Druhé Relikvie smrti zavádí Harryho Pottera na válečnou stezku smrti a smíření

Většina propagačních frází mluví o finále Harryho Pottera jako
o vyvrcholení série, události desetiletí a jedné generace. Pravdou však
je, že každý alespoň trochu gramotný fanoušek Harryho Pottera došel konce
před několika lety. To, co se od tvůrců čeká, není překvapivé
odhalení, co se stane na konci, ale očekávání, jak látku pojmou a co
z existujícího materiálu vytvoří. Yates tak Pottera bere v trochu
válečném tónu, ale jinak se soustředí pouze a jen na ústřední postavu
chlapce, který přežil.

Dozvěděli jsme se, co jsou relikvie smrti. Tvoří je bezová hůlka,
kámen vzkříšení a neviditelný plášť. Spolu dohromady činí
z vlastníka pána smrti. Voldemort se potýkal s tím problémem, že ať
použil jakoukoli hůlku, nedokázal Pottera zabít. Zatoužil tak po bezové
hůlce, kterou nakonec uzmul z mrtvých rukou Albuse Brumbála, jehož smrt má
na svědomí Snape. Harry a jeho kamarádi místo dokončení studií
v Bradavicích vyrazili na zkušenou, v praxi si otestovali své kouzelnické
schopnosti a nalezli zbývající viteály, do nichž Voldemort ukryl části
své duše, aby si zajistil nesmrtelnost. Sice nedokázali bezovou hůlku
ochránit, alespoň se jim však podařilo zničit jeden viteál. Podle všeho
by měly zbývat ještě tři. Kolik času ale mají, než si Voldemort
uvědomí, že postupně ničí jeho duševní odřezky? Plánovaný výlet do
Gringottovy banky, kde by se mohl nalézat další viteál, se však úplně
nezdaří a vše nasvědčuje tomu, že poslední bitva je nevyhnutelná a
odehraje se v Bradavicích, místě, které bylo jak pro Harryho Pottera, tak
Voldemorta jediným domovem. A co na nečekaný příval hostů řekne nový
ředitel Snape?

David Yates se tentokrát nechal magií
světa Harryho Pottera poněkud zotročit. Sice pod jeho vedením vznikla
stylizovaně uměřená a atmosféricky hutná tetralogie o vzestupu
Voldemorta, která vrcholí ve druhé části Relikvií smrti, ale nevyvolává
bouři radosti, a to hlavně kvůli způsobu provedení závěrečného souboje
Harryho s Voldemortem. Tento vrcholný okamžik byl v zájmu filmové akce
prodloužen, ale pro oba kouzelníky, kteří se pomalu honí po hradě, je
značně nedůstojný. Herci už jsou s postavami srostlí a nemají problém
vystihnout jejich jemnou mimiku i vnitřní pocity a pro Yatese je potěšením
tuhle pevnou skupinu herců vést. Jediným, kdo na plátně prožívá muka,
neboť nedovede svou postavu uchopit, je Ralph Fiennes. Jeho Voldemort
neoplývá charismatem, díky kterému by si mohl dovolit kosit řady vlastních
Smrtijedů a ještě se smát. Navíc u něj mohli o poznání víc zdůraznit
touhu po nesmrtelnosti, která ho pohání a která ho přivádí do
záhuby.

