Domů » Film » film-hlavní » Anifest je sice malý, ale plný obrovského nadšení

Anifest je sice malý, ale plný obrovského nadšení

anifest-perex

Je zde již deset let a z toho dva ve svém novém působišti
severočeských Teplicích. Jisté však je, že v tom delším časovém
úseku si zvládl vybudovat obdivuhodné renomé a během toho kratšího
přesídlit do nových prostor stejně přirozeně, jako se lesknou šupiny
animovaného sympaťáka Ranga. Není nic více nabíjejícího než zavítat na
festival, kde všechno funguje do posledních detailů, na každém rohu
potkáváte nejen filmové nadšence, ale i studenty animace, tvůrce a
především významné zahraniční hosty. Tato kombinace pak vytváří to
správné festivalové klima, kde se můžete jak vzdělávat, nechat se
unášet nekonečným fantaskním světem animovaných snímků, ale i kochat
krásami (i kuriozitami) lázeňských Teplic. Nehledě na to, že není
žádný problém, kdykoliv se – kupříkladu ve festivalovém stanu –
dát do řeči s jakýmkoliv zajímavým člověkem z oboru.

O Kanafáskovi

O Kanafáskovi

Pestrá směs hostů: japonské anime, britský humor i česká
klasika

Velká koncentrace zajímavých hostů, kteří jsou ochotni podělit se
o své znalosti i pohled na svět v rámci všemožných workshopů,
přednášek a diskuzí je to, co musí na Anifestu každého ihned nadchnout.
Japonské anime zastupovala v Japonsku zbožňovaná, u nás téměř
neznámá skladatelka a hudebnice Yoko Kanno. Ta během svého koncertu
okouzlila nejen atmosférickými melodiemi známými právě z japonských
animáků, ale i klavírními sóly, jež vyvrcholily přednesem české
národní hymny. Koho si nezískala ani hymnou, ani poťouchlou roztomilostí,
ten zcela podlehl ve chvíli, kdy Yoko vyhlásila jako nejlepší jídlo na
světě naši svíčkovou. Potlesk vestoje jí neminul. Druhý delegát země
vycházejícího slunce režisér Schinichiro Watanabe ve tmavém obleku,
i v přítmí kinosálu schovaný za tmavými kulatými brýlemi, uvedl
osobně několik svých filmů, mimo jiné svůj zřejmě nejúspěšnější
celovečerní film Kovboj Bebop: Lovec odměn.

Čertovské jiskřičky v očích naopak nešly přehlédnout u další
z významných hostek, britské režisérky a výtvarnice Joanny Quinn. Ta po
celou dobu festivalu poctivě zasedala v porotě, v rámci masterclass
předvedla své animátorské dovednosti a na jednom pódiu společně
s prezidentkou festivalu Michaelou Pavlátovou vedla dialog o životě
animátorky. Aby toho nebylo málo, její tvorbě byla věnována výstava
v teplickém muzeu. Druhá muzejní výstava oslavovala řemeslnou šikovnost a
nápaditost tvůrců nového českého animovaného celovečeráku Autopohádky.
O další ze zajímavých cizojazyčných přednášek se postarala sympatická
holandská dvojice složená z výtvarnice Felicie Haymoz a animátora Elieho
Chapuisa, kteří za podpory videí a fotografií představili výrobu snímku
Fantastický pan Lišák od, pro mnohé podivínského a stejně tak
legendárního, režiséra Wese Andersona (Taková zvláštní rodinka, Život
pod vodou).

Ani česká část hostů nezůstala pozadu, a to nejen skvělými
prezentacemi připravovaných filmů Dědek Kaktusák a Alois Nebel, ale
i v rámci společného setkání a promítání matadorů české animační
školy, kterého se zúčastnili osobnosti jako Břetislav Pojar, Vlasta
Pospíšilová nebo Ivan Renč.

