První inscenací roku 2009 se v Divadle
Petra Bezruče stala Táňa, Táňa. Hru současné autorky Olji Muchinové
nastudoval Daniel Špinar. Ústředním tématem tohoto křehkého textu
je láska.
Hru Táňa, Táňa napsala ruská dramatička Olja Muchinová v roce
1995. Text způsobil značný rozruch. Nebývalý zájem novinářů, kritiků
i diváků dospěl tak daleko, že autorku označili za Čechova v sukních,
k čemuž odkazují konkrétní čechovovské narážky, jména některých
postav i nálada her prostoupená melancholií.
Česká premiéra hry Táňa, Táňa se uskutečnila v roce 1997 v Divadle
Na zábradlí. Režíroval ji J. A. Pitínský a představili se v ní Eva
Holubová, Zuzana Bydžovská, Ota Ornest nebo Leoš Suchařípa, který hru
překládal. Podruhé se poetický text Olji Muchinové představuje českému
publiku v Divadle Petra Bezruče.
Režisér této ostravské inscenace Daniel Špinar
u Bezručů před třemi lety připravil úspěšnou inscenaci Britney Goes to
Heaven, parodující svět populární kultury a současného fenoménu
reality show.
Radosti i nástrahy všemocného citu
„Všichni lidé sní o lásce, ale když k nim přijde, tak ji
zahánějí. Jenže ona se nedá, vrací se, problém musí být vyřešen a
situace už bude zcela jiná,“ napsala o hře Táňa, Táňa její
autorka. Zachytila v ní všechny představitelné podoby milostných vztahů.
Milenecké hledání i míjení, naplnění, snění i zklamání. Každá
z šestice ústředních postav, věkově i názorově různorodých,
prožívá nuance nejkrásnějšího i nejbolestnějšího citu.
Důležitější než děj je zvláštní atmosféra univerzálního bezčasí,
v němž se roztančené veselí během vteřiny mění ve smutnou náladu
plnou pochybností a rozčarování.
Skupinka přátel,
kteří sice milují, ale většinou toho nesprávného člověka, se schází
na zahradní slavnosti konané ve skleníku. Jeho prasklá skla symbolizují
pozůstatky agresivních záchvatů žárlivosti, zraňující střepy konců
zamilovanosti a bolestných procitnutí ze snů.
Výprava (Linda Boráros) zachycuje
současné Rusko očima Západoevropana a nevyhýbá se mnohým bizarnostem.
Zamilované páry si nosí umělé květiny, přestože v nádrži
připomínající vanu bují živé rostliny, dlouhý stůl v polorozpadlém
skleníku se mění v příhodné místo her na schovávanou…
Režisér Daniel
Špinar s dramaturgyní Ilonou Smejkalovou upravili pocitový text
Muchinové připsáním dvou postav, jejichž totožnost divák odhalí až na
konci představení. Hra by se obešla i bez vtipné pointy při odhalení
jejich identity. Hlavní funkce nových postav – popisují dění na jevišti
slovy, která v textu byla komentáři pod čarou – je však funkční.
Z vyrovnaného hereckého arzenálu
na sebe nejvíce upozorňují představitelky dvou postav z titulu hry. Sylvie Krupanská
hraje zklamanou ženu, která od lásky očekávala něco jiného. Tereza Vilišová se
představuje jako zamilovaná dívka, která se ocitá na začátku pátrání,
co taková láska vůbec je. Jejich vzájemné interakce, ať už verbální či
neverbální, bez násilných přechodů znázorňují předstírané
kamarádství, povýšenost a strojenost i shovívavé porozumění.
Ke kontaktnosti přispívá uspořádání prostoru. Jeviště umístěné
uprostřed obklopuje hlediště ze dvou stran a díky tomu mohou diváci
vzájemně pozorovat své reakce. Monotematičnost hry dovoluje oddat se
pozorování skládání vztahových obrazců, hýřivého reje barevných
kostýmů a „namlouvacích tanců“. Realistické situace střídají
básnické obrazy, lyrické zachycení emocí a stavů duše. Nálady vykresluje
hudba, která nejen vyplňuje předěly mezi jednotlivými obrazy, ale jemně
podmalovává mnohé dialogy a doprovází taneční kreace postav. Režisér,
který je zároveň autorem výběru použitých hudebních skladeb, jimi
akcentoval atmosféru bezhlavé zamilovanosti i nostalgických vzpomínek na
cit, který dostihne každého. – „Před láskou zkrátka
neuletíš.“
Olja Muchinová – Táňa,
Táňa
Režie: Daniel Špinar
Překlad: Leoš Suchařípa
Dramaturgie: Ilona Smejkalová
Úprava: Ilona Smejkalová, Daniel Špinar
Výprava: Linda Boráros
Premiéra 23. ledna 2009 v Divadle Petra Bezruče.
Napsat komentář