Polil mne studený pot. Právě jsem se totiž dočetla, že se v Japonsku hitem loňského roku staly romány psané formou esemesek. A polil mne znovu, když jsem si uvědomila, že s autorem onoho zahraničního blogu, z nějž článek pocházel, to nijak nehlo. Napadlo mě jediné. Buď je to cynik dávno uvyklý kulturnímu marastu Západu, anebo si plně neuvědomuje význam informace, o níž se zmiňuje. Ať tak či tak, je to s ním zlé a nezbývá než jej politovat a upozornit na to, co si pisatel ve své skryté zdeptanosti či neprozíravosti nikterak nepřipouští. Že totiž každá poslaná esemeska v sobě ukrývá potenciál literárního díla a každý, kdo vládne jejím uměním (rozuměj každý, kdo vlastní mobilní telefon a využívá textové zprávy – rozuměj tedy KAŽDÝ), se dnes může stát úspěšným spisovatelem.
Vědoma si závažnosti stávající situace, kdy vymazávání přijatých či
odeslaných sms může ohrozit národní literární bohatství, příkaz
„odstranit“ ode dneška okázale ignoruji. A protože šanci přispět svou
troškou máme nyní takřka všichni, rozhodla jsem se prozkoumat paměť
svého vlastního aparátu. Je to asi měsíc, co jsem dostala zprávu „Takže
on se prostě ne-o-zval!!! Budu vraždit!“, což by mohl být docela dobrý
úvod nějakého kriminálního příběhu s milostnou zápletkou. Nebo „Tak
Záviš dnes padá. Dalibora hlodá svědomí a prý se musí učit“, což by šlo
použít jako jeden z motivů psychologického románu nového století.
Samozřejmě bychom na tom museli ještě náležitě zapracovat, ale řekla
bych, že jako nástin dějové linie je to vcelku slibné. Díru do světa s
tím už asi neuděláme (bohužel, nepřišli jsme první), ale věřím, že díru
do České republiky zcela jistě. Vždyť v Japonsku se v desítce
nejprodávanějších titulů shluk knižně vázaných esemesek objevil hned
třikrát! Teď mě ale prosím omluvte, píše mi sestra. Dnes skládá první
část státnic na medicíně. Podle počtu zavrnění mého mobilního telefonu
to vypadá na pořádný nervák… Že by námět na román z lékařského
prostředí?
Lenka Nováková
Napsat komentář