Ostravská Komorní scéna Aréna uvádí Goldbergovské variace George Taboriho v době nadcházejícího výročí osvobození Osvětimi i sílících neonacistických provokací. Především ale nabízí syrovou meditaci nad lidským utrpením a způsoby jeho opětovného prožívání.
Taboriho text zachycuje v řadě volně propojených scén divadelní zkoušky režiséra Mr. Jaye (Mluvky) inscenujícího Bibli. Režisérovi asistuje přičinlivý žid Goldberg. Poučenému brechtovci Taborimu umožňuje divadlo na divadle rozvíjet paralely biblických a historických martyrií i polemizovat o vztahu člověka a Boha. V prázdné zkušebně s uklízečkou (Dana Fialková) postupně Mr. Jay (Jan Fišar j.h.) přezkušuje biblické scény, ale jeho pojetí „divadla krutosti“ se nedaří. Pro nedostatek financí se biblické výjevy aranžují do kýčovitých dekorací, herci remcají, technika nefunguje a Diva Tereza Tormentina Superstar (Tereza Dočkalová) se nechce svlékat. Asistent Goldberg (René Šmotek) se snaží všechny problémy vyřešit, až „zaskakuje“ i při ukřižování.
Inscenace Ivana Krejčího vychází z Taboriho rámce divadla na divadle a drží se tří významových rovin. Biblický základ dramatického textu vytváří v inscenaci chronologický řád. Jednotlivé zkoušky sledují lineární posloupnost mytických příběhů a tak stvořením světa začíná i Jayovo zkoušení. Tuto rovinu prostupuje paralela s historickým utrpením židů, vrcholící ve scénách blížícího se holocaustu v závěru první části. V dramatickém prostoru utvářeném jak divadlem na divadle, tak myticko-historickými paralelami se odvíjí základní dialog Boha a člověka resp. křesťana a žida o víře. Elegantní Bůh-Mr. Jay a přikrčený člověk-Goldberg v ošoupaném fraku diskutují o odpovědnosti a vině. Bůh „vynalézá“ hřích i antisemitismus, zatímco člověk lásku. V této rovině Taboriho autorský subjekt vystupuje nejvíce a Krejčího režie tuto názorovou polemiku scénuje jak v intimních rozhovorech, tak v břitkých roztržkách. Celá inscenace tak osciluje mezi závažnou výpovědí a sarkastickým humorem kořeněnými parodickými výstupy, rozvinutými hlavně v rámci divadla na divadle.
Krejčího režijní styl podporuje také výtvarná podoba inscenace. Scénografka Lucie Loosová ponechává na scéně jen režisérský pult a v duchu bizarního vkusu scénografky Ernestiny von Veenové (Alena Sasínová-Polarczyk) ji vyplňuje umělohmotným „stromem poznání“ či v závěru dřevěnými kříži. Loosová-Veenová navléká také postavy do přiléhavých lesklých oblečků či historicky naivních náznakových kostýmů při závěrečném ukřižování.
Inscenace klade nároky především na titulní herce. Šmotkův Goldberg jako pokorný a úslužný asistent se doplňuje s Fišarovým apatickým prostatikem a cynickým domýšlivcem Mr. Jayem. Vedle Šmotka ale Fišarův výkon zejména v druhé půli upadá do schematičnosti a stereotypní dikce.
Krejčího režijní práce dodává Taboriho textu plnosti, přesto se zejména v druhé polovině dostává do tempo-rytmických obtíží a nejasně vyznívá také proměna prostoru zkušebny v poušť. I přes tyto výtky lze říci, že…
Komorní scéna Aréna (Ostrava) – George Tabori: Goldbergovské variace
Překlad: Josef Balvín (texty písní Jan Kerbr)
Režie: Ivan Krejčí
Výprava: Lucie Loosová
Hudební spolupráce: Nikos Engonidis
Dramaturgie: Tomáš Vůjtek
Hudba: J. S. Bach v podání Glenna Goulda (1955)
Premiéra 5. ledna 2008 (psáno z reprízy 23. ledna 2008)
Napsat komentář