Nebezpečné vztahy

Když francouzský
spisovatel Choderlos de Laclos napsal v roce 1782 svůj skandální román o
„nebezpečných známostech“, určitě netušil, kolika úspěšných
přepracování se jeho dílo dočká. Po divadelní úpravě příběhu
markýzy de Merteuil a vikomta de Valmont sáhl ke konci minulé sezony také
soubor Národního divadla
moravskoslezského v Ostravě.

Příběh se do širšího povědomí dostal zejména díky několika
filmovým zpracováním. Lákadlem pro navštívení inscenace v Ostravě
může být fakt, jak se se složitými zápletkami a nejednoduchým sledem
událostí vyrovnal hostující režisér Andrzej
Celiński.

Postavy se pohybují
po černobílém šachovém poli, poli, které ovládají Valmont a markýza de
Merteuil. Ostatní dekorace je náznaková – křeslo, stolek, paravan,
postel, knihovna… vše funkční a pohyblivé. Spolu s velkolepými dobovými
kostýmy vytváří tento jednoduchý nábytek iluzi úplných pokojů a
salonů.

Představení začíná tichým setkáním Valmonta a markýzy de Merteuil,
kteří tímto jakoby rozehrají svou „šachovou partii“. Jednotlivé obrazy
odděluje jednak hudba, jednak opona. Ta je umístěná asi v polovině
jeviště a funguje jako metoda divadelního střihu, který umožňuje
poměrně efektivně a rychle změnit dějiště.

Už u prvního obrazu, ve kterém vystupuje Marie Logojdová jako paní de
Volangesová, Andrea Mohylová jako její dcera Cecílie, Pavlína Kafková a
František Strnad v hlavních rolích markýzy a vikomta, můžeme obdivovat
jakousi noblesu a uhlazená gesta v chování herců. Ceciliina naivnost a
neohrabanost je pak poměrně komickým protikladem k ostatním postavám.

Pavlína Kafková svým šarmem, svou svůdností a půvabem, s jakým se
pohybuje po scéně, převyšuje všechny ostatní herce a nutně na sebe
strhuje veškerou pozornost přihlížejících. Zajímavým nápadem bylo
spustit hudbu pokaždé, když markýza jen tak mimochodem letmo mávne rukou
nad hlavou. Kreace prostopášníka Valmonta jsou taktéž velice povedené.
Obdivovat můžeme zejména přirozenost pohybů a gest Františka Strnada.
Divákovu uchu nelahodící je snad jen jeho hlasový projev, postrádající
větší citlivost vůči pronášeným slovům a prožitek.

Důraz je kladen na
budování dialogů. Z nich za nejvášnivější můžeme označit pak ty
s markýzou de Merteuil, často doprovázené nezbytnými vulgárními gesty.
Tato gesta doplňují jednotlivé repliky a souvisí také přímo
s charakterem postav. Erotickým napětím je vůbec protkaná celá
Celińského inscenace. Vše se stupňuje zejména v odvážných postelových
scénách Valmonta s cudno-zkaženou Cecílií a nemravnou Emílií.

Nebezpečné
vztahy jsou plné intrik. Je to hra s lidskými city. Hra, kterou nakonec
prohrávají ti, kteří ji sami začali hrát. Pokušení. Hřích. Láska. Nebezpečné
vztahy.

Christopher
Hampton: Nebezpečné vztahy

Režie: Andrzej Celiński j.h.
Dramaturgie: Marek Pivovar
Výtvarník scény: Andrzej Celiński j.h.
Výtvarník kostýmů: Marta Roszkopfová j.h.
Hudba: Petr Filák j.h.
Pohybová spolupráce: Petr Sýkora, Ivan Petrák j.h.  

Premiéra 16. 2. 2008 v 19.00 hodin – Divadlo Antonína
Dvořáka.