit vnitřní boj, který
Blanche se svou neurózou svádí. Při vyjádření její niterné
rozpolcenosti střídá teatralitu s hlubokým emocionálním prožíváním,
když Blanche hovoří o své minulosti, a využívá i komickou rovinu její
aristokratické masky. Neméně zdařile Lucii Žáčkové sekunduje Jan Hájek
v roli Stanleyho Kowalského. Jeho syrový herecký výkon kontrastuje
s naučenou grácií Blanche. Zároveň se mu ale daří do Stanleyho výbuchů
hrubosti promítat také momenty spravedlivého rozhořčení, tak podstatné
pro jeho pochopení.
Přes všechny zmíněné skutečnosti vyznění inscenace nakonec škodí
přehnaně realistická scéna. Její ladění ve stylu poloviny 20. století
příjemně podporuje atmosféru textu. Malému jevišti sluší také kovová
konstrukce, která perfektně ilustruje schodiště amerického činžáku. Do
všech detailů vyvedený byt už ale sdělení inscenace spíše brzdí. Tam,
kde má vnímání diváka plně zaměstnávat emoční vypětí, by lépe než
koupelna vybavená funkční sprchou nebo klasická kuchyňská linka
zafungovalo větší zapojení abstraktního prvku. Tramvaj do stanice Touha je
svým tématem i Williamsovým rukopisem nesmrtelná. Střet rozdílných
světů, boj s předsudky a uprostřed nich jedinec vyrovnávající se sám se
sebou. Pravděpodobně nenastane doba, která by Williamse nedokázala ocenit.
V podání Lucie Žáčkové se navíc v nové inscenaci Činoherního klubu
setkáváme s opravdu velkou tragickou hrdinkou. Už její herecký výkon,
aspirující na náležité ocenění, je dostatečně pádným důvodem, proč
Tramvaj do stanice Touha vidět.
Činoherní klub
Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha
Překlad: Luba a Rudolf Pellarovi
Režie: Ladislav Smoček
Dramaturgie: Roman Císař, Vladimír Procházka
Scéna: Hans Hoffer
Kostýmy: Simona Rybáková
Hrají: Lucie Žáčková, Jan Hájek, Marika Procházková,
Matěj Dadák, Lada Jelínková, Otmar Brancuzský, Václav Šanda, Petr
Křiváček, Zuzana Vojtíšková
Premiéra: 12. října 2011, psáno z premiéry
Napsat komentář