Taťka, který v Ostravě střílí góly, fandí
Baníčku, pije Ostravar a celý život kope jednu minelu za druhou. Jeho syn
má nakročeno k milionovému angažmá v jednom z pražských S. Jejich
vzájemná utkání většinou nekončí remízou. Klíčovým zápasům
o kralování v tabulce promarněných šancí můžete od konce listopadu
fandit v Divadle Petra Bezruče.
Černá komedie Jiřího Pokorného Taťka střílí góly získala
v roce 1997 Cenu Alfréda Radoka za nejlepší českou původní hru a byla
označena za jeden z prvních dramatických textů české cool dramatiky.
Tento fenomén nezvykle otevřených her plných násilí, sexu, vulgarizmů,
úzkosti a beznaděje se zrodil ve Velké Británii v devadesátých letech
20. století. Hlavní postavou her tohoto proudu bývá muž, který živoří
na okraji společnosti a není schopen přizpůsobit se požadavkům okolního
světa. Varianty úniku před nespokojeností a všedností hledá
v rozmanitých návykových prostředcích. Zmíněné znaky nacházíme
i v Pokorného hře: Taťka Jenda přežívá na ostravské periferii a své
každodenní smutky rozpouští v alkoholu. Při životě ho drží jen
milovaný fotbalový klub, pár pochybných kamarádů a naděje, že se jeho
syn – fotbalista Mirek – dočká přestupu do prestižního a bohatého
týmu. Mezi taťkou Jendou a synem Mirkem se však v minulosti stalo něco, co
si nemohou vzájemně zapomenout. Pokus o usmíření, který zachycuje
Pokorného hra, ani tentokrát nevychází podle jejich představ.
Hřiště, dresy, výkony hráčů
Scénograf Jan Štěpánek konkretizoval autorovu zmínku o blíže
nespecifikovaném místním fotbalovém klubu a ukotvil hru v ostravských
reáliích. Dějiště hry – prostranství před stánkem
s občerstvením – se proto v inscenaci nachází blízko stadionu na
Bazalech, z něhož sem doléhá zpěv i řev fanoušků Baníku. Prodavačka
Blažena (Zdena Przebindová) střeží stánek jako malé vápno a brání ho
před jakoukoli akcí započatou na dřevěných stolech a lavičkách
před ním.
Fotbal v inscenaci symbolizuje nejen touhu po vítězství, ale také
typickou českou hravost, projevující se i mimo sportovní prostředí
kličkami, nahrávkami, fauly a malými domů. Díky uspořádání scény jako
ulice, doplněné částí tribuny za brankou na kratší straně jeviště,
mohou mít diváci pocit, jako by sledovali opravdový zápas ze zaplněných
ochozů. V utkání však nejde o ligové body, ale o snahu proměnit šanci
a vyřešit rodinné neshody. Adresné zacílení na město Ostravu učinilo
inscenaci naléhavější, bezúčelného zjevení policistů na plyšových
koních se však mohli inscenátoři vyvarovat.
Postavy hry nemají psychologii a fungují jako typy. Herecké ztvárnění
charakteristických rysů každé z nich podtrhla kostýmní výtvarnice Jana
Preková. Fotbalista Mirek, jenž se domnívá, že reprezentuje lesk doby plné
uctívaných sportovních hrdinů, se objevuje s vyčesanými vlasy posetými
třpytkami. V podání Lukáše Melníka je Mirek sebevědomým floutkem,
kterého zkazily peníze. Namyšleně vystavuje na odiv své tělo i finance a
štítí se přízemních způsobů vlastního otce a jeho kamarádů.
Zapomíná však, že toto prostředí přijímal za vlastní a přes
nablýskanou vizáž je na něm provincionalizmus, kterým tak pohrdá, stále
vidět. Mirkova přítelkyně Renata představuje typickou sexy blondýnu
v upnutém oblečení, která se přiživuje na slávě druhých. Markéta
Haroková ji hraje jako naivní slečnu, která se nechala vlákat do pasti
z šustících bankovek a jež si myslí, že k bezstarostnému životu
stačí zářivý úsměv, afektovaný smích a vyzývavý postoj. Taťka Jenda
(Norbert Lichý) působí v kalhotách s kšandami a s modrobílou fandovskou
šálou kolem krku bezbranně a předvídatelně. Přijímá svou roli
životního outsidera, k níž se svou neschopností sám dopracoval. Své
neuskutečněné sny ale projektuje do syna, a když je potřeba, bojuje za něj
i nedovolenými zákroky.
Další postavy Preková dokresluje prostřednictvím komických úprav
kostýmů – sexuchtivý Broněk ohromuje zdůrazněnými maskulinními
biologickými znaky vytvořenými pomocí vycpávek, rybář Veleborský
připomíná asexuální zelené stvoření na hranici mezi vodníkem
a žabákem.
Inscenace Pokorného hry Taťka střílí góly je druhým počinem LOVEcké
sezóny Divadla Petra Bezruče. Režisér Martin Františák se na střetnutí
otce se synem dívá s groteskní nadsázkou. Pomyslný první poločas této
jednoaktovky hýří nápady a pohlednými akcemi, v závěru se však
dostavují známky vyčerpání a přetrénovanosti. Situace už nejsou
jednoznačně gólové, ale pouze standardní. Zápas negraduje závěrečným
mumrajem, střely s blížícím se koncem stále častěji míjejí svůj cíl
a celé utkání postrádá větší tah na branku.
Divadlo Petra Bezruče
Jiří Pokorný: Taťka střílí góly
Režie: Martin Františák
Dramaturgie: Marta Ljubková
Scéna: Jan Štěpánek
Kostýmy: Jana Preková
Hudba: David Smečka
Hrají: Norbert Lichý, Lukáš Melník, Markéta Haroková,
Zdena Przebindová, Dušan Urban a další
Premiéra: 27. listopadu 2009 (psáno z premiéry)
Fotografie: Tomáš Ruta
Napsat komentář