Naopak Rupert Grint s Emmou Watson jako
Harryho nerozluční kamarádi rozhodně bodují a zbytek známých postav
potěší spíš svou účastí než hereckým výkonem, není na něj totiž ve
většině případů prostor (jako Jim Broadbent, Gary Oldman, David Thewlis,
Jason Isaacs atd.). Daniel Radcliffe odvádí jako obvykle solidní výkon, ale
když přijde nato, aby si s bývalým bradavickým ředitelem popovídal na
nádraží King’s Cross, zdá se to stejně polovičaté jako CGI v celé
scéně. Přitom z tohoto intimního rozhovoru, který svou nezemskou
stylizací vyčnívá ještě víc než v knize, se dalo vytřískat
nadprůměrné množství emocí. Tolik, že by je pro jednou nedokázala zabít
ani zas a znovu bojácná a neznatelná hudba Alexandra Desplata. Pokud totiž
některé scény zapůsobí, tak to jsou ty, v nichž dostane přednost
tradiční Hedvičin motiv od Johna Williamse nebo trýznivě smutná melodie
Brumbálova skonu, během níž se konečně dočkáme odpovědí na otázku,
kdo je Snape a jak Harry zastaví Voldemorta.

O tom, zdali film potěší fanoušky knižního Harryho Pottera, se dají
vést polemiky, protože Steve Kloves opět úřadoval a dovolil si víc změn,
než by se k množství zbývajících stran mohlo zdát. Některé jsou
nebolestivé, některé vyznívají zajímavě a napomáhají plynulosti, ale
pár jich potrápí a do mdlob přivede i nejtolerantnějšího fandu. Dává
si ovšem záležet na interpretaci styčných bodů a významných rozuzlení a
stranou dává motivy, které s Potterem přímo nesouvisí. Ještě nikdy čas
hrdiny netlačil tak jako v tomto případě a scenárista s režisérem tento
tlak využívají k tomu, aby spád, který film nabere, nijak nepolevoval, a
naopak nabíral na síle. Pozornost si drží do poslední minuty, do
závěrečného epilogu, který je důstojným pohledem do budoucnosti,
upomínající na doby míru a pohádkovosti z prvního Harryho Pottera.

Celkově však překvapí, že navzdory
proklamované epičnosti i faktu, že hůlky čarodějové tentokrát
potřebují víc než obvykle, té akce není tolik, spíš přemíra
digitálních triků doplněná tlacháním a vysvětlováním. S tím souvisí
i to, že počítače nestíhaly a v některých případech (jako Komnata
nejvyšší potřeby v ohni) je tak výsledkem trikový záběr jak ze
špatného nízkonákladového filmu. Bohužel úspěch si nemohou připsat ani
v komponování emocionálních scén. Nedostatek zřejmějšího žalu nad
ztrátou blízkých, který byl ve všech předchozích dílech tak výrazný,
je tím méně děsivým. V horším případě se malé dítě topí
v slzách a herci prapodivně přehrávají. Zvlášť citelné je to při
pohledu na omlazenou verzi Severuse Snapea, který ztrácí veškerou
odměřenost, jež mu byl Alan Rickman schopen dát, a odhalování jednoho
z největších tajemství série se stává zmatečné a do jisté míry
i stěží stravitelné.

Závěr tak rozhodně nenaplňuje potenciál, který měl, ani všechny
tužby, které do něj byly vkládány. Možná že i David Yates byl po těch
třech filmech a mnoha letech strávených ve světě Harryho Pottera unavený,
došly mu nápady a abdikoval i na snahu střízlivě převést na plátno
příběh z hlavy J. K. Rowlingové. Naštěstí tím diváka neotráví
natolik, aby začal fandit Voldemortovi.

Harry Potter a relikvie
smrti – část 2 (Harry Potter and the Deathly Hallows – part 2,
2011)
Režie: David Yates
Scénář: Steve Kloves
Kamera: Eduardo Serra
Hrají: Daniel Radcliffe, Rupert Grint, Emma Watson, Helena
Bonham Carter, Jim Broadbent, Robbie Coltrane, Warwick Davis, Tom Felton, Ralph
Fiennes, Michael Gambon, Ciarán Hinds, John Hurt, Jason Isaacs, Matthew Lewis,
Gary Oldman, Alan Rickman, Maggie Smith, David Thewlis, Emma Thompson, Julie
Walters a Bonnie Wright
Délka: 130 minut
Premiéra v ČR: 14. 7. 2011