Divers In The Rain

Divers In The Rain

Absurdní a nekorektní – takové snímky letos
bodovaly

Anifest je ovšem především soutěžní přehlídka, a tak je načase
zmínit se o jejích výsledcích. Cenu nejvyšší – tedy ocenění bez
ohledu na kategorii získal estonský snímek Potápěči v dešti, který
porota ocenila „za způsob, jakým s pomocí černobíle laděné animace
vystihl absurditu existence.“ U diváků naopak nejvíc zabodoval, a tudíž
i diváckou cenu obdržel britský snímek Goodbey, mister Christie. „Je to
hrozně ironický a politicky nekorektní film, který kritizuje média a to, co
vytvářejí,“ popsal vítězný snímek jeden z diváků. Tomu nakonec
putovalo i čestné uznání poroty v kategorii celovečerní film. Hlavní
cenu v této kategorii získala klasika, a to Ošklivé káčátko ruského
animátora Garriho Bardina. To dle poroty „oplývá úžasnou animací, která
potěší diváky všech věkových kategorií“.

Dvě ceny se zaskvěly i v rukou českých tvůrců, a to cena v kategorii
krátký film v délce 5–15 minut za snímek Mrdrchain Ondřeje Švadleny,
který dle poroty „vtáhne do jedinečného a znepokojivého světa“. Druhou
oceněnou byla Galina Miklínová „za originální poetiku a výtvarno
v oblasti tvorby pro děti“, jak ho předvedla ve filmu O Kanafáskovi –
Jak hledali tatínka.

Na co koukat bylo rozhodně i mimo soutěž. Divácky vděčnou se stala
sekce Animace po setmění, tedy politicky nekorektní, černohumorné a
sexuálně otevřené půlnoční snímky. Za všechny jmenujme
krátkometrážní snímek Judas and Jesus, ve kterém je vztah Ježíše a
Jidáše vylíčen od jejich narození až po smrt ve vyprávění plném
černého humoru a sexu.

Další ze sekcí se věnovala přiblížení lotyšské tvorby, která se
povětšinou vyznačovala zvláštním viděním světa a smyslem pro absurditu.
Kromě Joanny Quinn se z řad porotců svými filmy představili i Vladimir
Leščiov, Noro Držiak a Andreas Hykade. Ten, kdo chtěl vsadit na jistotu,
navštívil některé promítání ze sekce AniFest choice, kam festival řadí
to nejlepší ze současné světové animace.

Mrdrchain

Mrdrchain

Celý festival v jednom stanu

Když už jste měli přednášek a filmů plnou hlavu, Anifest nabídl
dostatek příležitostí a prostoru pro odreagování. Třeba ve skvěle
vedeném festivalovém stanu, kde od ranních hodin teklo pivo proudem, utopenci
a nakládané hermelíny se konzumovali ve velkém, a kde se především stále
hrálo, tančilo a zpívalo, seriózně mudrovalo, nebo jen tak plkalo.
Líbila-li se vám nějaká přednáška nebo film, měli-li jste něco na srdci
či na jazyku, nebylo nic lehčího než vyrazit do stanu, vybraného
výtvarníka či tvůrce odtáhnout na bar a jmout se zvesela debatovat.

Koho omrzela společnost a chtěl si na chvíli vyčistit hlavu, vyrazil si
na procházku po Teplicích – do rozkvetlých lázeňských parků, na
náměstí plná venkovních zahrádek, nebo jen tak za vůní gyrosu, která se
omamně vznášela nad městem.

„Au, mne to bolí, mne to bolí, ale je dobrý!“ Zpívala během svého
anifestového stanového vystoupení pražská z cizinců složená kapela CCTV
ALLSTARS. Na Anifestu letos nebolelo nic – žádné dramaturgické
zaškobrtnutí či filmová zklamání, jedině snad brzká vstávání po
probdělých nocích. Dobrý to ale rozhodně bylo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *